Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Vánoční povídky 2011

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 3. díl

Autor: Sevik99
Beta-read: Jituš
Přístupnost: 18+
Pairing: SS/HG

PS: zítra 4. a poslední díl

22. prosince rok šestý

„Fakt mě vyhodí, když tam nepůjdu?“ zeptala se, jen co otevřel dveře.

„Kam?“ zeptal se trochu zmateně.

„Na tu vánoční párty. Rolandin tanec na stole a Sibyla pod stolem mi loni stačily.“

„Tos ještě nic neviděla. Loni si prý alespoň nechala podprsenku, před pěti lety takové ohledy skutečně neměla. Dodnes jsem se z toho nevzpamatoval. A ne. Nevyhodí. Pár dní na tebe bude protivná, pár týdnů se na tebe bude mračit, ale nevyhodí. Vyhrožuje tím, co je ředitelkou, každý rok to dva až tři lidé zazdí a nikoho ještě nevyhodila.“

„Ty tam jdeš?“

„Začínám o tom pochybovat,“ poznamenal a ustoupil ze dveří, aby mohla jít dál.

„Udělal jsi výzdobu?“ rozhlédla se po pokoji. Zelené punčochy s bílým chlupatým lemem na krbu, adventní věnec na stole, živá jedlička s ozdobami a řetězem na stoličce u krbu. „To je jmelí?“ zeptala se s hlavou zvrácenou dozadu.

„Ano? Je to špatně?“

„No, jak se to vezme. Jsi doufám seznámen s tradicí, která zahrnuje jmelí a dvě osoby opačného pohlaví pod ním?“ šibalsky se na něj usmála.

„Nevzpomínám si, že bys ji někdy zmiňovala,“ řekl opatrně. Začal tušit čertovinu a tak pomalu couval z bojiště. Nestihl to. Chytla ho vpředu za hábit a přitahovat k sobě.  Horečně přemýšlel, co si ti praštění mudlové mohli vymyslet.

„Tobě to vážně nic neříká?“ naklonila hlavu na stranu.

„Ne. Matně si vzpomínám na házení botou, lití olova, krájení jablek a něco, co zahrnovalo svíčky a slupky z ořechů.“

„Škoda,“ pustila ho. Překvapilo ho, že vážně vypadá, že je jí to líto. Co to sakra může být za tradici?

„Co podniknem místo toho mejdanu?“ usadila se do křesla.

„Navrhuji se opít dřív, než nás začnou postrádat. Neschopnost udělat dva kroky rovně by měla být dostatečnou omluvou.“

„Beru, co tu máš k pití?“ rozhlédla se po pokoji.

„Alkoholičko,“ obvinil ji s úsměvem. Třeba to dneska nebude tak úplně zoufalý den, jak to ještě před pár minutami vypadalo.

Podal jí sklenku vína. Když si s ní připíjel na klidné Vánoce, najednou se mu rozsvítilo. No jasně. Políbit chtěla pod jmelím. Nejspíš. Nebyl si svou pamětí stoprocentně jist, ale dal si za úkol to během odpoledne či večera zkusit.

„Děje se něco?“ zeptal se. Připadala mu podivně zamlklá.

„Mám trochu černé svědomí, že tam Minervu, Septimu a ostatní nechávám trpět. Sean loni vypadal, že asi omdlí.“

„Tak zrovna o Jeffersona, bych se nebál. Zahlédl jsem ho před půl hodinou, jak se krade ven skrze učebnu bylinkářství a navazující skleníky.  Předpokládám, že byl úspěšný,“ odfrkl si.

„Škoda, že mě to taky nenapadlo. Do Prasinek by nás nahánět asi nešli.“

„To nešli. Každý tady ví, že Minerva jen pouští hrůzu, takže pokud by tam vážně nechtěli, nešli by tam, ale jestli tě to tak moc trápí, můžeme se tam na hodinku dvě zastavit. Třeba stihneme utéct dřív, než to Rolanda rozjede.“

„Dobře. Hodinku snad přežiju,“ kopla do sebe zbytek vína a Severus v duchu zaúpěl nad takovým barbarským chováním. „Jdeme, než mě přejde odhodlání.“ Všiml si, že ještě vrhla trochu lítostivý pohled na snítku jmelí visící kousek od dveří. Že by vážně chtěla, aby ji políbil?

„Ne tak rychle,“ vzal ji kolem ramen a přinutil couvnout od dveří zpět do místnosti. „Myslím, že jsem si vzpomněl.“ Nechal svou ruku sklouznout na její pas, druhou ji pohladil po tváři, aby si ji přitáhl blíž a zlehka ji políbil. Měl strach, že ho odstrčí, vynadá mu nebo něco, ale nic z toho se nestalo. Místo toho se k němu ještě víc přitiskla. Ucítil, jak se mu krev hrne do slabin. Už to bylo hodně dlouho, co se k němu tulila nějaká o polovinu mladší a sakra přitažlivá žena, která jako bonus měla i mozek a nebyla jen párkem mluvících koz.

„Vzpomněl jsem si správně?“ zeptal se, když se od ní kousek odtáhl. Z objetí jí však nepustil.

„Moc správně,“ souhlasila. Stoupla si na špičky, vzala jeho tvář do dlaní a polibek mu vrátila. „To abys do příštích Vánoc nezapomněl.“

„To nebude stačit,“ varoval ji a znovu se zmocnil jejích rtů. „Obávám se, že budu potřebovat důraznější připomenutí.“

„Jakkoli důrazné budeš chtít,“ slíbila mu.

„Opravdu jakkoli?“ pozvedl obočí. Rukou sklouzl na její zadeček a přitiskl ji ke svému klínu. Jeho zájem nemohla necítit. Ulevilo se mu, když se neodtáhla, ani neutekla, ale věnovala mu chápavě shovívavý úsměv typu Ach ti muži. Sama si uvědomovala, jak je to dlouho, co neměla sex a jak moc jí to chybí.

„Tady?“ rozhlédla se po pokoji. Ne že by byla natolik prudérní, že by ji pobuřovala představa sexu na stole či podlaze, ale přeci jen první sex s partnerem by měl mít jistou úroveň. Pozvedl tázavě obočí?

„To byla narážka, jestli mi nechceš ukázat zbytek bytu. Koupelnu a ložnici, třeba.“

„Pokud na tom netrváš, koupelnu bych si dovolil vynechat,“ otočil ji k sobě bokem, jednou rukou ji chytil pod pažemi, druhou pod koleny a zvedl si ji do náruče.

„Netrvám,“ obtočila mu ruce kolem krku, aby mu trochu ulehčila.

Opatrně ji složil u postele. Vzhledem k panující zimě oba měli na sobě několik vrstev oblečení a svlékat je všechny v posteli by bylo hodně nepraktické. Ona si to uvědomila také. Než stihla cokoli říct, stáhla si hábit a přes hlavu přetáhla černý rolák. Nasucho polkl. Pod ním už měla jen černý top bez rukávů s hlubokým výstřihem a krajkovou podprsenku. Mávnutím hůlky uvolnil knoflíky na svém redingotu i vestě, aby je v zápětí ze sebe stáhl. Znovu si ji přitáhl k polibku. Rukou sklouzl z její tváře na krk, rameno, konečky prstů přejel po odhalené části ňader. Nemohl necítit, jak se celá zachvěla. S potěšením konstatoval, jak moc je tady jeho kolegyně citlivá. Ani ona nezůstávala pasivní. Cítil, jak mu vytáhla košili z kalhot a rukama vklouzla pod ní. Na okamžik se zarazila, když konečky prstů, kterými mapovala jeho záda, narazila na jednu z hlubokých jizev z války, ale hned pokračovala dál. Nezáleželo na tom. Ani ona neprošla válkou nepoznamenaná. Zamračil se, když ji shrnul top a všiml si trojice souběžných jizev na jejím boku, památky na Fernira Šedohřbeta. Působily na tom jinak dokonalém těle nepatřičně. Ženy zkrátka do války nepatřily. Sundal jí top a rukama vklouzl za její záda, aby mohl stejně naložit i s její podprsenkou. Měla pevná menší prsa akorát do dlaně, jak vzápětí vyzkoušel.  Stáhla mu košili z ramen a jala se rty mapovat jeho lícní kost, linii krku, ramena, odhodlaná důkladně prozkoumat území, které jí nabízel. A že bylo co zkoumat. Od té doby, co si společně vyříkali Seana, se z nich stali skutečně blízcí přátelé, ale nikdy se mezi nimi nestalo nic skutečně důvěrného. Občas letmý dotek, ale nic víc. A ona ho tu teď měla celého jen pro sebe. Přiměla ho lehnout si na postel a sama zaujala pozici nad ním. V rámci průzkumné akce sklouzla rty k jeho bradavce a jemně ji stiskla mezi zuby. Ze rtů mu uniklo tlumené zasténání. Dál konečky prstů a rty mapovala každou jizvu i jizvičku na jeho těle. Když se dostala až k podbřišku a přes látku kalhot sevřela v dlani jeho naběhlý penis, usoudil, že je na čase jí pozornosti oplatit. Vzal ji za boky a stáhl pod sebe. Jeho průzkum byl mnohem zevrubnější. Zejména jejím ňadrům věnoval náležitou pozornost a ona chvílemi nevěděla, jestli si chce jeho ruce a rty přitáhnout blíž, nebo je naopak odstrčit, aby už konečně přestal s tím sladkým trýzněním. Téměř vydechla úlevou, když se konečně posunul níž a jeho prsty hbitě rozeply zapínání jejích kalhot. Nadzvedla zadeček, aby jí je mohl snadněji svléknout. Trvalo mu pár vteřin zbavit se zbytku svého oblečení a ona si ho tak mohla konečně prohlédnout celého. Nebyl to žádný Rambo ani svalnatý krasavec z kýčovitých obálek románů pro ženy, ale normální, dobře stavěný chlap středních let. Širší ramena, štíhlá šlachovitá postava, ploché břicho, úzký pas, pevný zadek a štíhlé nohy. Dovolila si rychlý pohled do jeho klína. Netušila nakolik reprezentativním vzorkem byli její čtyři dosavadní sexuální partneři, ale Severus oproti nim rozhodně nezaostával, spíše naopak. Ten hodnotící pohled mu nemohl uniknout.

„Taková zvědavá a nedočkavá,“ zavrněl jí do ucha, než se uvelebil mezi jejími stehny. Ochotně mu tam udělala místo.

„Ty jsi se snad nedíval?“

„Díval a dívám,“ upřel pohled na její ňadra: „a ten pohled se mi celkem zamlouvá.“

„Jen celkem?“ skulila ho vedle na postel. „To odvoláš,“ varovala ho. Obkročmo si sedla na jeho boky, lehce se nadzvedla, opatrně sevřela v dlani jeho penis a pomohla mu najít správnou cestu. Prohnula se v zádech, když pomalu dosedla. Přeci jen, už to bylo celkem dlouho, co měla naposledy sex. Práce v Bradavicích trvalejším vztahům příliš nesvědčila.

Strčil si pod hlavu polštář, aby měl lepší výhled. A že bylo skutečně na co se dívat. Kdyby jen nepřirážela tak hrozně pomalu. Rukama sklouzl na její stehna a zadeček. Ještě chvíli ji nechal užívat si dominantní pozici. Pak ji stáhl pod sebe.

„Tenhle pohled je mnohem lepší,“ upozornil ji. Jednou rukou se opřel u jejího ramene, druhou ji vzal za zadeček a začal přirážet.

„Prevíte,“ sykla, dokud ještě dokázala být naštvaná a provokativně mu zaryla nehty do zad. Pak už nedokázala myslet na nic.

„Stejně si myslím, že jsi arogantní mizera,“ informovala ho později, když ležela přitulená k jeho tělu a užívala si ten pocit blízkosti.


„Před chvílí ti to nevadilo,“ poznamenal.

 

„Pořád mi to nevadí, jinak bych tu nebyla.“ Pokrčil rameny. Další rozmluvu přerušilo rázné zaklepání na dveře.

 

„Ignoruj to,“ zaprosila.

 

„To je Minerva, když už došla až dolů, neodejde, dokud se nedoklepe. Jak moc tě mám zapírat?“

 

„To záleží na tom, jestli to před chvílí byla jednorázová akce, nebo začátek vztahu. V prvním případě bych prosila o diskrétnost, v druhém jí řekni, co uznáš za vhodné.“

 

„Co uznám za vhodné?“ usadil se mu na tváři potměšilý úšklebek. Navlékl si trenýrky a vyrazil ke dveřím, na které Minerva v desetivteřinových intervalech vytrvale bušila.

 

„Severusi, snad jsem řekla jasn……“ zarazila se, když si uvědomila zoufalý nedostatek oblečení u svého podřízeného.

 

„Ano?“ pozvedl obočí.

 

„Předpokládám, že jdu nevhod.“

 

„To tedy jdeš,“ souhlasil.

 

„Jen jsem ti chtěla říct, že tě čekám na té párty.“

 

„Nečekej. Rozhodně nemám v plánu vyměnit společnost Hermiony ve své ložnici za Rolandinu společnost ve sborovně.“

 

„Chceš mi namluvit, že..“

 

„Nechce,“ ozvalo se ze dveří ložnice, kde ji Mia stačila zarazit dřív, než Severuse obvinila ze lži. Minerva pár vteřin konsternovaně hleděla na Hermionu jakž takž zahalenou do Severusovy košile. Na okamžik vypadala, že to s ní sekne. Severus se raději přesunul vedle ní, aby ji v případě mdlob chytil dřív, než sebou třískne o podlahu.

 

„Ty a Severus, vy spolu…“

 

„Ano, my dva spolu, dnes se tomu tuším říká, chodíme,“ informoval ji suše Severus.

 

„Předpokládám, že tebe taky čekat nemám?“ obrátila se na Hermionu.

 

„Nečekej ani jednoho,“ ozval se Severus. „Mám na zbytek dne spoustu plánů, které ke smůle zbytku pedagogického sboru vyžadují i účast profesorky Grangerové, takže se bez nás budete muset dnes, a pravděpodobně i v příštích letech obejít.“

 

„Promiň, ale reprízu Rolandina loňského vystoupení minimálně příštích pět let skutečně vidět nemusím,“ omluvila se Hermiona.

 

„Chápu. Zkusím sehnat alespoň kolegu Jeffersona,“ měla se k odchodu.

 

„Tím bych neztrácel čas. Obávám se, že u něj Rolanda zanechala ještě hlubší dojem, než v Hermioně. Neřekl bych, že ho kdokoli uvidí dřív, než zítra ráno.“

 

„Nechceš mi doufám tvrdit, že…“

 

„Ne Minervo, nechci, na sex ve třech jsem přeci jen moc prudérní.“

 

„Ehm, jistě, příjemný večer.“

 

„To zajisté bude,“ dal jí Severus za pravdu a demonstrativně si přitáhl polonahou Hermionu do náruče. Minerva raději rychle opustila jeho komnaty. Už toho viděla a slyšela víc, než by jí bylo milé.

 

„Když jsem říkala, že mě nemusíš tajit, nemyslela jsem tím, že máš Minervě způsobit infarkt,“ pokárala ho.  „A ehm…. My spolu chodíme?“

 

„Doufám, že jsi zítra odpoledne volná. Mám takový dojem, že je nejvyšší čas pozvat tě na první rande. Co takhle Medový ráj?“

 

26. prosinec rok sedmý

„Ale no tak Severusi, je to jen jeden oběd. Jeden jediný oběd.“

„Kterého se zúčastní přes pětadvacet lidí, včetně tvé tchýně, tchána, pěti švagrů, jedné švagrové a v neposlední řadě tvých rodičů, a silně pochybuji o tom, že kdokoli z nich ze mě bude nadšený.“

„Souhlasil jsi s tím a upřímně, když jsem našim řekla, a připomínám, že s tvým výslovným souhlasem, že mám přítele, mermomocí chtěli, abychom u nich strávili celé Vánoce. Usmlouvat to na jeden společný oběd u Weasleyových, byla docela fuška.“

„Upřímně nijak zvlášť netoužím seznámit se s tvými rodiči dřív, než na případné svatbě, pokud spolu nějakým zázrakem vydržíme tak dlouho, že o ní začneme uvažovat.“

„Ale oni touží po tom, seznámit se s tebou.“

„Pokud to bude tak hrozné, jak si myslím, že bude, hodinu po obědě odcházím. Ty si tam klidně seď až do večera, ale mě k tomu nenuť.“

„Dvě hodiny,“ nasadila psí oči. Věděla, že to na něj zabírá a tak to nedělala příliš často, aby se o tuto výhodu nepřipravila, ale tohle byla jedna z věcí, na kterých jí skutečně záleželo.

„Hodinu a půl. Víc ani minutu,“ svolil neochotně.

„Beru. Třeba se ti tam nakonec bude líbit a zůstaneš až do konce.“

„Naivko,“ odfrkl si. „A pojď, než si to rozmyslím,“ podal jí krabičku s letaxem.

Bylo to horší, než čekal, mnohem horší.

„Hermiono, zlatíčko, tak ráda tě zase vidím,“ vrhla se na ni Molly hned, jak vystoupila z krbu v Doupěti. „Severusi,“ kývla na její doprovod. „Neříkala jsi, že přijdeš s přítelem?“ zeptala se Molly a Severuse ignorovala.

„Víš Molly, já.....“ Sakra, netušila, že to bude až takhle těžké. Už to bylo sice bezmála jedenáct let, ale jak má říct matce svého zesnulého manžela, že chodí s mužem, kterého její syn z duše nenáviděl.

„Přišla s přítelem,“ nečekaně ji podpořil Severus a na potvrzení svých slov ji objal kolem ramen.

„Já myslela, že sis konečně někoho našla. Nelíbí se mi, že pořád zůstáváš sama. Ron by si něco takového určitě nepřál.“ Molly evidentně Severusovo gesto vůbec nepochopila.

„Není sama. Je teď se mnou,“ informoval Severus Molly důrazně dřív, než mohla Hermiona začít cokoli vysvětlovat.

Molly přeběhla pohledem od jednoho k druhému a po chvíli konečně pochopila „To je dobře, moc dobře,“ objala Hermionu znovu.

„Nezlobíš se?“ zeptala se Hermiona opatrně. Nijak to se Severusem neprobírala, ale kvůli Molly a ostatním Weasleyovým se tohohle oběda bála víc než on.

„Hermiono, v květnu to bude jedenáct let. Nikdo nečeká, ani čekat nemůže, že strávíš zbytek života jako osamělá vdova. Je ti třicet. Máš před sebou dalších sto, sto dvacet let. Prakticky celý život. A život se má žít,“ dala jí téměř mateřskou pusu do vlasů.

„Dejte mi na ni pozor,“ poplácala Severuse po rameni. Než odběhla zpět do kuchyně. 

„Fajn, a teď dalších sedm Weasleyů a jeden Potter,“ povzdechla si Hermiona tiše.

„Je to jen jeden oběd,“ vrátil jí její vlastní slova.

„Mizero,“ dloubla ho loktem do žeber.

Připojili se k ostatním v pokoji. Hermionini rodiče měli dorazit přibližně za půl hodiny, všichni ostatní, kromě Minervy, která to už dávno věděla, tu už byli, což značně usnadňovalo situaci.

„Vážení,“ oslovil přítomné a jen tak mimoděk popadl Hermionu, která se v předzvěsti katastrofy pokusila vyklidit pole, a přitáhl si ji k sobě, opřel si ji zády o hruď a ruku obtočil kolem jejího pasu, aby mu nemohla utéct. „Hermiona by vám ráda něco řekla, ale protože by se vám to snažila říct nějak kulantně a zabralo by jí to zbytek, dne, řeknu to přímo. Já a Hermiona jsme se před časem dali do hromady a několik posledních měsíců spolu žijeme.“

„No to mě poser,“ ujelo Fredovi.

„Pokud k tomu máte nějaké výhrady,“ ignoroval to vyrušení: „sdělte nám je laskavě teď. Nehodlám se hádat před jejími rodiči,“ sdělil, co měl na srdci a přejel pohledem sbírku osmnácti výrazů překvapení, konsternovanosti a šoku.

Jako první se vzpamatovala Fleur Delacourt Weasleyová. „Dlužíš mi dvacet galeonů,“ otočila se se sladkým úsměvem na svého manžela.

Bill s povzdechem zalovil v kapse. „Fleur nám totiž tvrdila už minulé Vánoce, že se vy dva dáte do kupy, ale my jí nevěřili,“ vysvětlil jim to a poctivě vysázel své ženě do dlaně celých dvacet galeonů.

„Ne že by mi vadilo, že sis někoho našla, ale proč proboha zrovna on?“ obrátil se na ni Harry.

„Nevím.“ Pokrčila rameny. „Proč ty ses zamiloval zrovna do Ginny?“

„Protože je hezká, milá, chytrá, vtipná a takhle bych mohl ještě chvíli pokračovat. Ale opravdu nechápu, co tě může přitahovat zrovna na něm,“ kývl hlavou směrem k Severusovi.

„Přestaň,“ sykla Ginny a dloubla ho loktem do žeber. „Nebo ti to fakt řekne.“

„Ne. Hezky mu odpověz. Nás by to moc zajímalo,“ vmísila se do podnětné diskuze dvojčata.

„Protože je vtipný, když chce, umí být velmi milý a je zatraceně dobrý v posteli.“

„Grangerová?!“ rozhodl se ji rázně utnout, když s hrůzou sledoval, jakým směrem se tahle konverzace ubírá. „Ještě slovo o naší ložnici a vykážu tě z ní,“ varoval ji. Otočila se k němu a věnovala mu nezbedný pohled.

„No, ještě furt mám v zásobě pár historek s laboratorním stolem nebo umh....“ to už nevydržel. Rázně si ji přitáhl zpět do náruče a zakryl jí dlaní ústa.

„Myslím, že raději půjdeme naproti tvým rodičům, co ty na to?“ zeptal se jí sladkým hlasem.

„Umh Gmh,“ zahuhňala přes jeho dlaň.

„Výborně, jsem rád, že se shodneme,“ ignoroval její pokusy, vyprostit se z jeho sevření. „Omluvte nás na chvíli,“ obrátil se na ostatní, než Hermionu odvlekl ven z domu.

„No, myslím, že tihle dva se nudit nebudou,“ zhodnotil to Artur Weasley, když za nimi zapadly dveře.

„Oba mohli dopadnout mnohem hůř,“ konstatoval Bill.

„Vám to nikomu nevadí?“ ozval se nevěřícně Harry. „Vždyť by to mohl být její otec. Ron se musí v hrobě obracet.“

„Jestli jí miloval, pak je rád, že je spokojená a jestli ne, nic mu do toho není. Já osobně jsem rád, že není sama. Oba budou v tomto domě kdykoli vítaní,“ ozval se Arthur a dal do svého hlasu tolik autority, kolik jí v sobě poté, co vychoval sedm dětí a Harryho Pottera k tomu, dokázal najít.

„Ty jsi se musela úplně zbláznit!“ štěkl na ni Severus hned, jak byli z doslechu.

„Proč?“ obrátila se k němu. „Neřekla jsem nic, co by se tě mohlo nějak dotknout.“

„Ne?!  A rozebírat nás sexuální život v místnosti plné mých bývalých studentů a kolegů z řádu ti přijde zcela normální?“

„Já skutečně nechápu, proč jsi tak rozčilený. Řekl jsi jim jasně, že spolu žijeme, což znamená, že i Harrymu došlo, že spolu máme sex. A upřímně, neznám nikoho, kdo by zůstával s partnerem, o kterém si myslí, že je v posteli naprosto k uzoufání, takže když jsem řekla, že jsi dobrý v posteli, nazvala jsem pravým jménem to, co jsi jim vlastně oklikou řekl už ty sám. Tak se přestaň čertit. Z toho, jak vyvádíš, bych řekla, že jsem jim snad dala detailní popis tvých intimních partií včetně na milimetr přesných mír a pár fotografií navrch a neboj, o tvém mateřském znamínku na zadku skutečně nikomu vykládat nehodlám.“

„Grangerová,“ popadl ji za paži a otočil směrem k sobě. „Co se odehrává v mých soukromých komnatách je můj soukromý život. SOUKROMÝ ŽIVOT, DO KTERÉHO NIKOMU NIC NENÍ! Jasné?! Mimochodem, pokud máš to roští na hlavě po matce, tak právě dorazili tví rodiče,“ měřil si pohledem postarší pár, který právě o několik zahrad dál vystoupil z autobusu a trochu bezradně se rozhlížel kolem.

„A co se děje v mých komnatách je můj soukromý život, o kterém můžu říct, komu chci?“ zeptala se nevinně, ale v očích jí plály nezbedné ohníčky. Vlepila mu rychlou pusu na rty a rozběhla se vstříc rodičům.

Merline, co jsem komu udělal?! zaúpěl v duchu a vydal se vstříc rodičům té neřízené střely, kterou si dobrovolně uvázal na krk.

Poslední komentáře
10.01.2012 13:34:02: Naprosto boží! „Navrhuji se opít dřív, než nás začnou postrádat. Neschopnost udělat dva kroky rovně...
07.01.2012 17:55:24: Já si uvědomuju, že z Harryho a obvykle i Rona občas dělám děsné tupce, ale nemůžu si pomoct. Někdy ...
07.01.2012 14:02:16: skvelá kapitola, teším sa na pokračovanie
07.01.2012 13:44:16: Tak Minerva prodělala šok... ale když tohle přežila, už ji těžko něco rozhází :) U Weasleyů to probí...
 
Nobody can escape his destiny.