Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Vánoční povídky 2011

První Vánoce po válce od Niky

Autor: Niky
Beta-read: Jituš
Přístupnost: 12+
Pairing: Hermiona / Ron, Ginny/Harry

PS: zítra nás čeká 1. díl povídky od Bleska

První Vánoce po válce od Niky

 

Ginny a Hermiona se radostně vítaly s Weasleyovými a vyprávěly zážitky z Bradavic, kam se obě vrátily hned první září po velké bitvě o Bradavice. Ron, který pomáhal Georgeovi v krámku, a Harry, jež úspěšně nastoupil do bystrozorského výcviku, je vyzvedli na nástupišti 9 a 3/4, když přijely na vánoční prázdniny.

 

Další dny pomáhali všichni v Doupěti s vánoční výzdobou a vůně pečeného cukroví se příjemně a lákavě rozlévala celým domem. Všichni také zašli na návštěvu za Teddym. Harry se cítil dost provinile, že za ním dlouho nebyl, ale paní Tonksová chápala, že je tak vytížený. Nicméně souhlasila, že na Vánoce přijede do Doupěte. Byly to přece jen první Vánoce po tom, co ztratila zbytek svojí rodiny.

 

Jedno odpoledne se Harry sám vydal do Godrikova dolu, potřeboval si prohlédnout, jak pokračují opravy jeho domu. To, co viděl, mu úplně vyrazilo dech. Dům byl jako nový, všechny vnější opravy už byly hotové a pravá půlka horního patra vypadala, jako by tam Voldemort nikdy nevkročil. Od majitele restaurátorské firmy dostával pravidelné zprávy o tom, jak opravy pokračují. Bylo potřeba už jenom opravit všechny rozvody tepla a vody a celý dům znovu vymalovat a zařídit novým nábytkem.

 

Nadšeně procházel domem, a ačkoli se v něm netopilo a venku vládla zima, cítil uvnitř teplo. Sem patřil. Umínil si, že to tu musí co nejdřív ukázat Ginny, nechá na ní celou výzdobu domu, věděl, že svým vkusem by ji zrovna dvakrát nenadchnul.

 

Na Štědrý den se v Doupěti sešla celá Weasleyovic rodina. George oficiálně představil Angelinu Johnsnovou jako svojí partnerku, ale nezdržela se dlouho, protože trávila Vánoce se svými rodiči. Bill a Fleur přijeli na návštěvu, ale také se odebrali do Lasturové vily. V Doupěti tedy se stálými obyvateli zůstala jen paní Tonksová s malým Teddym. Všichni na sobě měli zbrusu nové svetry upletené paní Weasleyovou a právě poslouchali její oblíbené vysílání s Celestýnou Warbeckovou.

 

Na dobrou noc si dali vaječný koňak, do syta najezení a příjemně unavení se vydali do svých ložnic. Harry se zadíval z okna na hvězdami posetou oblohu, byla jasná noc. Uslyšel tiché zaklepání na dveře a dovnitř vklouzla Ginny.

 

„Neruším?“ zeptala se nesměle. „Myslela jsem, že bychom si mohli udělat chvilku jen pro sebe.“

 

„Skvělý nápad, co bys řekla malému výletu?“ veškerá únava a ospalost ho přešla.

 

„Teď?“

 

„Ano, chci ti něco ukázat.“

 

„A co?“

 

„To je překvapení, dojdi si pro něco teplého na sebe. Sejdeme se za chvíli v kuchyni.“

 

Když sestupoval z kuchyně, vyšla z Ginnyina pokoje Hermiona.

 

„Jé, Harry, lekla jsem se, plížíš se jako duch.“

 

„Promiň, kam ses vydala?“

 

I v tmavé chodbě bylo vidět, jak Hermiona zrudla.

 

„Chtěla jsem jen něco říct Ronovi,“ odpověděla.

 

„Jasně, chápu,“ zazubil se na ni Harry.

 

„A kam se vlastně kradeš ty?“ opáčila.

 

„Chci Ginny ukázat opravy na domě. Tak nás neprozraď,“ zašeptal ještě spiklenecky a pokračoval do kuchyně.

 

Potichu vyšli na zahradu a Harry se s Ginny asistovaným přemísťováním přenesl do Godrikova dolu. Vesnice byla osvětlena pouličními lampami, takže bylo na první pohled vidět, jak se dům změnil.

 

„To je krása Harry,“ vydechla Ginny. „Půjdeme dovnitř?“

 

„Ovšem,“ odpověděl a opatrně ji vedl ke dveřím přes zledovatělou zahradu.

 

Otevřel dveře a hůlkou rozsvítil lampy. Provedl Ginny celým domem. Byla nadšená, líbilo se jí tu stejně jako jemu.

 

„V létě se budeme moci nastěhovat. Nejdřív ale vybereš barvy, kterými vymalujeme, nábytek a takové ty další nepodstatné věci.“

 

„Ty jsou ale moc důležité,“ odporovala mu s úsměvem.

 

„Jistě,“ usmál se taky.

 

„Která ložnice bude naše?“ zeptala se, její pohled byl nyní úplně jiný. Úsměv jí z tváře zmizel, tvářila se vážně.

 

„Která chceš, můžeš si vybrat,“ pronesl a srdce mu v hrudi začalo tlouct rychleji.

 

Ginny vystoupala do patra a znovu prošla všechny čtyři pokoje, které se tady nacházely. Nakonec vybrala tu, kde se cítila nejpříjemněji. Okna měla otočená na východ, což znamenalo, že za hezkých dnů je bude probouzet samo slunce.

 

„Už vím, pojď sem Harry,“ vyzvala ho, srdce mu stále bušilo jako splašené.

 

Když vešel do místnosti, stála u okna, dívala se na hvězdy na nebi. Přistoupil k ní a zezadu jí objal kolem pasu. I přes vrstvy, co měli oba na sobě, cítil, tlukot její srdce, tempo bylo stejně zběsilé jako jeho. Pomalu se k němu otočila a začala ho líbat. Nejprve jemně, pak vášnivě a s přibývajícími minutami přibývala i naléhavost. Jejich dech byl stále rychlejší.

 

Najednou Ginny přestala, do tváře se jí vrátil vážný výraz a hluboce se mu zadívala do očí, v těch jejich se odrážela touha, kterou sám cítil. Chtěl promluvit, ale umlčela ho rázným polibkem. Svlékla mu kabát a rukama mu zajela pod svetr. Postupně a velmi pomalu se zbavili zbytku svého oblečení. Jejich dotyky byly něžné a nesmělé. Byly to nejkrásnější okamžiky, jaké spolu kdy prožili. Tu noc se chlapce stal muž a z dívky žena. Navzájem se k sobě připoutali ještě víc, než kdy byli a Harry věděl, že je to navždy. Leželi vedle sebe a každý vstřebával své pocity z toho intenzivního, co se právě stalo.

 

„Veselé Vánoce, Harry,“ řekla a usmála se.

 

Harry jí políbil do vlasů. „Veselé Vánoce.“

 

Ještě chvíli tam leželi v objetí, ale pomalu se do nich dávala zima. Oblékli se a ruku v ruce se vrátili do Doupěte. Naposledy se políbili a šli spát.

 

Jaké to bylo pro Ginny překvapení, když Hermionu nenašla ve svojí posteli. Okamžitě se ale dovtípila, kde by ji našla.

 

Hermiona se do pokoje potichu vkradla až těsně nad ránem. Na tváři měla úsměv, který u ní Ginny do té doby nikdy neviděla.

 

„Hermiono, proč se tak usmíváš?“ zeptala se jí a Hermiona sebou škubla jako by dostala ránu elektrickým proudem.

 

„Ginny, ty nespíš? No víš, já … Ron… my….“

 

„Víš co? Radši to nechci vědět, přece jen jde o mého natvrdlého bratra,“ snažila se Ginny umlčet její blekotání.

 

„Byl něžný,“ bylo jediné na co Hermiona ve smrtelných rozpacích zmohla.

 

„A jak se ti líbilo v Godrikově dole?“ otázala se Hermiona nevinně.

 

Na tu otázku Ginny reagovala zhruba stejně jako její kamarádka před několika vteřinami: „Hezký. Já …Harry…. Fajn.“

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Harrymu se zdál velmi krásný sen. Byl s Ginny u jezera na bradavických pozemcích, slunce příjemně hřálo a kolem nebylo ani živáčka. Ruku v ruce kráčeli po břehu a vesele se smáli. Na chvíli si sedli do trávy a Ginny Harryho políbila.

 

Ruku si zapletl do jejich dlouhých vlasů a vřele její polibek opětoval  Byl to neuvěřitelně živý sen, úplně cítil její rty na svých, vdechoval její lehkou, květinovou vůni….moment tak moc živý ten sen být nemohl. Harry otevřel oči a uviděl Ginny.

 

„Dobré ráno, miláčku“ popřála mu s úsměvem.

 

„Dobré,“ oplatil ji. „Spala jsi dobře?“ zeptal se a okolo prstu si obtáčel pramínek ohnivě rudých vlasů.

 

„Výborně,“ usmála se a v očích ji při tom tančily pobavené jiskřičky. „Jen Hermiona mě vzbudila, když se za svítání potichu vracela od Rona.“

 

„Vážně?“ podivil se Harry naoko. „Co tam asi tak mohla dělat?“

 

Ginny pobaveně vyprskla a nechala se za ruku stáhnout na Harryho postel.

 

„Ne, musíme jít dolů, je skoro poledne, za chvíli bude oběd,“ zaprotestovala.

 

„Až za chvíli,“ dodal a začal ji znovu líbat a ona se ochotně poddala.

 

A právě za tu chvíli se ozvalo decentní klepání na dveře a nepatrně se pootevřely dveře. Dovnitř Harryho pokoje strčil hlavu George: „Mamka vzkazuje, že za pět minut bude oběd, máte jít dolů. Čeká se jen na vás dva.“

 

„Hned jsme tam,“ odpověděla Ginny a vyskočila na nohy, byla lehce zčervenalá.

 

Harry se začal vymotávat z peřiny a hledat oblečení. „Možná bys měla jít napřed,“ řekl Harry. „Ať si nemyslí, že jsme….“ vrhl na ni výmluvný pohled.

 

„Už nejsme děti, Harry,“ odporovala mu.

 

Během dvou minut už scházeli dolů do přeplněné kuchyně, ze které se linuly libé vůně slavnostních pokrmů. Kolem stolu seděli pan a paní Weasleyovi, Ron s Hermionou, kteří se nezvykle drželi za ruce a tvářili se šťastně jako nikdy a George, jež na ně vrhal jeden významný a pobavený pohled za druhým.

 

Paní Weasleyová se na ně přívětivě usmála, neřekla ani slovo a pokynula jim na jejich místa. Pan Weasley byl rád, že se konečně může pustit do svého jídla, popřál všem dobrou chuť a začal prvním chodem.

 

Když dojedli, nabádala Molly všechny, aby strávili den odpočinkem, když jsou jindy tak zaneprázdnění a stresovaní prací. Pak vyzvala Ginny a Hermionu, aby jí šly pomoct umýt nádobí a nápadně na ně při tom zamrkala. Ginny s Hermionou se na sebe zmateně podívaly, ale následovaly ji do kuchyně, odkud se za chvíli ozvalo: „Děvčata, je na čase, abych s vámi něco důležitého probrala. Týká se to jistých, ehm, no, jak bych to řekla – dospělých věcí.“

 

George, který právě upíjel dýňovou šťávu ze své sklenice, se málem utopil. Zaskočilo mu, kašlal a prskal šťávu kolem sebe, dokud ho Ron nepraštil do zad.

 

„Myslím, že bychom se měli vzdálit, chlapci,“ řekl jim pan Weasley rozvážně a pobaveně se uculoval. „Já mám v kůlně nějaké zajímavé mudlovské věci, takže mě omluvte,“ oznámil a odešel.

 

George si najednou vzpomněl, že slíbil Angelině, že se za ní zastaví a hnal se ke krbu v obýváku. Ron se zatvářil velmi rozpačitě a zamumlal cosi o horních patrech a Harry ho spěšně následoval, nehodlal být svědkem udílení jakýchkoli rad.

 

„Doufal jsem, že se toho mamka vyvaruje,“ řekl Ron, když společně s Harrym dorazili do jeho pokoje. „Myslím, že Hermiona i Ginny si užijí nepříjemných pár minut.“

 

Mezitím v kuchyni donutila paní Weasleyová Hermionu a Ginny, aby se posadily ke stolu a pozorně ji poslouchaly. Ginny měla co dělat, aby potlačila smích a zachovala vážnou tvář a Hermionin výraz byl plný děsu z toho, co uslyší.

 

„Děvčata,“ začala svoji přednášku. „Obě jste už dospělé ženy a obě máte chlapce. Předpokládám, že základní biologické rozdíly mezi dívkami a chlapci, znáte. Přesto ale byste neměly na….určité věci spěchat nebo podléhat jakémukoli nátlaku z jejich strany. Máte přece dost času na….však víte.

 

„Mami, neboj, myslím, že se o sebe obě dvě dokážeme víc než dobře postarat. Žádná újma nám nehrozí…“ vložila se do Mollyina proslovu Ginny.

 

„Tady nejde o žádnou újmu Ginny. Já vím, jaké je to být mladá a zamilovaná. Nechci, abyste pak litovaly nebo nedej bože měly nějaké neblahé následky. Neříkám, že bych vnoučata nechtěla, ale očekávám je spíš od Billa a Fleur nebo od Percyho, ale vy dvě jste na to ještě mladé, jste ještě ve škole a musím vás tudíž poučit, alespoň o tom, jak zabránit početí.“

 

Hermiona v tu chvíli zrudla a Ginny zbledla. Zřejmě jim oběma něco došlo, něco, na co měly myslet poněkud dřív. Když to paní Weasleyová viděla, musela se posadit, tohle nečekala – její malá holčička a její nejmladší syn...

 

„Říkali nám o tom na lektvarech a na bylinkářství,“ dodala poněkud ohromená Hermiona.

 

„Asi ne dost důrazně, když vidím vaše výrazy,“ zavrčela Molly. „Jak je to dlouho, co….“ Nedořekla větu.

 

„Včera večer,“ řekly Hermiona i Ginny najedou. Obě se po sobě podívaly a začaly se smát.

 

„No tak to se nic nestalo,“ vstala od stolu, zamířila ke kuchyňské lince, otevřela jednu z horních přihrádek a každé vtiskla do ruky malou lahvičku. „Ještě, že myslím na všechno. Každý měsíc jednu takovou a jste v bezpečí. Návod je na straně 685 v lektvarech pro pokročilé, ale radši bych je objednávala z lékárny v Prasinkách.“ Bez dalších komentářů mávla hůlkou k hromadě nádobí, které se začalo samo mýt, a odešla z kuchyně.

 

Hermiona se podívala na Ginny, odzátkovala svoji lahvičku a jedním douškem ji vyprázdnila, Ginny ji v okamžiku napodobila.

 

„Já jsem tak pitomá,“ řekla ještě Hermiona. „Jak jsem jen mohla zapomenout na antikoncepci?“

 

„Síla okamžiku?“ navrhla Ginny pobaveně.

 

Vánoční prázdniny se pomalu ale jistě chýlily ke konci. Poslední den Harry s Ronem doprovodili děvčata na vlak. Za oboustranného nabádání k opatrnosti a příslibů na časté dopisy se rozloučili na další dlouhé pololetí. Harry se v pondělí vracel do výcviku a Ron do Prasinek.

 

Hermiona s Ginny si našly volné kupé, posadily se a dívaly se, jak za oknem ubíhá zasněžená krajina.

 

„Teď se mi odjíždí, ještě hůř než v září,“ poznamenala Hermiona jen tak mimochodem a vzhlédla, protože se dveře kupé otevřely, dovnitř vcházela dlouhovlasá blondýna se zasněným výrazem.

 

„Ahoj Lenko,“ oslovila ji Ginny vesele.

 

„Ahoj holky, už jsem se bála, že vás nikde nenajdu. Jaké byly Vánoce?“

 

„Plodné,“ vyprskla Ginny smíchy a vysloužila si za to od Hermiony jen dobře mířený kopanec nad kotník.

Poslední komentáře
04.01.2012 23:15:27: Úžasné a famozní..Já obdivuji všechny lidi co dokážou něco napsat.Já jsem totiž ten tip co něco roze...
27.12.2011 20:09:35: Hezké, chichi. To by mě zajímalo, jestli Molly odešla z kuchyně směrem do podkroví... pohovořit s ne...
26.12.2011 23:38:37: Nejlepší byl rozhovor s Molly. Něčím podobným si musel projít asi každý, ale myslím, že z tohohle mě...
26.12.2011 17:32:39: No, na to, že pár Harry/Ginny nemám moc ráda, tohle bylo fakt pěkné. I když detaily jsem pro jistotu...
 
Nobody can escape his destiny.