Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Poison for you....

Kapitola 6 – Rozčílení

Tak jsem zase na řadě s pokračováním a při té příležitosti jsem si všimla, že vám dlužím dvě kapitoly. Tady je první z nich. Autorkou je Dorey.

Kapitola 6. – Rozčílení

Na čele ucítil vlhkost. Někdo mu omýval čelo zvlhlé horečkou a tichým konejšivým hlasem na něho mluvil. Neznámý ho pohladil po vlasech.
Bylo to tak příjemné.
v Připadal si jako v bavlnce. Jako opečovávané nemluvně, o které se stará matka. Takhle se naposledy cítil v domě Potterových, když dostal Skřítčí zarděnky a starala se o něho matka Jamese. Všichni o něho měli tenkrát strach. Z nemoci si příliš nepamatoval, ale ty jejich ustarané pohledy mu neunikly.
Poté, když ho zavřeli do Azkabanu, tohle byla jedna z nejhorších nočních a vlastně i denních můr. Starali se o něho, věřili mu a on je zklamal. Zradil jejich důvěru. A později znovu. A znovu.
Ruka s mokrým ručníkem se vrátila. Otřela mu rty. Sakra, bylo to tak příjemné. Hlas znovu promluvil. Tentokrát ovšem jiný. Jamesi? chtěl říct, ale nedokázal svou myšlenku správně zformulovat. Namísto oslovení se mu ze rtů prodral na povrch pouze povzdech. Blouzním. S touhle myšlenkou se opět ponořil do náruče snů.
Otevřel oči. Strop byl vymalován v příjemném odstínu meruňkové. Aspoň to nebyla zelená. Ulehčeně si oddechl. Vzápětí ho ovšem dostihla realita. Co tu dělá? Tohle rozhodně není ONO místo, kam měl v plánu odejít. Co se do Salazarovy prdele stalo?
„Siriusi! Jsi vzhůru!“ Hermiona, které spala opodál zkroucená v křesle, se právě probudila. S úsměvem přistoupila k posteli a položila Siriusovi ruku na čelo. „Jak je ti?“
„Hermiono?“ tolik údivu v hlase snad ještě nikdy žádný tvor nepoužil.
„Ano, jsem to já. Jak ti je? Nebolí tě něco? Ten jed, co sis vzal, by mohl mít i nějaké vedlejší účinky. Jsou i případy nějakého trvalého poškození. Budeš muset brát lumbický a heparický lektvar, kvůli ledvinám a játrům.“ Hermiona se okamžitě přeorientovala z ošetřovatelky na vševědku. „Bolí tě něco? Netočí se ti hlava? Není ti špatně? Ne…“
„Proč jsi to udělala?“ Siriusův hlas zněl zoufale žalostně.
„Co jsem udělala?“ zeptala se na oplátku překvapená Hermiona, která momentálně nechápala.
„Proč?“ zopakoval svoji otázku. A i když byla Hermiona přesvědčena, že jeho hlas nemůže znít žalostněji, zněl.
„Myslíš, proč jsme tě zachránili?“ pochopila konečně a podívala se do zoufalých očí, ve kterých viděla přitakání. „Siriusi,“ povzdechla si, „proč se na takovou věc vůbec ptáš? Proč sis chtěl vzít život? Myslíš, že tím něco vyřešíš? “
„Jo, myslím, že tímhle se dá vyřešit docela dost,“ odpověděl arogantně. Hermiona se z jeho tónu až otřásla. Přeci jen dědictví čisté krve nedokázal plně odstranit.
„To snad nemyslíš vážně?“ potřásla nevěřícně hlavou. „Existují lidé, kterým na tobě záleží. Lidé, kteří tě mají rádi.“
„Aha.“ Jeho odpověď nezněla příliš přesvědčivě.
„Tady máš lektvar. Vypij ho a zkus ještě usnout. Pošlu za tebou potom Harryho,“ řekla Hermiona rezervovaně.
„Harryho?“ Siriusovu tvář ozdobilo překvapení.
„Ano, to on tě zachránil.“ Na to vstala, podala mu lektvar a odešla. V místnosti zbyl jeden překvapený zvěromág.

-…-…-…-…-…-…-…-…-...-

Harry vešel do obývacího pokoje. Hermiony sedící v ušáku si nevšiml. Naštvaně mrskl bundou na stolek a zmoženě se svalil na gauč.
„Sirius je vzhůru,“ informovala ho Hermiona. Harry div nevyskočil leknutím, prudce trhl hlavou. Pohled upřel jejím směrem.
„Hermiono! Tohle mi nedělej! Strašně jsem se lekl.“ Unaveným gestem si promnul bradu.
„Až se dáš trochu do pořádku, měl by ses za ním stavit.“ Propalovala ho pohledem a v očích si mohl přečíst výčitky.
„Je vzhůru? Je v pořádku?“
„Ano, teda po fyzické stránce by v pořádku měl být během několika dní, po psychické… to bude těžší.“ Informovala ho Hermiona a vyčítavým pohledem hodnotila jeho zarostlou tvář a kruhy pod očima.
„Nekoukej se na mě takhle!“ Možná to řekl trochu prudčeji, než chtěl. Hermiona sebou po vyslovení té věty totiž trhla. „Promiň, já jen…“ Povzdech. „Nechci, aby ses na mě dívala takhle. Vypadá to, jako bys mě litovala.“ Teď jí vyčítavý pohled věnoval pro změnu on.
„Ale Harry, já tě přeci nelituju!“ Hermiona si stoupla a rozhodila rukama.
Odfrknutí z Harryho strany.
„Vážně?“ podíval se na ní skepticky.
Hermiona očividně znervózněla. „No dobře, možná trochu mi tě líto je, ale ne tím způsobem, jak si myslíš ty.“ Odmlčela se, zřejmě vážila slova, která chtěla říct, aby příliš neublížila. „Je mi líto, že …“
„Že, když si chci zašukat, musím jít do mudlovský hospody a někoho tam vojet na hajzlu!“ přerušil Hermionu řvoucí Harry. Zbrunátněl a prudce oddechoval.
Hermiona na něho hleděla s nevěřícným pohledem. „Tohle jsi nemusely,“ zašeptala. Potřásla hlavou, jak se snažila zahnat slzy deroucí se jí do očí.
„Hermiono, já…“
„Ne. Až se trochu probereš, běž za Siriusem, myslím, že tě rád uvidí. Já jdu spát.“ Zamířila ke dveřím vedoucím na chodbu.
Ani jeden si nevšiml postavy, která stála ve dveřích druhých, vedoucích do kuchyně. Postavy, která evidentně slyšela celý rozhovor a teď chtěla dát mladíkovi kapky. Severus vešel dovnitř.
„Merline, já jsem ale vůl!“ naříkal mladý hrdina a obličej schoval v dlaních. Do slz neměl daleko ani on. Tohle jsem si vážně mohl odpustit.
„Nemohu než nesouhlasit,“ pronesl sametový hlas do tmy.
Harry sebou vyplašeně trhl, jako už jednou za večer.
„Vy jste nás …“
„Pottere, “ zavrčel Severus nebezpečně, „vás muselo být slyšet až v Bradavicích,“ pronesl sarkasticky. Povzdech. Mladík opětovně schoval obličej do dlaní.
„Já nechtěl. Nechtěl jsem na ní takhle vyjet, jenže ona…“
„Ona do všeho strká ty své vševědoucí prsty. Ano,“ přitakal Severus. Harry se na něho ohromeně podíval.
„Není vám něco? “ otázal se opatrně.
„Ne, proč by mělo?“ zeptal se starší z černovlasých mužů v místnosti.
„No, eh, právě jste se mnou souhlasil.“ Pokrčil mladší rozpačitě rameny.
„Samozřejmě, protože je to pravda. Hermiona je poněkud zvídavější a ochranitelská než jsou standardní případy. Ale svým zvláštním vlezlým způsobem to myslí dobře.“ Odmlčel se na chvíli. „A vy to víte,“ dodal.
„Jo. Vím.“ Harry opravdu litoval, že na svou nejlepší kamarádku takhle bezdůvodně vyjel. V tuhle chvíli neměl ovšem ani tucha, jak si ji udobřit. A popravdě, ani na to nechtěl teď myslet.
„Pottere, jestli hodláte být takový pokaždé, když se vám náhodou nepodaří… Jak jste to jen nazval? Ah ano, vojet někoho na hajzlu…tak …“
„Tak co? Nabídnete se mi sám?“ Harry to už zase nevydržel. Ten chlap ho přitahoval. Merlin ví, jak moc a teď mu řekne zrovna tohle a čeká, že… co vlastně čeká? Je tu možnost, že Snape, že by byl bisexuální? Homosexuál určitě není, Hermiona je toho zdárným příkladem, ale mohl by být bisexuál? Myšlenky mu v hlavě letěly rychlostí světla. Mohl by mě těmi svými dlouhými prsty laskat. Mohl by… Ach! Sladký Merline! Zaúpěl v duchu při další představě.
„Ne,“ odpověděl Snape.
„Eh, co ne?“ zeptal se zmatený a lehce vystrašený Harry. Uvědomil si totiž nebezpečí v podobě lektvaristova Nitrozpytu.
„Nenabídl bych se vám. Nemám zájem. Navrhuji vám studenou sprchu a dlouhý spánek.“ Obrátil se s tradičním zavlněním svého hábitu a odešel do kuchyně.
Harry se snažil rozdýchat náhlý pocit tepla, který se mu rozšířil tělem a hlavně jeho dolní částí při představě Snape jak… „Oh dost! Slyšel jsi to sám. Nemá zájem. Nemá zájem,“ zopakoval smutně. Sebral bundu, kterou mrsknul na stolek, a odešel si dát studenou sprchu.

-…-…-…-…-…-…-…-…-... -

Severus odešel do laboratoře. Jejich firma prosperovala lépe, než si mohl přát, takže o lektvary nebylo nouze. A ty Severusovy byly přeci nejlepší. Objednávek bylo víc než dost, neměl důvod zahálet. Ani jeden jediný důvod. Natož nějakého Pottera.
Cupiditivní dryják, který právě připravoval, se chýlil k poslední fázi vaření. K nejriskantnější fázi. Jen málokterý mistr lektvarů byl ochoten tenhle lektvar míchat. Ne, že by snad byl zakázaný, jen příprava trvala poměrně dlouho a byl velmi obtížný na přesnost přidávaných substancí. Dalo by se říci, že byl obtížnější než vlkodlačí lektvar. Alespoň v některých fázích přípravy a především v posledním stádiu vaření.
Lektvar dostával právě onen vytoužený tyrkysový nádech s charakteristickým fialovým kouřem.
„Teď přidám pět kapek výluhu ze sedmikrásek.“ Připraveným kapátkem vkápl výluh do směsi. Ta okamžitě podle návodu zfialověla, kdežto kouř z ní vycházející nabyl tyrkysovou barvu. Severus se usmál. Vše šlo podle plánu. Bylo velmi těžké odhadnout ten správný okamžik přidání pěti kapek. A on to odhadl dokonale a to byl ještě pořád rozčílený z rozhovoru s tím Nebelvírským pitomcem.
Promerlina, on mi nabídl, abych se s ním vyspal! Co to do toho kluka bláznivýho vjelo? Myšlenky mu projížděly hlavou rychleji než Bradavický expres.
„Geny se asi nezapřou,“ vzpomenul si na Pottera staršího. „Ale tohle?“ Tohle Severuse vážně nenapadlo ani v nejhorší noční můře. „Potter mi nabízí sex,“ zavrtěl hlavou. Lektvar se teď měl věřit právě tři minuty, ani o sekundu déle. „Tělo má pěkné. To ano. A taky… Severusi!“okřikl se sám. Ihned mu došlo, kam až nechal své myšlenky zajít. Byl příliš zaneprázdněný myšlenkami na Nebelvírského mladíka, který se nacházel jen několik metrů od něho, že dokonce zapomněl hlídat lektvar. „Proč mi tohle dělá? Tím už jsem si prošel a nechci to zkusit znovu. Už ne. Navíc tu je Hermiona a ta …“ Náhle si vzpomněl na lektvar, který vařil. Merlinžel uplynuly tři minuty a patnáct vteřin. Lektvar začal bublat a vydávat pískavé zvuky.
„Do Salaza… “ ani to nestihl doříct, protože lektvar přetekl a popálil mu ruku. „Výborně! Snape. Tohle se ti vážně povedlo. “ Byl na sebe právem naštvaný. Cupiditivní dryják nebyl levnou záležitostí a i příprava trvala dlouho a on během třech minut zničil svoje i Hermionino dvoutýdenní snažení. Ovšem věděl, že s tímhle už nic nesvede. Zmrazovacím kouzlem nechal nepořádek, jenž po sobě dryják zanechal, zmrznout. Ted neměl na uklízení sílu. Z lékárničky, jež se celkem nedávno stala trvalou výbavou laboratoře, vytáhl dezinfekci a zběžně si ošetřil ruku. Opustil laboratoř a zmizel do svého pokoje.
Možná dlouhý ničím a hlavně nikým nerušený spánek, je to pravé, co teď momentálně potřebuje. Ovšem nebylo mu přáno. Spánek k němu nepřišel snadno a zahrnoval v sobě věci, které Severus vážně netoužil vidět. Rozhodně ne věci zahrnující nahého Pottera, Hermionu, jeho a laboratoř.

Poslední komentáře
20.01.2011 16:45:23: kde jste všichni? smiley${1} a já se tak radovala že jsem první smiley${1}
09.01.2011 22:47:01: Prvnííí, hurááá smiley Teda, tak to se nám pořádně zamotává do milostného minimálně trojúhelníku.. za...
 
Nobody can escape his destiny.