Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Poison for you....

Kapitola 5 - Neschopnost se přenést

tak tady něco málo na čtení od mé maličkosti

 

Kapitola 5 - Neschopnost se přenést

 

 „Kde na to u Merlina vzala?“ vytřeštil Severus oči na pergamen. Právně ošetřená a ověřená smlouva mu, jakožto společníkovi společnosti Poison for You s. r. o., v případě jeho odchodu ze společnosti, přiznávala odstupné dvacet pět tisíc galeonů. Stejně tak bylo ošetřeno Harryho postavení. V závěru smlouvy se dočetl, že celá suma padesáti tisíc galeonů byla přesně podle zákona sloužena do rukou Gringottovy banky, aby mohla být v případě potřeby okamžitě vyplacena. 

„Prodala náhrdelník, který měla po babičce. To jediné, co měla jako památku na svou rodinu,“ odpověděl Harry a Severus v jeho hlase slyšel výčitku. Harry se na něj zlobil a ani se nenamáhal to skrývat. Ne že by to v jejich vztahu bylo něco nového. Ve škole se vzájemné antipatie nesnažil skrývat ani jeden, ale tady u Hermiony se snažili navzájem respektovat.

„Myslel jsem, že její rodiče žijí?“ zamračil se nad poznámkou o jediné památce.

„To ano. V Austrálii, s vymazanou pamětí, novým jménem, půlročními dvojčaty a prosperující praxí. Co si nevzali s sebou, prodali,“ vysvětlil mu Harry trpělivě.  

„To bylo její rozhodnutí,“ odsekl.

„To měla radši čekat, až si u nich doma uspořádají večírek Smrtijedi?“ rýpl si.

„Nemusela je posílat pryč tak radikálním způsobem.“

„To nemusela, ale stalo se. Co má podle vás udělat? Napochodovat a říct: Ahoj mami, ahoj tati, sorry že jsem vám vymazala paměť, ale měla jsem nutkavou potřebu hrát si na Xenu bojovnici, ale je dobojováno, tak co kdybyste se sbalili a přestěhovali zpátky do Anglie?“ zeptal se sarkasticky. Severus proti své vůli musel uznat, že to má určitou logiku. Kompletní úprava paměti byla velmi komplikovaným kouzlem. Pokud by se ji pokoušeli zvrátit, mohlo by to v mysli manželů Grangerových udělat nenapravitelnou paseku.

Zatímco přemýšlel, Harry na sebe hodil vycházkový hábit a zkontroloval, že má u sebe klíček od trezoru.

„Kam jdete?“

„Na Příčnou, zjistit, komu ten náhrdelník prodala a doufat, že mé charisma a skrovný obsah mého trezoru budou stačit na to, abych ho vyplatil, protože je mi dost trapný, abych se stal společníkem zavedený lektvarový společnosti s podílem na zisku vedle platu, neinvestoval do toho ani scvrček a nechal Hermionu obětovat vlastní vzpomínky,“ vysvětlil to Severusovi polopaticky. Skutečně se cítil trapně, že Hermioně nikdy dřív možnost spoluinvestování nenabídl. V laboratoři byl sice jen několikrát, a i tak ho vždy, když se ocitl v její blízkosti, Severus nespouštěl z očí, ale nebyl naivní, aby si neuvědomil, že ty složité destilační a bůhví jaké další aparatury musely stát pořádný balík. On dostal práci, byt, stravu a plat, aniž by se o to jakkoli zasloužil a podle jeho pohledu na věc bylo jen správné, aby alespoň zpětně Hermioně část jejích nákladů na vybudování společnosti vrátil.

„Jdu s vámi. Tolik peněz mohla tak rychle dostat jen na jednom místě a tam vám vaše charisma,“ málem to slovo vyplivl, „bude na nic a já mám s panem Borginem nevyřízené účty,“ zablýsklo se Severusovi zlověstně v očích a Harry na okamžik zauvažoval, zda ho nemá přemluvit, aby zůstal tady. Nějak neměl náladu přichomýtnout se do menší soukromé války. Na druhou stranu on neměl s lidmi jako Borgin moc zkušeností a když nic jiného, Severusova přítomnost by mohla alespoň trochu stlačit cenu. Borgin sice Hermioně vyplatil padesát tisíc, což určitě byla zanedbatelná částka proti tomu, kolik si za náhrdelník bude účtovat při jeho prodeji. Otřásl se, když za sebou Severus práskl dveřmi. Doufal, že tohle odpoledne nebude nakonec tak pamětihodné, jak by potencionálně mohlo být.

*

Borginův krámek na Obrtlé vypadal snad ještě ponuřeji, než když si tu dávali dostaveníčko Smrtijedi.

„Aby bylo jasno, Pottere, cokoli řeknu, mi odkýváte, ať už si o tom budete myslet cokoli, jasné?“

„Už mi to říkáte po třetí. Nejsem debil, abych si to nezapamatoval,“ odsekl mladík podrážděně.

„Skutečně?“ nadzdvihl starší muž tázavě obočí a mladík potlačil nutkání kopnout ho do holeně. K slovní odvetě už se nedostal, protože Severus rozrazil dveře a vstoupil do krámku. Harry, který ho těsně následoval, mohl jasně vidět záblesk zděšení, který se mihl na tváři starého Borgina. Začalo ho zajímat, co za účty spolu můžou ty dva mít, když to vyděsilo i zasloužilého zloducha a podvodníka, jakým Borgin bezesporu byl.

Severus neztrácel čas. Přešel přímo k prodejnímu pultu, drapnul starce za klopy ošoupaného saka páchnoucího zatuchlinou a přetáhl ho k sobě.

„Kolem poledne ti sem jedna mladá žena přinesla náhrdelník. Chci ho,“ neobtěžoval se formalitami ani zdvořilostními frázemi.

„Ne-netuším, o čem mluvíš,“ vykoktal stařec.

„Jak myslíš,“ zlověstně se usmál Severus. „Šanci jsi dostal. Pottere, podejte mi tu útočnou sekeru, co visí vedle vás na zdi,“ obrátil se Severus na Harryho, aniž pustil Borgina. Harry zmateně zamrkal, ale sekeru vzal. Severus pustil Borgina a Harry si až teď uvědomil, že celou tu dobu držel starce skoro stopu nad zemí.

„Předpokládám, že víš, jak se ve středověku trestali zloději. Dám ti možnost to vyzkoušet,“ ušklíbl se Severus. Než Harry stačil jakkoli zasáhnout, mrskl Borginem na stůl, jednou rukou ho tam přidržel s levicí ohnutou přes okraj, sebral sekeru a rozmáchl se.

„Je v trezoru!“ zaječel strachy bílý stařec.

„Harry?“

„Už tam jdu,“ vzpamatoval se z leknutí mladší muž a odešel do zadu. „Je zamčený,“ vrátil se Harry po pár vteřinách.

„Klíč mám v náprsní kapse,“ horlivě přiznával stařec, když sebou sekera ve Snapeově ruce nebezpečně pohnula. Harry si klíč vzal a znovu zmizelo v zadní části obchodu.

„Jakou má ten náhrdelník cenu, opravdovou cenu?“ využil Severus situace. Borgin se neměl k odpovědi, tak sekeru pozvednul výš.

„Stopadesáttisícgaleonů,“ vyhrkl muž. „Myslel jsem, že tak stovku, ale když jsem ho vyčistil, bylo to něco úplně jinýho. Kdyby to nemělo mudlovský punci přísahal bych, že je to práce skřetů,“ rozpovídal se stařec najednou ochotně. „Je to prvotřídní zboří. Něco takového už dneska nikdo nevyrobí. Musí být aspoň sto let starý. Klenotníci poslední dobou upadaj,“ odfrkl si.

Harry se vrátil s ošoupanou sametovou krabičkou a kývl na Severuse.

„Teď dobře poslouchej. Sepíšeš tu vlastnoručně kupní smlouvu, v níž ten náhrdelník prodáš mě a tady panu Potterovi za padesát tisíc, které ti taky vyplatíme. A až ji budeš mít, napíšeš tři prohlášení, že nemáš žádné pohledávky vůči...“.

O půl hodiny později už oba stáli v obývacím pokoji a svlékali si vycházkové hábity.

„Co je mezi vámi a Hermionou?“ zeptal se zcela přirozeně mladík a upřel na profesora zkoumavý pohled.

„Vztah zaměstnance a zaměstnavatele,“ odvětil chladně Severus.

 „Jestli jste takhle mizerně lhal i Voldemortovi, tak nechápu, že jste se vůbec dožil konce první války,“ neopustil si pořádné rýpnutí Harry. „Ona vás bůhví proč miluje a ačkoli jste bezesporu kus, v kombinaci s vaší povahou jste málem ta nejhorší volba, jakou mohla udělat, a pokud jste takový idiot, že si její city neuvědomujete a skutečně věříte tomu, že by zneužila vaší situace a vykopla vás na dlažbu, pak jste větší kretén, než jsem si kdy v památných dnech mého studia myslel a vůbec si ji nezasloužíte,“ informoval ho Harry stejně klidným hlasem, jakým mu obvykle předával objednávku na nové lektvary.

„Do toho, co si uvědomuji nebo ne vám nic není,“ sykl na něj vztekle Severus.

„Pokud je z toho moje nejlepší a jediná kamarádka nešťastná, tak je mi do toho zatraceně hodně!“

„V tom případě se domnívám, že slečna Grangerová definovala náš vztah včera odpoledne zcela jasně!“

„Myslíte to, jak vás setřela potom, co jste se choval jako umanutý spratek, který není schopný přenést se přes desítky let starou křivdu?“ rýpl si, nebo si spíš přímo zaryl Harry. „A pokud vím, ráno se vám omluvila a nebylo to jenom jedno promiň a vy jste se opět zachoval jako pěkný spratek, jen místo umanutí tam hrálo roli to vaše přerostlé ego!“

„Pottere!“ zasyčel vztekle Severus a znělo to jak pěkně rozčílený had.

„Vy jste vážně idiot. Myslíte si, že tu pitomou smlouvu dala sepsat kvůli mně? Nebo že by snad kvůli mně prodávala ten náhrdelník po babičce? Jestli to, čeho se pro vás byla ochotná vzdát, nesvědčí o tom, že k vám něco cítí, tak sním své závodní koště. A vy byste si už konečně měl ujasnit, jestli jste sobeckej egoistickej parchant, po kterym jednou neštěkne ani pes a kterýho najdou, až když začne pěkně smrdět, nebo jestli jste nevrlej ex profesor, po kterym jede jeho bývalá studentka a kterýmu se to líbí!“ vrazil mu vztekle do ruky kazetu s náhrdelníkem. Naštvaně vypochodoval ze dveří dřív, než se zcela konsternovaný Severus na cokoli vzmohl. Harry nepochyboval, že kdyby se v místnosti zdržel o pár vteřinek déle, skončilo by to pro něj skutečně, ale skutečně zle. Pochyboval, že vůbec kdy někdo použil proti profesorovi tolik vulgárních výrazů a přežil to.

Severus pohledem propaloval dveře, za kterými ten malý drzý harant zmizel. A pokud teď jeho pohled pálil, pak ten, který se mu usadil v očích, když si s nelibostí uvědomil, že ten spratek má Merlin žel pravdu, přímo rozpouštěl žárem.

 

*

Hermiona za sebou tiše zavřela dveře a unaveně se protáhla. Měla toho dost. V noci se dvakrát nevyspala. Málem každou hodinu se budila a kontrolovala Siriuse, jestli ještě dýchá, ráno se chytla se Severusem, zbytek dopoledne strávila běháním po příčné a celé odpoledne proseděla u Siriuse. Teď se konečně rozhodla jít si lehnout. Siriusovi bylo líp. Protijedy a povzbuzující lektvary, které do něj za posledních dvacet čtyři hodin nalili, odvedly dobrou práci. Předpokládala, že zítra by se měl probrat a pak ho zabije za to, jak je všechny vyděsil. Ne, opravila se v duchu, zabije ho za to, že díky němu je její vztah ze Severusem na bodu mrazu. Zase! A to jim to od té slavnostní večeře tak hezky klapalo. Ne že by se ze Severus stal snad pozorný romantik, ale byli spolu schopní vycházet líp, než před lety a v neposlední řadě jim to klapalo i v posteli.

Otevřela dveře svého pokoje a došlo jí, že do postele se ještě dlouho nedostane, a kdyby náhodou ano, bude tak naštvaná nebo nešťastná, že stejně neusne dřív než nad ránem. V křesle u krbu seděl pohodlně usazený předmět jejích úvah a zabodával do ní pronikavý pohled svých onyxově černých očí. Normálně jí přišly přitažlivé, ale když se na ni takhle dívaly, mívala chuť je vyškrábat.

„Jestli jsi mi přišel říct, že tu končíš, protože nechceš mít za šéfovou panovačnou, protivnou, hysterickou a jakou jsi to ještě říkal ženskou, tak mi to prosím tě řekni rychle, jinak hrozí, že tě neúmyslně urazím tím, že uprostřed tvého proslovu usnu,“ vyzvala ho a vytáhla zpod deky svoji noční košili a začala se převlékat. Přišlo jí hloupé a zbytečné stydět se před někým, s kým poslední dva měsíce minimálně třikrát týdně spala.

„Ne, přišel jsem ti říct, že jsi nána pitomá, když se s tímhle promenáduješ po Obrtlé,“ hodil na postel kazetu s náhrdelníkem. „A hodlám si počkat na vysvětlení, co tě u Merlina vedlo k sepsání té smlouvy a proč jsi probůh tohle prodávala a proč zrovna u Borgina? Máš vůbec tušení, o kolik tě ten mizera okradl? Zhruba o sto tisíc! Uvědomuješ si, jakou jsi měla kliku, že ti vyplatil vůbec něco a neposlal na tebe pár tamních existencí?!“ ke konci už skoro křičel. „Jestli máš nutkavou potřebu si vyzkoušet, jaké to je skončit znásilněná a zbitá do bezvědomý, což by byl ten lepší výsledek, stačí říct!“

„Jo, nána jsem a přiznávám, že mi s tímhle v tašce na Obrtlé nebylo zrovna dvakrát příjemně, Borgin byl jediný, kdo byl ochotný zaplatit hned a tvrdil, že to má cenu sotva šedesáti tisíc a že na tom přece musí taky něco vydělat a k sepsání té smlouvy jsi mě vedl ty, nebo jsi mi snad ráno nevmetl do tváře, že zneužívám faktu, že jako bývalý Smrtijed neseženeš placenou práci ani jako umývač nádobí a já jsem vypočítavá mrcha, která si to moc dobře uvědomuje a používá to proti tobě?“ pozvedla tázavě obočí. Severus potlačil nutkání ohnout ji přes koleno a vtlouct do ní trochu zdravého rozumu a přiměřené množství pudu sebezáchovy, který zcela očividně postrádala. Potter na ni měl evidentně špatný vliv.

„Pokusme se si to v klidu ujasnit,“ promnul si unaveně kořen nosu. „To, co jsi předvedla, bylo vydírání. Nepřerušuj mě! A mně se rozhodně nelíbí, když mi o generaci mladší holka dává nůž na krk. Na druhou stranu si uvědomuju, že jsem mohl projevit trochu víc účasti. Fakt, že mě je úplně jedno, jestli ten zablešený čokl umře nebo ne, ještě nemusí nutně znamenat, že je to jedno i ostatním. V tomto ohledu se pokusím chovat trochu kultivovaněji. Takže navrhuji zapomenout všechny naše rozhovory od nalezení Blacka v agonii až po teď za předpokladu, že mi slíbíš, že příště budeš aspoň zlomek vteřiny uvažovat nad tím, co řekneš nebo uděláš, protože dneska ráno sis mozek zjevně zapomněla na nočním stolku, jinak bys nemohla udělat takovou do nebe volající hloupost, která tě jen zázrakem nestála krk.“

„Severusi, já sice chápu, že Sirius a spol na tebe ve škole byli jak psi, a že tě Siriův žertík málem stál krk, když tě poslal Lupinovi o úplňku místo večeře, ale je to už dvacet let. Nedělám si iluze, že z vás dvou budou někdy nejlepší přátelé, ale snad bys alespoň mohl připustit, že za těch dvacet let se mohl změnit stejně, jako ses bezesporu změnil i ty,“ sedla si na opěradlo jeho křesla. Okamžitě se zvedl. Vypadala tak neskutečně unaveně, že měl chuť ji obejmout a odnést do postele a to zrovna teď udělat nesměl, protože tak by celá ta jeho výchovná lekce přišla na zmar.

„Nezapomeň poděkovat Potterovi. Zaplatil polovinu náhrdelníku. Já si své poděkování časem vyberu v naturáliích,“ zamířil ke dveřím.

„Takže je mi odpuštěno?“ zeptala se pro jistotu jeho zad. Potřebovala vědět, na čem je. Přesně vědět.

„Protentokrát,“ upřesnil a potichu za sebou zavřel dveře.

Poslední komentáře
10.04.2010 02:25:15: Poison for you smiley${1} Zdařilé! Líbí se mi, jak je povídka odlehčená smiley${1} Jen tak dál
05.04.2010 21:19:00: Jee, super, uz jsem se bala, ze to ztroskotalo :) Jsemmoc rada, ze se usmirili. A obrat snim sve zav...
05.04.2010 18:46:00: Tato kapitolka měla rozhodně elán! Moc se mi líbila, obzvláště konec. Jen jsem čekala, že bude Hermi...
05.04.2010 18:04:53: Malý drzý harant zabodoval. smiley Som rada, že sa tí dvaja udobrili, snáď im to vydrží. Diky za pokra...
 
Nobody can escape his destiny.