Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Poison for you....

Kapitola 2 - Poison for you s. r. o.

Tak tady je druhá kapitola tentokrát od mé maličkosti. Je to bez beta-readu, tak mějte pochopení.
Poison for you s. r. o.

 

Harry vešel do místnosti, kde ještě před pár týdny byly pozůstatky garáže, a která byla nyní, samozřejmě až po laboratoři, jenž zabírala celý suterén, nejdůležitějším místem jejich malé firmy.

Poison for you.

Harry se musel usmát. Bezděky si vzpomněl na Severusův výraz, když zjistil, jak jejich firmu Mia pojmenovala. V jednu chvíli si nebyl jistý, jestli za sebou Mistr lektvarů jen práskne dveřmi, nebo rovnou zavraždí svou zaměstnavatelku. Nakonec to Hermiona elegantně zahladila nabídkou udělat ze Severuse a  Harryho své společníky.

Severusovo ego celý týden urputně bojovalo s myšlenkou, že nejen že je zaměstnancem své bývalé studentky, ale měl by být i někým, jehož jméno bude odteď spojeno se všemi jejími úspěchy, a jak byl přesvědčen, i mnoha nevyhnutelnými neúspěchy. A ještě ke všemu rovnou se dvěma bývalými studenty. Z toho jednoho považoval za občasně slaboduchého a ten druhý byl žena - studentka, o dvacet dva let mladší a aby toho nebylo málo, bývalá přítelkyně a milenka. Nakonec souhlasil s podmínkou, že se Harry k lektvarům dostane teprve tehdy, když budou bezpečně uzavřeny a  zakolkovány v lahvičkách s čitelně popsanou etiketou.

Harry šoupl do skříně krabici, do které dnes odpoledne naskládal těch pár věcí, které mu v úřadě říkaly pane. Docela se mu ulevilo, když za ním dveře kanceláře zapadly naposledy.  Povzbudivě a omluvně zároveň se usmál přes okno na sovy a sovičky, které trpělivě čekaly s objednávkami na parapetu a na nedalekém stromku.

Dům, kde se Hermiona usídlila, byl sice na mudlovském předměstí Londýna, ale stál ve velké zahradě a od ostatních domů ho dělil vysoký živý plot. Byl zastrčený trochu vzadu. Mezi dvěma parcelami u hlavní silnicí vedla úzká příjezdová cesta k domu, na jehož zahradu bylo vidět jen ze dvou domů, z nichž jeden byl prázdný a v tom druhém bydlel postarší pár důchodců.

Harry otevřel okno a vpustil do bývalé garáže a nyní své kanceláře sovy. Do připraveného košíčku od nich posbíral objednávky a nezapomněl jim na cestu dát soví pamlsek. Trvalo mu skoro hodinu, odvázat jim všem z pařátků lístečky.

Hermiona si na nedostatek práce rozhodně nemohla stěžovat.

Když zapisoval objednávky do knihy objednávek, nestačil se divit, kolik různých lektvarů jsou schopni klientům dodávat. Zejména díky Severusovi mohli nabídku podstatně rozšířit. Momentálně dodávali vše od obyčejného lektvaru proti nachlazení až po kompletní sadu lektvarů pro lektvaroterapii pro oběti útoku vlkodlaka. Ta byla objevena sotva před rokem. Samozřejmě se Snapeovým přispěním. Pokud se s ní začalo do dvaceti čtyř hodin od pokousání, v devadesáti procentech případů zcela eliminovala jakékoli následky pokousání.

Harry procházel objednávky.  Pokud se jednalo o lektvar, který měli hotový v zásobách, okamžitě ho připravil k odeslání. Ty, které neměli nebo se museli připravit čerstvé, zapsal podle Severusových instrukcí do knihy objednávek. Stejná kniha ležela i v laboratoř. Co se zapsalo do jedné se okamžitě objevilo i v druhé, takže oba lektvarologové měli okamžitě přehled o tom, co je třeba vyrobit, a Harry zase mohl sledovat, jak odškrtávají dokončené lektvary, aniž za nimi musel každých pět minut chodit s dotazem.

Severus, v rámci snahy o zpřehlednění a systematizaci jejich práce s Hermioniným požehnáním strávil jeden neskutečně dlouhý víkend snahou vysvětlil Harrymu základní kategorizaci lektvarů.

 

***

 

„Proč nemůžu prostě napsat lektvary proti bolesti do sekce analgetika a musím je ještě dál dělit, a proč je vůbec těch skupin takový hafo?“ nechápal Harry.

„Pottere,“ zasyčel Severus. Začínal si připadat jako zaseklá gramofonová deska. Už mu to vysvětlil třikrát. Poslední verze byla, jak byl přesvědčen, tak jednoduchá, že by to pochopil snad i Longbottom, ale Potter stále netušil, co se po něm chce. „Protože když napíšete lektvar proti bolesti, Lorenzův lektvar a atarymin, tak s Hermionou připravíme lektvar proti bolesti, což jednomu z nás zabere půl druhé hodiny, pak uděláme Lorenzův lektvar a pak zjistíme, že budeme znovu dělat lektvar proti bolesti, jen do něj přidáme tři byliny navíc.“

„Nechápu!“ zdeptal ho Harry.  Severus potlačil nutkání začít tlouct hlavou o stůl. Doslova Harrymu vtloukal do hlavy lektvary pět let a ten kluk si nepamatoval ani ty nejzákladnější věci.

Longbottome?! Kde jste?!

„Atarymin a lektvar proti bolesti mají stejný základ. Jen do lektvaru proti bolesti nepřidáte poslední přísadu, ale necháte ho o něco zchladnout a dáte tam tři jiné přísady,“ pokusil se mu to vysvětlit jak nejjednodušeji uměl. „Když to roztřídíte, tak jen uděláme víc základu a v závěrečné fázi z toho vzniknou dva různé elixíry a my neztratíme víc jak hodinu děláním nového základu. Jasné?“

„Snad ano. Ale pořád nechápu všechny ty seznamy.“

„Dobrá. Tak ještě jednou. Existuje mnoho skupin léčiv: analgetika, analgetika-antipyretika, analgetika-anodyna, anestetika, antianemika, antiarytmika, antiastmatika, antibiotika (ATB), antidepresiva, antidiabetika, antiepileptika, antihistaminika, antihypertenziva, antikoagulancia, antimigrenika, antimykotika, antirevmatika, antiseptika, antivirotika, dermatologika, fytofarmaka, hypotenziva, laxativa, neuroleptika, psychofarmaka, sedativa, venofarmaka a pak nejrůznější léky na speciálně kouzelnické choroby jako dračí osypky a vlkodlačí lektvar a podobně.“

„A teď česky, ano?“

„Pottere!!!“

„Pod analgetika patří všechny léky proti bolesti?“ ujistil se pro jistotu Harry, který rozuměl tak každému pátému slovu a jen pud sebezáchovy mu zabránil obrátit oči v sloup a nahlas zasténat.

„Ano. Většina těch skupin má v sobě méně než padesát lektvarů, z toho se pak běžně používají jen některé. Tady v těch tabulkách máte název skupiny, pod tím ty běžně používané lektvary a pod nimi ty, které tam patří, ale používají se výjimečně. Vy lektvary, na které přijde objednávka rozdělíte a zapíšete do knihy objednávek podle těchto skupin. Všechna venofarmaka, lektvary na žilní onemocnění,“ přeložil, když viděl Harryho zoufalý výraz, „mají stejný základ, liší se jen konečnou úpravou podle toho jak silný lektvar má být a podle toho, které z vedlejších účinků si přejete eliminovat. Když tedy bude v objednávce šest různých venofarmak a vy je zapíšete na příslušnou stránku, uvaří se potřebné množství základu, který se pak v závěrečné fázi rozlije do šesti různých kotlíků a provedou se finální úpravy, místo abychom ztráceli čas děláním základu několikrát. Jasné?“

„Jo, ale třeba u těch analgetik je těch skupin moc.“

„Ano. Analgetika, anestetika, antibiotika (ATB), antidepresiva, antimykotika, antiseptika, antivirotika, fytofarmaka a sedativa jsou problém. Tam je základů více. Vysvětlím na analgetikech, ano?“

„Hm.“

„U analgetik máme čtyři různé základy. Základ z dymnivky yanhusuo, z meduňky,  z kořene kozlíku a z květů měsíčku. Proto jsou u analgetik čtyři skupiny. Ve skupině pak jsou lektvary řazeny stejně. Nahoře ty nejběžnější, pod tím v abecedním pořadí ty ostatní. Jasné?“

„Jo, jen mi ještě řekněte, jak se v tomhle mám sakra vyznat, vždyť to je jak telefonní seznam. Strávím nad tím týden, než vůbec zjistím, do jaké skupiny mám ten lektvar do té pitomé knihy napsat,“ stěžoval si Harry. Ještě před pár týdny si myslel, že není nic horšího, než vyplňovat pořád dokola ten samý tucet formulářů, ale evidentně se mělo ukázat, že se šeredně spletl.

„Pottere!!!! Těch lektvarů je sice něco přes dva tisíce, ale běžně se jich používá něco málo přes tři sta. Zatím až na dva, byste všechny lektvary, které jsme tu připravili našel v téhle třístovce nejpoužívanějších. Krom toho, mnoho lektvarů má ve svém názvu i to, na co je určeno? Jsem si jistý, že Lorenzův lektvar proti bolesti budete i vy bez váhání řadit mezi analgetika a během týdne si budete pamatovat, že základem je meduňka.“

„OK, zkusím to. Teď mi řekněte, co s těmi speciálními lektvary na kouzelnické choroby?“

„Ty prostě napíšete pod speciální lektvary na kouzelnické choroby, tam něco jako společný základ neexistuje.“

„Aspoň něco,“ odfrkl si Harry. „Jo, už vám Hermiona řekla o té oslavě?“

„Oslavě?!“ zeptal se Severus opatrně.

 

***

 

O dva dny, sedm hodin a šestnáct minut později mu bylo jasné, proč se Hermiona zmínit zapomněla. Jeho představa o příjemně stráveném večeru zahrnovala ticho, dobrou knihu a kvalitní červené víno.

Ano, červené víno se vyskytovalo i tady, kvalita taky nebyla nejhorší, ale o tichu a dobré knize si mohl nechat leda tak zdát. Sice připouštěl, že vyřízení stotisící objednávky za něco málo víc než tří měsíce fungování jejich firmičky si nějakou tu oslavu zasloužilo, ale absolutně nechápal, proč u nich v domě a už vůbec ne, proč ve třech. Že on je, co se přátel týkalo, ztracený případ, bylo očividné, ale to na tom byli podobně bledě i ti dva? To by skutečně nedali dohromady alespoň šestičlennou skupinku, pro kterou by se už vyplatilo zamluvit stůl v restauraci?

Tedy ne že by měl námitky proti dnešnímu menu. Hermiona, s bytostným odporem k otrocké práci domácích skřítků, se kuchyně ujala sama. Jen díky tomu, že trávil dny postáváním u kotlíku, nebo popocházením po laboratoři ještě nevypadal jako sud. Vařila stejně dobře jídlo, jako lektvary. Její krůta na pomerančích byla téměř dokonalá, karamelový dort jako dezert naprosto božský. To nemohl popřít, když právě téměř vylizoval talířek po už třetím kousku, ale proč mu proboha Potter už víc jak hodinu rádoby nenápadně kouká na zadek?! Pomalu mu začínala docházet Hermionina poznámka o tom, že jí cosi chybí a něco jiného naopak přebývá.

Potter a gay?

To bylo rozhodně překvapivé zjištění a ještě překvapivější byl fakt, že se to ještě nedohmátly ty pijavice z Denního věštce. Potterův odchod z kanceláře na Ministerstvu živil jeho titulní stránku déle než dva týdny. Od celkem stravitelných titulků jako Chlapec, který přežil na úřadu práce, přes Hrdina odchází po sprosté Potter na psychiatrii a Potter schizofrenik.  Potter je gay! By jim vystačilo nejmíň na půl roku.

 To je opilej nebo má sebevražedný sklony?! ptal se sám sebe o čtvrt hodiny později, kdy mu po další sklence červeného Harry koukal na zadek už zcela nepokrytě. Sebevražedný sklony, rozhodl se při pohledu na Hermioniny pocukávající koutky.   To mám za to, že jsem se jí snažil pomoct.

„Chodíte s někým?“ zeptal se ho ve snaze odtrhnout jeho pozornost od sebe. Rozhodně nebyl zvyklý na to, aby ho někdo takhle upřeně sledoval. Ani Hermiona mu v těch několika týdnech, kdy si byli bližší, než byl dodnes ochotný si přiznat, ho před třetí osobou nečastovala takhle hladovými pohledy. Ty si nechávala do ložnice.

Znervózňovalo ho to.

„Ne, proč?“ vykoktal zmatený Harry.

„Asi byste si měl někoho najít. Urychleně. Protože když takhle nepokrytě zíráte na zadek mně, tak to už musí být vážně krize,“ pronesl konverzačním tónem. Hermiona po tomto sdělení vyprskla smíchy. Nechybělo moc, aby se utopila ve vlastním víně. Poslední zhruba dvě hodiny se snažila skrýt své pobavení a smát se co možná nejtišeji, ale tohle na ni bylo moc.

Harrymu spadl čelist.  A kurva. Jsem mrtvej muž, prolétlo mu hlavou a kopl do sebe deci vína, co měl ještě ve sklenici. Dneska jsem neměl pít!! vynadal si trochu pozdě. „To záleží na tom, jak moc vám to vadí,“ nadhodil Harry. Jestli to náhodou přežiju, budu moct zítra tvrdit, že to bylo v opilosti a na nic si nepamatuju.

Severus překvapeně pozvedl obočí. Takhle otevřenou provokaci rozhodně nečekal.

„Obávám se, že nejste můj typ,“ pokusil se to Severus taktně zahrát do autu. Svoji sexuální orientaci tu se dvěma bývalými studenty, z nichž jeden s ní měl osobní zkušenost, rozhodně rozebírat neplánoval a ani nehodlal.

„Jo, já vím. Neměřím metr sedmdesát, nemám dlouhé hnědé vlnité vlasy, hnědé oči ani prsa dvojky, i když bývalý student bych byl,“ usmál se potutelně Harry a nalil si další skleničku. Jak předpokládal, poslední skleničku svého života. Za střízliva by si nikdy nedovolil, takhle do Snapa rýt. Vlastně ani ne tak rýt, jako házet po něm granáty. Byla jen otázka času, kdy mu nějaký přiletí nazpět.

Tentokrát to byl Severus, kdo byl zcela konsternován. Okamžitě si uvědomil, že naráží na jeho vztah s Hermionou. Do teď byl skálopevně přesvědčen o tom, že o tomhle vztahu ví jen on a Hermiona. Hodil vzteklý a obviňující pohled jejím směrem, ale výraz překvapení v její tváři ho přesvědčil, že od ní Harry tyhle informace skutečně nemá.

„I když jsem nikdy nepochopil, proč jste se vy dva rozešli. Byli jste perfektní pár,“ pokračoval Harry nerušeně dál, jako by to byl zcela nevinný rozhovor.  Tak to bysme měli další hřebíček do rakve, pomyslel si.

„Nerozešli jsme se,“ opravila ho Mia. „Ze dne na den jsem bez náznaku jakéhosi vysvětlení dostala kopačky,“ zapojila se mírně kousavě do debaty. Severus po ní hodil vzteklý pohled. To víno mi byl čert dlužen. „Jo, promiň, vysvětlení tam bylo. Cituji: Je to tak lepší!“ Teď byla už vyloženě sarkastická.

„Bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat.“

„Když to tvrdíš,“ rýpla si provokativně.

„Šli po mě Smrtijedi! Měl jsem ti na čelo namalovat terč a poslat tě do první linie?!“ nechápal, jak může být tak nechápavá.

„Jestli sis přes to své ego nevšiml, tak po mně šli taky! Jakej rozdíl byl v tom, jestli po mě šli jako po Harryho kamarádce nebo jako po tvojí milence?!“

„Nebyla jsi milenka,“ opravil ji. Nevěnoval mu pozornost, ale někde vzadu se ozýval tichounký hlásek, který mu říkal, že má Mia pravdu a on je pitomec, který si to uvědomil, až když mu to naservírovala zcela polopaticky.

Ani jeden si nevšiml Harryho, který s flaškou pod paží tiše couval z místnosti.

„A co jsem teda byla? Příhodná soulož vždy po ruce?!“ zvýšila vytočeně hlas.

Ženský vztahovačný! „Přítelkyně?“ nadhodil nahlas sarkasticky.

„To sotva. Přítelkyně se neodkopávají jako špinavé ponožky.“

„Udělal jsem, co jsem považoval za správné. Bylo to pro tvoje dobro!“ už skoro křičel.

„A to ti mám věřit?! Pomilovali jsme se a ráno jsi mě poslal k šípku. Nikdy ses mi na to neobtěžoval říct nic jinýho, než je to tak lepší. I kdybych připustila tu možnost, žes měl pravdu. Měli jsme o tom rozhodovat oba.“

„Nebylo o čem!“

Vystřelila z křesla. „Ale bylo. Ty to jen nechceš přiznat. Já jsem tady ředitel zeměkoule a vy padněte na prdel! Co jsem si myslela já, ti bylo ukradený.“ 

„Nesouhlasila bys a přestaň laskavě dělat scény,“ vstal. Vůbec se mu nelíbilo, že na něj křičí svrchu. Na výškovou převahu tu byl expert on.

„To si sakra piš, že bych nesouhlasila, ale tobě by to bylo stejně jedno. A o tom to celé je, vztahy jsou o komunikaci mezi partnery a o tvoření oboustranně přijatelných kompromisů, ne o direktivách. Jenže to jde zcela mimo tebe. Byla jsem dobrá jen na to, abych ti zahřála postel! A já husa pitomá tě milovala. Mizero!“ vrhla se na něj. Chtěla ho praštit, ale díky alkoholu byla s koordinací kapánek na štíru a tak jen docílila toho, že do něj vrazila a oba je strhla na podlahu. Severusovi trvalo jen pár vteřin Miu zpacifikovat. Přeci jen byla o víc jak hlavu menší a poněkud společensky unavená.

„Jsi husa pitomá, když si myslíš, že to pro mě bylo snadný, nebo si myslíš, že jsi mi ukradená?“ sykl jí do obličeje sotva z deseticentimetrové vzdálenosti.

„A nejsem snad?“

„Nejsi,“ pronesl přesvědčivě, než jí zabránil v dalších protestech tím nejosvědčenějším způsobem a zaměstnal její ústa polibkem. „Nikdy jsi mi nebyla ukradená,“ informoval ji, když jí dovolil se nadechnout. Odstrčila ho od sebe. Překulil se na záda a ona se mu opřela o hrudník. V žádném případě mu nehodlala dovolit odejít, dokud si to jednou provždy nevyříkají.

„To nic nemění na tom, že jsi starý mizera.“

„To záleží na úhlu pohledu. Nejspíš bych tě nepřesvědčil, tak jsem tě postavil před hotovou věc. Jestli mě za to hodláš ukamenovat, tak si posluž, ale omlouvat se za to nebudu. Jestli se ti má něco stát, nechci, aby to bylo kvůli mně.“

„Jak galantní,“ povzdechla si teatrálně. „A víš co je nejhorší? I přes tu tvoji sebestřednost tě mám pořád ráda.“

„To je dobře,“ zvedl se a ji vytáhl na nohy taky. „Nerad bych si tě táhl do postele násilím,“ mrkl na ni a neúprosně ji směřoval do své ložnice.

Minimálně pro něj se to vyvinulo ve skutečně příjemný večer, přiznal si, když mu pozdě k ránu Mia usnula v náručí.

 

*

Harry se pohodlně uvelebil v křesle a na stolek si postavil ukořistěnou láhev vína. Se Snapem a Hermionou dosáhl svého, tak se hodlal potichu doopít v soukromí. Jemu to nikdy neřekne, ale s tou krizí se trefil. Za pár týdnů to budou dva roky, co naposledy s někým něco měl. I když…. Když si sundal ten neforemnej hábit, měl Snape celkem slušnou figuru. Nedivil se, že si Hermiona dala říct. On by si dal říct určitě. Snape má na svůj věk fakt pěkněj zadek.
Poslední komentáře
29.12.2009 15:21:19: Uch, to bola kapitola...
23.12.2009 17:48:32: Supeeeeeeer. Fakt skvela povidka, uz aby bylo pokracko:-)
22.12.2009 12:55:45: Pěkné... jen chci upozornit, že v názvu kapitoly máš chybičku...
21.12.2009 19:49:05: Teda to bylo úžasný! Tahle povídka je prostě skvělá!!smiley${1}
 
Nobody can escape his destiny.