Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Díl první - Hledáme

Část sedmá - Nahoru a dolu

Beta-readu se opět ujala Mary Beth. Opět se jedná o kratší, cca stránkovou kapitolku.

Část sedmá – Nahoru a dolů

 

Elizabeth se po Novém roce vrátila do školy v perfektní náladě. Její teta přijala její pokus o nalezení biologických rodičů nad očekávání dobře.

 

„Teto, neviděla jsi někde tu krabici s doklady, co jsem si sem přivezla z domova?“ ozvalo se z hlubin skříně, kterou Beth už pár minut prohledávala. Když se po smrti rodičů stěhovala k tetě, přinesla si s sebou velkou krabici plnou úředních dokumentů, ke kterým tehdy přibyly dva úmrtní listy. Bylo jí jedenáct a právě dostala dopis z Bradavic, když jí Tamara s Frankem řekli o adopci. Moc si z toho rozhovoru nepamatovala. Ta zpráva ji hodně rozrušila, ale měla takový dojem, že jí Tam říkala něco o tom, že pokud by ji to někdy zajímalo, adopční listiny jsou v téhle krabici.

Teta se vynořila z kuchyně s tácem vánočního cukroví. „Dala jsem ji do té skříňky v obýváku. Mám tam podobnou krabici. Myslela jsem, že kdyby se něco stalo, bude lepší, když budou pohromadě,“ odpověděla a tázavě se na ni podívala.

„Díky,“ odklusala Beth do obýváku, aby se vzápětí ztratila v záplavě papírů. To, co hledala, našla až na samém dně krabice. Nevzhledné plastové desky vybledle modré barvy s oloupaným potiskem, který snad kdysi tvořil městský znak Manchesteru. Adopční papíry byly překvapivě stručné. Kromě jmen a dat narození jejích rodičů obsahovaly stručnou zmínku o kladném psychiatrickém posudku. O sobě se dozvěděla, že se nenarodila sedmého května, jak si dodnes myslela, ale už druhého února 1992 v Manchesteru. Byla zde i stručná poznámka: Matka A. T. V. zemřela při porodu, otec neznámý. Mezi papíry v krabici našla i rodné listy rodičů a svůj rodný list. Evidentně pozměněný, protože jako datum narození Elizabeth Alethey Lewisové uváděl sedmý květen.

„Uvažuješ o změně příjmení?“ ozvalo se za ní a Beth se polekaně otočila. Netušila, jak dlouho už tam její teta stojí. Dala stranou potřebné dokumenty a zbytek vrátila do krabice, kterou uložila zpět do skříňky.

„Ne. Uvažuju, že je nejspíš na čase, zkusit odpovědět na pár otázek,“ pronesla trochu vyhýbavě a sedla si do jednoho z křesel. Tehan vytušila němé pozvání a sedla si naproti ní.

„Proč tak najednou?“ nedalo jí to.

„Ještě nedávno jsem se na to dívala tak, že když oni nestáli o mě, nestojím ani já o ně, ale pak se stalo něco, co změnilo můj názor. Koncem září jsem měla školní trest, což v normální terminologii znamená, že jsem byla po škole. Na hodině jsem zvorala přípravu lektvaru a musela jsem ho po vyučování přijít udělat znovu. Když jsem odcházela, dal mi profesor opravené úkoly, abych je na koleji rozdala. Omylem se mu do toho přimíchal soukromý dopis. Narazila jsem na něj a přečetla si ho.“ Zachytila tetin káravý pohled. „Nebyl v obálce a já nevěděla, co to je. Jestli mu to mám vrátit nebo to můžu vyhodit. Zjistila jsem, že má dceru. Tedy, že jeho dcera byla dána k adopci a on se jí snaží najít. Hlavně to druhé mě dost překvapilo. Profesor Snape je všechno, jenom ne rodinný typ. Spíš bych od něj čekala, že si oddechne, že se o ni nemusí starat, ale on se ji snaží najít. Bohužel v tom nemá moc štěstí. Ten seznam, který jsi mi sehnala, byl pro něj.“

„A ty myslíš, že někdo někde hledá i tebe?“ zeptala se Tehan a snažila se, aby to nevyznělo, že se děsí její naivity.

„Ne. Tak přehnané naděje do toho nevkládám. Jen bych chtěla vědět, kdo byli mí biologičtí rodiče a proč se mě vzdali. To je všechno, co si od toho slibuju. Vlastně ani nevím, jestli bych měla odvahu nebo chuť je kontaktovat, i kdybych zjistila, kdo to je,“ pokrčila rameny a dál se probírala vybranými dokumenty.

„Máš někoho, kdo ti s tím pomůže?“ Beth překvapeně zamrkala.

„Ty mi neřekneš, že je to hloupost a ať toho nechám?“ zeptala se tety šokovaně. Čekala, že ji od toho bude v lepším případě odrazovat, v horším jí za to vynadá, ale zájem nečekala ani v těch nejdivočejších snech.

„Ne. Vlastně mě překvapuje, že jsi s tím začala až teď. Vždycky jsi byla hrozně zvědavá. Jen nechci, abys do toho vkládala přehnané naděje a pak byla zklamaná. Ne každý, kdo má děti, o ně stojí,“ varovala ji teta laskavě.

„A ne každý, kdo o ně stojí, je má,“ povzdechla si Beth smutně. „Pomůže mi s tím ředitel a Ministerstvo. Oni si myslí, že alespoň jeden z rodičů byl kouzelník a tak to spadá do jejich kompetence,“ odpověděla tetě. Pak vzala dokumenty a vyrazila nahoru. Stála tam poněkud předpotopně vyhlížející kopírka z nějakého výprodeje. Beth se nechtělo dávat své adopční papíry z ruky a tak se rozhodla poslat Ministerstvu jen kopie. 

 

Z Ministerstva jí potvrdili, že sova dorazila v pořádku a že se po Novém roce začnou jejím případem zabývat. To by bylo, teď ji ale čekal mnohem složitější problém. Hned po návratu do školy jim profesorka McGonagallová rozdala seznamy vysokých škol a učebních oborů a od ní se čekalo, že si nějakou či nějaké vybere a odešle předběžnou přihlášku. O konečném přijetí nebo nepřijetí se sice rozhodne až na základě výsledků OVCÍ a případně ještě přijímacích zkoušek, ale už teď mohla univerzita na základě dosavadních výsledků studentovi naznačit, že by se měl poohlédnout po jiném oboru. Nakonec skončila s třemi předběžnými přihláškami. Získat podpisy Kratiknota a McGonagallové pod přihlášku na obor Zaklínač a odeklínač by mělo být snadné. Podpis profesorky Prýtové a Hagrida pod přihláškou na obor Léčitel kouzelných tvorů považovala za hotovou věc, ale za boha nedokázala vymyslet, jak k nim získá ještě podpis profesora Snapea a už vůbec netušila, jak ho přiměje napsat slovní ohodnocení jejích lektvarových dovedností, po jehož přečtení by její přihláška neskončila na dně odpadkového koše. Navíc bylo vyžadováno i hodnocení jejích dovedností na poli obranných kouzel, přeci jen takový rozzuřený drak byl pěkně nevděčný a hlavně nebezpečný pacient, které jí měl vystavit vedoucí soubojnického klubu, což byl… SNAPE. Zase. Vzhledem k chmurným vyhlídkám na zkompletování této přihlášky vyplnila pro jistotu ještě jednu. Obor péče o kouzelné tvory vyžadoval jen dva podpisy. Hagridův a Prýtové. Ti ji snad na holičkách nenechají.

Poslední komentáře
26.01.2010 16:15:56: kouzelnická veterinářka, to je zrčo zajímavá profese, i když, toho draka bych z toho vypustila smiley ...
25.01.2010 19:03:44: veľmi pekná poviedka a kapitola. Ja lenže v snapeových papieroch je napísaný dátum jej narodenia a ...
25.01.2010 17:04:55: Tak datum narozeni se shoduje, moc mile :). Uz se tesim na dalsi vyvoj.
25.01.2010 16:59:13: Moc pekne :). Dekuji.
 
Nobody can escape his destiny.