Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Díl první - Hledáme

Část devátá - To nerozdejchá

Tak tady je další část Hledáme. Beta-readu se ujala Mary Beth.

PS: Za ten barevný guláš se omlouvám, ale webgarden z nějakého důvodu cca polovinu dopisu zobrazoval černě, tudíž nebyla vidět.

Část devátá – To nerozdejchá

 

Elizabeth trochu nervózně a trochu s očekáváním mířila do ředitelny. Dnes byl pátek a po její poslední hodině si ji zavolala profesorka McGonagallová a poslala ji za Brumbálem do ředitelny.

„Dobré odpoledne, Elizabeth. Posaďte se. Prý se vám povedl husarský kousek,“ mrkl na ni ředitel.

„Nerozumím,“ usadila se do nabízeného křesla. Před týdnem zlomenou ruku si opatrně položila na klín. Jak se ukázalo, měla skutečně přeraženou loketní i vřetenní kost, ta navíc napraskla i podélně, takže se léčení trošku protáhlo.

„Dostat z profesora Snapea hned dvě doporučení, to se ještě nikdy nikomu nepodařilo, vlastně mám dojem, že jste první nezmijozelský student, který od něj kdy dostal vůbec nějaké.“

„Asi se nikdo nezeptal. Abych byla upřímná, čekala jsem, že to bude těžší, samozřejmě za předpokladu, že se mnou hned nevyrazí dveře, jak jsem byla skálopevně přesvědčená.“

„Skončila jste na ošetřovně s dost nepěknou dvojnásobnou zlomeninou předloktí, která se navíc špatně hojí a přišlo vám to lehké?“ podivil se.

„Byla jsem si jistá, že se o nich se mnou v horším případě nebude vůbec bavit, nebo mi je v lepším případě napíše tak mizerná, že místo aby mou snahu o přijetí podpořila, tak by ji sabotovala. Takže dvě použitelná doporučení jsou úspěch, v jaký jsem ani nedoufala.“

„Jsem rád, že jste uspěla, nicméně, proto jsem s vámi mluvit nechtěl. Přišel vám dopis z Ministerstva,“ podal jí úřední obálku. Elizabeth na ni okamžik hleděla.

„Myslíte, že něco zjistili?“ zeptala se tiše.

„Je to dost pravděpodobné,“ připustil ředitel. Elizabeth si vzala obálku a třesoucíma rukama ji otevřela.

 

Ministerstvo kouzel – Odbor pro rodinu

Haleovo náměstí 12, Londýn

 

Vážená slečno Lewisová ,

na základě Vámi dodaných informací z prosince loňského roku bylo naším odborem provedeno šetření ve věci nalezení vašich biologických rodičů s následujícími výsledky:

1.         Podle rodného listu a adopčních dokumentů bylo vypátráno místo vašeho narození, a to mudlovská nemocnice Svatého Patrika v Manchesteru.

2.         Vzhledem k nesrovnalostem v datech narození na dokumentech si vás dovolujeme informovat, že jste se narodila 2. 2. 1992 (vzhledem k tomu, že i podle druhého data jste již víc než půl roku plnoletá, je to nepříliš podstatné).

3.         Z nemocniční dokumentace dále vyplynulo, že jste byla předána kojeneckému ústavu Milosrdných sester.

4.         Byla zjištěna jména biologických rodičů.

Podle dostupných informací a nemocničních záznamů se nám povedlo identifikovat Vaše rodiče. Bohužel Vás musím informovat, že Vaše matka, Anna Theresa Vereová, narozená 17. 8. 1971 v Hokenbery, zemřela při porodu. Jednalo se o jednadvacetiletou studentku historie z mudlovsko-motácké rodiny. Co se vašeho otce týče, podle všeho se jedná o Severuse Sebastiana Snapea, narozeného 9. 1. 1969 v Londýně v kouzelnicko-mudlovské rodině. Momentálně působí jako řádný profesor lektvarů na Škole čar a kouzel v Bradavicích.

Pevně doufáme, že Vám tyto informace budou užitečné a dovolujeme si Vás upozornit, že se podle kouzelnického práva jedná o důvěrné informace.

 

S pozdravem                             

    Matylda Greenhoppová

                                                         Odbor pro rodinu

                                                         Ministerstvo kouzel

                                                         Londýn

 

Elizabeth, bledá jako stěna, nevěřícně třeštila oči na pergamen. Musela si to přečíst znovu a pak ještě jednou, než k ní dolehl význam těch několika řádků. Pokoušela se o ni naprosto neidentifikovatelná změt pocitů od radosti, že zná pravdu, přes úlevu, překvapení a nevěřícnost, aby je všechny nakonec převálcoval naprostý šok.

Snape?! SNAPE?! SNAPE?! Sklepní netopýr Snape je můj otec? Beth se nahlas rozesmála nad absurditou celé situace. Zmijozel tělem i duší má za dceru stejně zarytou Nebelvírku. Tohle s ním praští!

„Dobré zprávy?“ ozval se ředitelův hlas. Málem by na něj zapomněla. Než to vysvětlovat, raději mu podala pergamen. Na vteřinu přesně poznala, kdy se dostal ke jménu jejího otce. Údiv na jeho tváři byl nepopiratelným důkazem, že je to pro něj stejné překvapení, jako pro ni. Trvalo pár minut, než oba vstřebali počáteční šok.

„Tak tohle jsem tedy skutečně nečekal,“ dostal ze sebe nakonec Brumbál, kterého jen tak něco nepřekvapilo. Ale na druhou stranu, všechna jeho překvapení za posledních dvacet pět let byla spojena buď s Tomem Raddlem alias Voldemortem nebo právě s jeho profesorem lektvarů. Už když ho učil si byl moc dobře vědom toho, jak inklinuje k černé magii a proto považoval jeho rozhodnutí stát se Smrtijedem téměř za nezbytné. O to víc ho překvapilo, když za ním jeho bývalý student o dva roky později přišel s žádostí o pomoc a téměř naprosto dobrovolně se stal jeho špionem.  Téměř dobrovolně znamenalo skoro tříhodinové přesvědčování, sem tam proložené hádkou, ale vzhledem k Severusově povaze a osobnosti ty tři hodiny znamenaly, že to šlo jako po másle, pomyslel si s lehkým úsměvem. Tehdy ještě netušil, jak silným smyslem pro povinnost je jeho nový spojenec vybaven. Později ke svému překvapení došel k závěru, že když si Severus konečně ujasnil, jakým směrem by se měl ubírat jeho další život, stal se jeho nejvěrnějším a nejspolehlivějším člověkem. Poslední čtyři roky ho překvapovalo, že byl vždy nakonec úspěšný v několikaměsíční snaze přimět ho odučit tu další rok. Stejným překvapením pro něj bylo před pár měsíci zjištění, že má dítě.

„To mi povídejte,“ zaúpěla Beth a bez ohledu na to, kde je, si přitáhla kolena k hrudi a nohy dala na sedák křesla. Tahle pozice jí vždycky pomohla se uklidnit. „On mě zabije. Za tohle mě stopro zabije. Nebelvír a já k tomu, to nikdy nerozdejchá. Z toho ho klepne,“ vysypala ze sebe.

 

Poslední komentáře
06.02.2010 10:39:05: Super kapitolka. Kdy tu bude pokračování? Tahle povídka je originální a dost mě nadchla...smiley Těším...
03.02.2010 21:47:57: jeee, krasna kapitola, taky bych myslim upadla do soku =) a souhlasim se zuzkou ten poslední odstave...
03.02.2010 15:26:58: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
03.02.2010 00:00:44: se nedivim, že upadla do šokusmiley poslední odstavec byl naprosto famózní!smiley doufám, že ji severus...
 
Nobody can escape his destiny.