Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Díl druhý - Hledáš

Část šestá - Bez výčitek

Beta readu se ujala Mary Beth. Tohle je předpředposlední opravená a hlavně napsaná kapitolka, co mám v PC, tak bych si asi měla zase sednout ke psaní.

 

Část šestá - Bez výčitek

 

Tak tohle už přestává všechno, pomyslel si po dalším rozhovoru s Mistrem. Mistrem? Idiotem, Dobrinskym. Ten chlap byl zkrátka nepoučitelný. Nejen, že opět nechal zadanou práci zpracovat svou asistentku, mimochodem ještě stále teprve studentku lektvarů, on evidentně ani nehnul prstem, a aby toho nebylo málo, zase se ani neobtěžoval to po ní projít. Některé věci by jí i průměrně nadaný Mistr musel opravit, protože to byly kroky zcela zbytečné nebo dokonce na překážku požadovanému efektu. Ale tady zůstaly, což mohlo znamenat jen dvě věci. V lepším případě to byla čistě její několikatýdenní práce a Dobrinsky se to ani neobtěžoval zkontrolovat, nebo v tom horším, to četl a nevšiml si toho, což bylo celkem nelichotivé vysvědčení jeho profesionálních schopností coby Mistra lektvarů. Navíc to byl nafoukaný egoistický povýšený hajzl, přesvědčený o své naprosté dokonalosti a neomylnosti. Takže se Severus ani necítil moc provinile, když klepal na dveře pracovny, kde Dobrinsky sídlil se svou asistentkou - nebo přesněji řečeno - s otrokem, který za něj odřel všechnu práci. Dobrinsky měl dnes odpoledne volno, takže tu nebyla ani ta nejnepatrnější naděje, že by ho někdo v Institutu zahlédl.

„Dále,“ ozvalo se zevnitř udiveně. Ani ho to moc nepřekvapilo, Dobrinsky pro svou „milou“ povahu nebyl mezi kolegy moc oblíben a on se před vstupem do své pracovny rozhodně klepat neobtěžoval.

„Dobré odpoledne, pane,“ pozdravila překvapeně a spěšně vstala od stolu. Tak spěšně, že se jí povedlo zvrhnout kalamář. „Promiňte,“ sehnula se k zemi. Severus potlačil zoufalé zasténání a znovu zapřemýšlel, jestli uvázat si na krk tuhle neřízenou střelu stojí za tu ťafku, co uštědří Dobrinskemu. Moc dobře věděl, že přivést si novou asistentku bude muset Dobrinskemu schválit on, jakožto vedoucí výzkumu, a že si rozhodně najde důvěryhodnou záminku, proč to neudělat. Vlastně ani žádnou hledat nehodlal. 

„Měl jsem za to, že v Institutu jsou zaměstnáni pouze kouzelníci,“ povzdechl si tentokrát nahlas a jediným mávnutím hůlky nechal tu spoušť zmizet.

„Lektvaristé se musejí obejít bez hůlky,“ odmemorovala se sklopenýma očima jednu z nejstupidnějších pouček, s jakou se kdy setkal.

„To můj Mistr tvrdil taky, až do té doby, kdy mu jedna nehezky žíravá směs explodovala do obličeje,“ poučil ji. Jestli ji ten blbec nutil vařit lektvary bez ochranné clony, tak to by bylo tak závažné porušení bezpečnosti práce, že by to stačilo na okamžitý vyhazov. Nad tou představou se mimoděk usmál.

„Pan Mistr má dnes celé odpoledne volno, mohu vám nějak pomoci?“ připomnělo se děvče, které bylo z jeho přítomnosti evidentně nervózní. Že by Dobrinsky nebyl jen idiot, ale i chlípný starý kozel?

„Myslím, že si nalijeme čistého vína a tím náš rozhovor zkrátíme na nezbytné minimum. Dal jsem mu volno, protože jsem chtěl mít jistotu, že si s vámi budu moct promluvit bez jeho milé společnosti.“ Dívka překvapeně otevřela pusu. Severus zalovil kdesi v hlubinách svého hábitu a pak hodil na stůl téměř vše, co mu Dobrinsky od jeho nástupu do Institutu předložil.

„Chci vědět, co všechno z toho je vaše práce,“ pátravě se na ni podíval.

„Nevím, o čem mluvíte,“ vykoktala dívka.

„Jste ta nejmizernější lhářka, s jakou jsem kdy měl tu čest, slečno Doeová, tak z nás obou nedělejte blbce a řekněte mi, co jste z toho dělala vy.“

Dívka na něj několik minut mlčky hleděla. Pomalu začínal ztrácet trpělivost.

„Co si přesně představujete pod pojmem udělat?“ ozvala se, když už se nadechoval, že ji pěkně sjede a pokud to bude nutné, pohrozí i vyhazovem.

„Mám na mysli věci, kdy Dobrinsky tak maximálně seděl s nohama na stole a kibicoval,“ nebral si servítky. Dívka po okamžiku překvapení, že ho pan vedoucí odhadl tak správně, sklonila hlavu nad pergameny a dvě práce dala stranou. Pak se zase narovnala.

„Jenom?“ pozvedl tázavě obočí.

„U těch dvou prací pan mistrudělalněkterépokusysám,“ vychrlila ze sebe tak rychle a tiše, že to málem přeslechl. Potlačil nutkání zeptat se, kolik přesně znamená některé a bez pozvání se uvelebil v Dobrinskeho židli.

„Posaďte se,“ přitáhnul mávnutím hůlky její židli naproti té své. „Nebudu se pozastavovat nad tím, proč děláte praxi u někoho takového a přejdu rovnou k věci. Chci, abyste dělala asistentku mně,“ dostal se ke skutečnému důvodu návštěvy.

„Ale… ale to nejde, pane. Chci… chci říct, že je to lákavá nabídka, ale...“

„Řekněte mi jediný rozumný důvod,“ přerušil ji.

„Já vím, že to není úplně v souladu se zvyklostmi a že studentská praxe by měla být neplacená, ale to, že dělám asistentku jemu, znamená, že jsem i na výplatní pásce Institutu a já ty peníze skutečně potřebuju,“ přiznala dívka neochotně a dívala se přitom upřeně někam na jeho boty.

No, jestli tak zoufale potřebovala těch patnáct galeonů měsíčně, které měla přiznané jako plat, že kvůli nim snášela toho idiota, tak to na tom musí být vážně bledě.

„Uděláme to takhle, já vám řeknu, co nabízím, vy si to necháte projít hlavou, a buď řeknete ano, nebo ne. V případě vašeho ne, zůstane celý tento rozhovor čistě mezi námi a já slibuji, že to s sebou neponese žádnou případnou nevoli z mé strany.“

Dívka přikývla.

„Podle mých schopností nabízím co možná nejkvalitnější vzdělání v oboru a samozřejmě všechna doporučení potřebná k získání titulu. Vzhledem k tomu, že jsem ve vaší složce nenašel doklad o složení závěrečné zkoušky, předpokládám, že vás teprve čeká, takže i pomoc s přípravou na ni. K tomu byt, stravu, nějaký ten plat a sem tam nějaký ten volný den nebo víkend. Pokud na tom budete trvat, můžeme tyhle detaily dohodnout písemně.“

Dívka na něj překvapeně vykulila oči. Pak její překvapení vystřídal záblesk čehosi, snad podezření.

„Co za to?“ zeptala se opatrně. Volno? Plat? Pomoc s přípravou na zkoušky? Tohle se studentům hledajícím potřebnou praxi obvykle nenabízelo.

„Zaprvé, celé tři roky učednictví. Je mi úplně jedno, jak dlouho jste byla u Dobrinskeho, to vám jako praxi rozhodně neuznám. Jsem zvyklý pracovat dlouho do noci, tak doufám, že si na to brzy zvyknete. Očekávám vaše plné studijní i jakékoli jiné nasazení.  Vždy odvedete svou práci minimálně na sto deset procent. Neuznávám svátky ani neděle a co se vaší praxe bude týkat, budu mít poslední slovo naprosto ve všem. Budu rozhodovat i o tom, jestli budete spát na boku nebo na zádech. Dotazy?“

„Co s Mistrem?“

„Pokud tím máte na mysli Dobrinskeho, tak s ním to vyřídím já. Další dotazy?“

„Kdy se mám nastěhovat?“

Poslední komentáře
28.06.2010 17:22:36: Že? smiley${1}smiley${1}smiley${1}
26.06.2010 21:15:15: JSark - to znělo víc než trochu dvojsmyslně... smiley${1}
25.06.2010 14:57:55: Elza, aj teba to zaujalo? Teda "jestli budete spát na boku nebo na zádech". Znelo to trochu dvojzmys...
23.06.2010 17:10:27: :)diky za kapitolu :P
 
Nobody can escape his destiny.