Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Opatrovník

Kapitola 37 - Taneční

Beta-readu se ujala již tradičně Jituš.  S definitivní platností oznamuji, že nám do konce zbývá dopsat kapitoly 38 a 39 a epilog 1 a 2. Pak svou pozornost zaměřím na druhý díl trilogie Hledám, Hledáš, Hledáme.  Sevik99

Kapitola 37 - Taneční

 

„A je moje účast vážně nutná?“ udělala Lara na Severuse psí oči. Právě se dozvěděla, že za necelé tři týdny se koná Vánoční Ministerský ples a na pozvánce je výslovně uvedeno „Manželé Snapeovi s dcerou“.

„Samozřejmě, že není,“ uklidnil ji Severus. „Nicméně novinářům neuniklo, že má tvůj děd jisté potíže se Starostolcem. Někteří z nich ve svých článcích zmínili i to, že je tvůj děda a při té příležitosti neopomněli připomenout tvoji adopci. Lidé na tebe budou zvědaví, proto by ses na plese měla ukázat. Sebereš jim tak možnost činit jakékoli spekulace.“

„Tak v tom případě máme problém. Vlastně dva. Nemám co na sebe a neumím tančit.“

„Neboj, s tím počítám. Chci se jít zítra podívat na Příčnou a do několika mudlovských obchodů na šaty a myslela jsem, že půjdeš se mnou,“ vložila se do rozhovoru Hermiona.

„Myslím, že nemá cenu utrácet peníze za šaty, ve kterých bych tak akorát stála někde v koutě.“

„Nemyslím, že zrovna ty bys měla o tanečníky nouzi,“ uklidnil ji Severus.

„No po tom, co se s tím prvním totálně ztrapním, si další dvakrát rozmyslí pro mě chodit.“

„Přece musíš znát alespoň základní kroky. Mudlové do tanečních přeci chodí,“ nerozuměl Severus.

„Mudlové ano, děti z děcáku, nebo alespoň z toho našeho, ne,“ upozornila ho. 

„Omlouvám se. Myslel jsem, že když jsi říkala, že neumíš tančit, že ti to moc nejde, ne že to neumíš vůbec. S tím samozřejmě budeme muset něco udělat. Naštěstí na to máme tři týdny. Spousta času naučit tě alespoň ty nejběžnější tance.“

„Když myslíte,“ pokrčila rameny. „Šlo by to udělat tak, aby o tom Draco nevěděl? Nechci, aby věděl, že to neumím.“

„Můžeme to zkusit, ale vhledem k jeho značně proměnlivé pracovní době ti to nemůžu zaručit.“

„Dobře. Stejně tam ze sebe určitě udělám totálního pitomce, ale můžeme to aspoň zkusit.“

„Ale nejdřív vyrazíme pro šaty. Kdybychom si je musely nechat upravovat, jsou tři týdny tak akorát, aby se to v klidu stihlo.“

„Tak proč nevyrazíte už dneska? Draco tu není a já budu mít alespoň klid v laboratoři.“

„My ti tu snad překážíme?“ otočila se k němu Hermiona s vyzývavým výrazem. Věděla, že to Severus nemyslí zle, ale přeci jen to vyznělo tak, jak to vyznělo.

„Samozřejmě že ne,“ ohradil se. „Ty mi nikdy nepřekážíš,“ vzal ji za ruku a jemně jí palcem pohladil zápěstí. „Občas mi připadá, že snad ani není pravda, že jsem tu třináct let žil sám jen se skřítky.“

„Už tu sám nebudeš,“ naklonila se k němu a jemně ho políbila na tvář.

„Bude Draco na plese taky?“

„Asi ano, pokud vím, dostává pozvánku každý rok a každý rok tam taky chodí, proč?“

„Myslela jsem, že bych šla s ním.“

„Bojím se, že tohle nepůjde,“ upozornil ji opatrně Severus.

„Vadí vám, že jsme se sblížili? Nikdy jste nic neřekl, nechal ho tu bydlet…“ nechápala.

„Ne. O tohle vůbec nejde. Vlastně jsem rád, že sis vybrala Draca a ne nějakého ze svých ztřeštěných spolužáků. Ale bylo by proti společenským konvencím, abyste na ples přišli spolu.“

„Ale jak to? Jestli to chápu správně, oba jsme pozvaní, tak v čem je problém?“ nechápala.

„Protože pokud byste tam přišli spolu, všichni by si to vyložili tak, že jste nebo v nejbližší době budete zasnoubení. No, a když se v dohledné době neobjeví vaše svatební oznámení ve Věštci, vyvolá to řeči,“ vysvětlila jí klidně Hermiona.

„Takže mám celý ples předstírat, že ho neznám?“

„Ale to ne. Musíš jen přijít s námi. Když budete celý večer tančit spolu, lidé si toho samozřejmě všimnou a dojdou k závěru, že mezi vámi něco je, ale tím, že přijdete, každý zvlášť jim zároveň dáte najevo, že to něco není tak vážné, že byste se chtěli hned brát. Nebo je něco, co jste nám neřekli?“

„Není!“ ujistila je rázně a trochu zrudla. „Ehm. Hermiono, mohla bych s tebou pak mluvit?“

„Já raději půjdu,“ zvedl se rychle Severus. „Jsou věci, které vědět nechci. Jen si dovolím poznámku, že ten antikoncepční lektvar, co ti dala Mia, se vaří čtyři dny a není nic špatného ani trapného na tom, říct si o další.“

Lara zrudla ještě víc. Poslední dobou, respektive od jejich dovolené ve Skotsku, spala docela často v Dracově posteli a co Morgana nechtěla, obvykle ráno cestou do svého pokoje narazila na Severuse. Poprvé se cítila fakt trapně a nejraději by se na místě propadla, ale on jí jen popřál dobré ráno a pokračoval dolů po schodech. Jeho poznámka před chvílí, na to byla jedinou reakcí.

„Co potřebuješ?“ otočila se k ní Hermiona. „Něco s Dracem?“

„Já….. Jak poznám, že to chci zkusit? Jak jsi to poznala ty?“

„Takže vám s Dracem všechno klape?“

„Jo,“ přikývla. „Ze začátku jsem se děsně bála, že si buď něco zkusí a já ho pošlu k šípku, nebo naopak, že ho omrzí nic nezkoušet, a pošle k šípku on mě, ale klape to. Já... já ho mám fakt ráda a chci s ním být, ale nejsem si pořád jistá, jestli to zahrnuje i sex. Vlastně k poslednímu posunu došlo ve Skotsku. Měli jsme jen jeden pokoj a já se bála, že to špatně skončí, ale pak jsem zjistila, že se mi líbí, když mě v posteli obejme a tak a myslela jsem, že se to zlomí a že se posunu zase dál. Jenže jsou to víc než tři měsíce a já si furt nejsem jistá, jestli chci něco víc, jestli jsem na něco víc připravená,“ přiznala se.

„Hlavně nikam nespěchej. Když mi Severus řekl, co se ti stalo, a rozhodli jsme se tě vzít do opatrovnictví, sehnala jsem si pár knih o traumatech ze znásilnění, něco psané psychology a jinými odborníky, něco psané ženami s osobní zkušeností. Bylo mi jasné, že se nejspíš dřív nebo později na něco zeptáš a já nevěděla, jak moc je moje zkušenost standardní nebo ne. Konec konců jsem potom byla odkázaná na pomoc člověka, který byl sice muž, ale na druhou stranu jsem ho znala sedm let a ačkoli jsem o něm neměla zrovna růžové představy, byla jsem přesvědčená, že by mi neublížil. Rozhodně ne tak, jako Lucius.“

„Odkázaná na profesora? Ale proč? Měla jsi přece spoustu přátel,“ nechápala.

„Lucius napadl náš dům, zavraždil mé rodiče a mě si nechal na hraní. Řád mě hledal, v rámci něj i Severus a skoro tři měsíce neúspěšně. Pak mě Severus více méně náhodou našel na Malfoy Mannor. Dokud se to nestalo, nikdo neměl nejmenší tušení, že je Lucius až tak zvrhlý. Lucius měl dost zvláštní smysl pro humor. Jedna z prvních věcí, které udělal, byla, že mě oslepil. Nikdy jsem pak nevěděla, co se chystá udělat, dokud to neudělal. Každopádně po třech měsících jeho zacházení jsem byla podvyživená, dehydratovaná, slepá a tak potlučená, že trvalo tři týdny, než jsem se vůbec probrala z bezvědomí. Většina mých přátel a co bylo důležitější, i všichni Smrtijedi byli přesvědčeni, že jsem mrtvá a tak to muselo zůstat. Remus Lupin, tehdy představený Řádu a Severus se dohodli, že bude nejlepší, když zůstanu tady. Potřebovala jsem lékařskou péči a Severus byl jediný, kdo mi ji mohl poskytnout, takže ať se mi to příčilo sebevíc, musela jsem mu dovolit, aby se mě dotýkal. Dost tomu pomohlo, že jsem ho předtím znala a byla přesvědčená, že kdyby mi chtěl něco udělat, mrskne po mě kletbu a ne…..“ zadrhla se. „Neznásilní mě. Zvykla jsem si, že tu je, že se stará a pak jsem si uvědomila, že mi na něm záleží. Přišly pocity, jako například strach, když se dlouho nevracel ze schůzek Smrtijedů, taková zvláštní směs klidu a bezpečí, když byl tady a já tu nebyla sama. Byla jsem přesvědčená, že to je jenom přátelství a dlouho ignorovala i zcela jasné důkazy, že tomu tak není, jako byla například změna mého patrona. Trvalo docela dlouho, než jsem byla sama sobě schopná přiznat, že k němu něco cítím. No a pak se prostě najednou stalo, že jsem si byla jistá, že mu můžu věřit i co se sexu týče. Já nevím, co se změnilo oproti předchozím dnům a týdnům, vlastně i hodinám. Kdyby si cokoli se sexuálním podtextem zkusil byť o hodinu dřív, asi by to špatně dopadlo, ale ačkoli jsem se u něj, až na pár prvních dnů, vždycky cítila v bezpečí, prakticky z minuty na minutu byl ten pocit úplně jiný. Prostě jsem věděla, že víc už mu věřit nebudu a zkusila, jestli to stačí a stačilo.“

„V tom to právě je. Připadám si s ním v bezpečí a vím, že by mi neublížil. Ale nevím, jestli to stačí. Jestli, když to zkusíme, něco získám, nebo naopak všechno ztratím, protože kdyby to nevyšlo, jsem si jistá, že bych se pak nedokázala vrátit tam, kde jsme teď a dělat, že se nic nestalo.“

„Spěchá nebo tlačí na tebe Draco nějak?“

„Ne. Až na ten společný pokoj ve Skotsku, který navrhl s tím, že rozstěhovat se můžeme vždycky, jsem to byla já, kdo postupně posouval hranice.“

„Pak nespěchej ani ty. Je to jen něco přes rok. To v tomto případě není tak dlouho. V těch knížkách se odborníci i ženy shodli jen na dvou věcech. Každý se s tím vyrovnává jiným způsobem a jinak dlouho a za druhé, jenom dotyčná žena může poznat, kdy je připravená opět zařadit sex do svého života.“

„Jenže budu vůbec někdy připravená?“ zeptala se zoufale Lara.

„Určitě. Jen na to netlač. Uklidni se a nestresuj se. Rok je za těchto okolností vlastně minimální doba, kterou potřebuješ na vyrovnání se se svou minulostí. Draco není hloupý a určitě si uvědomuje, že na tebe se mu vyplatí počkat, a jestli ne, někdo jiný si to určitě uvědomí.“

„Jenže já nechci, aby to byl někdo jiný.“

 

 

*

 

„Já ti nevím Hermino,“ stála Lara před zrcadlem a popotahovala si horní lem korzetu který jí pomalu, ale jistě sklouzával dolů. Měla dojem, že jakmile vydechne, musí jí ten korzet sklouznout až na zem. „Do tohohle prostě nemám prsa, na kterých by ten korzet mohl držet.“

„Dobře, zkusíme najít něco s ramínky, ale nevím. Teď jsou zkrátka v módě korzety,“ pokrčila rameny Hermiona a ohlédla se po prodavačce, která stála za nimi a čekala, s čím jim bude moct pomoct.

„Ještě tu mám několik modelů inspirovaných klasicistní módu, ale nejsem si jistá, zda slečnu nebudou zbytečně postaršovat. Mezi dívkami jsou dnes moderní a oblíbené právě korzety, tak tom přizpůsobujeme i naši nabídku,“ vysvětlovala, zatímco procházela mezi stojany s šaty. „Tady jsou,“ vytáhla s úsměvem dvě ramínka a donesla je Laře. Jednalo se o šaty z jemné matné látky, s hlubokým hranatým výstřihem. Hladký živůtek končil těsně pod prsy vyšívaným pásem, od něhož se k zemi spouštěla bohatě řasená sukně. Jedny byly rudé se zlatě vyšívaným pásem a druhé temně zelené se stříbrným pásem. 

„Zkusila bych si ty zelené,“ řekla prodavačce a zmizela i se šaty v kabince. Věděla, že i kdyby jí seděly sebelíp, v takhle křiklavé rudé by nikdy nikam nešla. Musela by si připadat jako nějaká kurtizána.

„Hermiono, mohla bys,“ vykoukla z kabinky a otočila se zády, aby jí Mia mohla zapnout zip. Pak vyšla ven, aby se podívala do zrcadla. Lehká látka se jí vlnila kolem nohou.

„Tohle vůbec nevypadá špatně,“ prohlásila Hermiona. „Otoč se. Vypadá to fakt dobře. Dělají tě vyšší.“

„V modré se, předpokládám, nedělají,“ obrátila se Lara k prodavačce.

„Nám přišly jen černé, červené a tyhle.“

„Tak jsme asi vybrali. Jsi na řadě,“ připomněla Hermioně, že ona si šaty musí teprve vybrat. Poslední dvě hodiny strávili tím, že Lara na sebe navlékala jedny šaty za druhými a všechny zase nespokojeně svlékala. Už se bála, že si bude muset vzít jeden z těch příšerných korzetů.

„Tak na to se vážně netěším. Pro sebe oblečení nakupuju děsně nerada. Nebaví mě, si to zkoušet.“

„To docela chápu, ale viděla jsi spoustu šatů na mě, tak můžeš rovnou trochu zúžit výběr a nezkoušet si všechno.“

„To máš pravdu, mohla bych se podívat, jestli nemají ty fialkové v mé velikosti. Nevypadaly špatně.“

„Myslím, že by sis mohla zkusit klidně ty samé co já. Měly trochu vůli a tím šněrováním na zádech by možná šly ještě trošku povolit, aby ti byly přes hrudník. V pase určitě nemáš víc než já, spíš ještě o něco míň, tak by ti mohly být dobře.“

„Uvidíme. Třeba tu objevíme i jiné zajímavé kousky. V nejhorším si vezmu ty šaty z promoce.“

„Co bude mít Severus?“

„Černý společenský hábit, nejspíš. Pochybuji, že by si koupil něco v jiné barvě.“

„Tak to potřebuješ něco světlého, abys vedle něj vynikla. Zkus si ty šaty a já se zatím podívám, co tu mají v tvé velikosti.“

O necelou hodinku opouštěly obchod s šaty a ruce měly plné tašek. Hermiona si nakonec vybrala tmavě modré šaty se stříbrně vyšívaným živůtkem. K tomu samozřejmě potřebovaly i odpovídající doplňky jako spodní prádlo v příslušné barvě, boty a nějaké vkusné psaníčko.

 

*

 

„Čím začneme?“ zeptala se Hermiona levitující do největšího z prázdných pokojů ve druhém patře Severusova domu starý gramofon a všechny desky, co se jí a skřítkům povedlo na půdě najít.

„Asi valčíkem. V případě nouze jsou to univerzální kroky použitelné na hudbu k většině klasických tanců.“

„Zkusím nějaký najít, ale většina těch desek je tak stará, že mám strach, že se rozpadnou hned, jak se jich dotknu,“ postěžovala si Hermiona.

„V nejhorším zítra objednáme nějaké nové,“ pokrčil rameny. Nikdy na hudbu moc nebyl. Bohatě mu stačily ty dvě tři opery do roka, na které ho vytáhla Hermiona. Výjimečně si pustil rádio.  Pokud si vzpomínal správně, tohle výjimečně už nenastalo alespoň tři roky.

„Tohle vyhovuje?“ nakoukla dovnitř Lara v černém obtaženém tričku a etno sukni do půli lýtek.

„To ujde,“ zhodnotil Severus, který ji před pár minutami poslal převléct, když přišla v džínách a tričku. „Tak začneme. Nejlepší bude začít valčíkem. Je asi nejjednodušší a navíc se jeho kroky dají použít na hudbu k prakticky všem klasickým tancům. Nejdřív ti ukážeme, jak by to mělo vypadat a pak si to zkusíš ty. Hermiono?“

Hermiona mávnutím hůlky přiměla stařičký gramofon k práci. Tóny valčíku Na krásném modrém Dunaji zněly sice poněkud chraplavě, ale pro jejich potřeby dostačovaly. Lara pozorně sledovala, jak její rodiče několikrát ladně obkroužili pokoj. Napadlo ji, že ona takhle ladně vypadat nebude, ani kdyby ten tanec do plesu trénovala dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu.

„Teď ty,“ vyzval ji Severus. „Pojď blíž. Ještě blíž. Blíž,“ zavrčel už trochu netrpělivě, když se neměla k tomu přijít dost blízko. „Dejme tomu. Levou ruku si opři o mou paži. Výš. Tak. Pravou do mé ruky. Dobře. Vzhledem k tomu, že ty jako žena mě budeš při tanci de facto obcházet dokola, musíš být opravdu blízko, jinak nebudeš ani tak tančit, jako spíš povlávat okolo,“ vysvětlil, než jí položil ruku na záda a přitáhl si ji až těsně k sobě. Pokusila se od něj trochu odtáhnout, bylo jí nepříjemné, se na něj tak lepit.

„Já nekoušu,“ upozornil ji. „Mírně se rozkroč. Tak. Teď máme základní postavení, z něhož budeme vycházet. Kroky jsou jednoduché. Zatím si je vyzkoušíme na místě. Začínáš levou nohou vzad,“ upozornil ji a vykročil. „Teď pravou vzad a doprava. Levou přikročit. Pravou vzad. Levou. Pravou přikročit. Levou dopředu. Pravou, levou přikročit. Pravou dopředu, levou, pravou přikročit. Teď si tu osmičku párkrát zopakujeme. Levá vzad, prává, levá, raz, dva, tři, raz, dva, tři…… 

„Tak vidíš, že to jde,“ pochválil ji o tři čtvrtě hodiny později, když bez jediného zaškobrtnutí třikrát obkroužili místnost v rytmu valčíku. Musel přiznat, že poté, co mu při prvním pokusu o kroužení šlápla při každém druhém kroku na nohu, měl dojem, že budou rádi, když do plesu zvládne alespoň ten valčík, ale ke konci už to bylo podstatně lepší. „Za jedno odpoledne umíš vlastně dva tance, protože, kdybys ty samé kroky dělala v pomalejším rytmu, tančíš waltz.“

„Kolik tanců se ještě musím naučit?“

„Ještě tango, foxtrot a pak ryze kouzelnické tance jako brandle, menuet pro dva a pro čtyři. Latinsko americké tance, které dost tančí mudlové se na kouzelnických plesech tančí jen výjimečně, takže ty si necháme až na konec, protože když nám na ně nezbude čas, nic se nestane.“

„Tak to máme co dělat,“ poznamenala dost skepticky.

„Když každý den zvládneš základy alespoň jednoho tance, máme za necelé dva týdny hotovo a pak můžeme jen procvičovat.“

 

Poslední komentáře
20.09.2011 09:36:47: Beta ji do víkendu určitě vrátí. Už se těším
19.09.2011 21:08:46: Kapitola 38 dnes odešla betě. Vám ji sem dám, pokud se vrátí opravená, o víkendu, s největší pravděp...
19.09.2011 12:17:41: Tak kdypak bude další kapča?
18.09.2011 21:40:30: Dobrá výuka. U nás se sice valčík tančí jinak než waltz... ale kdo ví, jak to mají kouzelníci. smiley...
 
Nobody can escape his destiny.