Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Opatrovník

Kapitola 22 - Hádáme se, abychom se usmiřovali 1/2

Ahoj, tady je slibované pokračování Opatrovníka. Jedná se o enormě dlouho kapitolu, tak jsem ji rozdělila na dvě části. Druhou část přidám o víkendu. Beta-readu se ujala Jituš.

Vzhledem k druhé polovině kapitoly (co se tu teprve objeví) dopuručuji rating 12+. Jsou přítiomny vulgární výrazy i další neslušná slova se sexuálním podtextem.

Kapitola 22 - Hádáme se, abychom se usmiřovali

 

Nerad to připouštěl, ale jeho kmotr měl pravdu. Zase! Ačkoli měl dojem, že jejich v pořadí druhý výlet do Prasinek probíhal překvapivě hladce a i tady se jeho společnosti nebránila, alespoň z počátku, poslední týden měl dojem, že se mu úmyslně vyhýbá. Věděl, že by si s ní měl promluvit, ale Lara si teď dávala zatraceně dobrý pozor na to, aby s ním nezůstala sama a řešit jejich vztah nebo spíš nevztah před svědky se mu zrovna dvakrát nechtělo. Automaticky podrbal na hlavě kotě, které mu už půl hodiny blaženě leželo v klíně a hned na to i netopýra, který mu visel na klopě hábitu a ublíženě kňoural pokaždé, když pohladil kočku a jeho ne. Tyhle dvě malé obludy už mu začínaly lézt na mozek. Sice s potěšením kvitoval, že si netopýr na nové prostředí zvykl a už je netýral vřískáním každých deset minut, ale to se hned musel stát jeho oblíbencem? Netopýr se ho posledních pár dní držel jako klíště. Včera ho dokonce skoro čtvrt hodiny vymotával ze záclony na okně své koupelny. Sice si pohrával s myšlenkou nechat ho tam do rána, aby si z toho vzal ponaučení, ale pomyšlení na to, jak ho uprostřed noci budí uši rvoucí vřískot ho donutilo změnit názor.

Všiml si, že Severus odešel z knihovny. Setřásl ze sebe kočku i dotěrného netopýra a zamířil do knihovny. Lara tam listovala nějakým časopisem o lektvarech. Sice od října nastupovala studium oboru Zaklínač - odeklínač na Londýnské univerzitě, ale k jeho a zřejmě i Severusovu překvapení si k tomu zapsala i nástavbový kurz lektvarů. Jednalo se o tříleté studium navazující na zkoušky OVCE zakončené získáním titulu magistr, který opravňoval k samostatné přípravě lektvarů v kterékoli kouzelnické lékárně nebo nemocnici.

„Ahoj,“ pozdravil a posadil se na křeslo proti ní.

„Ahoj,“ odpověděla, odložila časopis a chystala se odejít.

„Zase utíkáš?“ rýpl si. Neodpověděla, ale ani neodešla. Zůstala sedět v křesle a dívala se na něj.

„Co je špatně? Kde jsem udělal chybu, že se mi najednou vyhýbáš, jako bych měl lepru nebo kdoví co?“

Chvilku nad tím přemýšlela. Co mu má říct? Že jí je nesympatický?  Že se s ním nudí?  Nakonec usoudila, že si zaslouží pravdu.

„To, že se ti nevyhýbám ti nebude stačit věčně. Jak dlouho bude trvat, než budeš chtít postoupit na další metu, nebo jak tomu vy kluci říkáte?“ Stane se někdy, že by se Severus sekl? Asi ne.

„Aha, abych si to zjednodušil pro svou mužskou logiku,“ mírně se ohradil proti oslovení kluk. Přeci jen bylo mu skoro sedmadvacet a do pubertálního výrostka, jakého si většina lidí pod pojmem kluk představí, měl pořádně daleko. „Máš strach, že když se mnou budeš dál normálně mluvit a občas se ode mě necháš někam doprovodit, tak tě během pár týdnů začnu lámat, abys se mnou chodila a o dalších pár týdnů, abys se mnou spala?“

„Zhruba tak,“ připustila, ačkoli to vystihl naprosto přesně.

„Ano, chci s tebou chodit a ne, nebránil bych se, kdybychom spolu skončili v posteli, ale rozhodně nemám v úmyslu tě tam tlačit násilím. Hele, uvědomuju si, co máš za sebou a že z myšlenky, že bys se mnou něco měla, zrovna neskáčeš nadšením metr vysoko, ale už bys mě snad mohla znát dost dobře na to, abys věděla, že se nechystám ti ublížit. Takže jestli stojíš o kamaráda a časem možná přítele, jsem tady, jestli se dál hodláš chovat jako ledová královna, tak to řekni a já tu Severusovi přestanu zaclánět.“ Lara vstala z křesla a popošla k oknu. Odvykla si mluvit takhle otevřeně o tak osobních věcech.

„Opravdu věříš tomu, že ti to bude stačit?“ zeptala se nakonec. Nebyla tak hloupá, aby obelhávala sama sebe. Dracova společnost jí byla příjemná. Jeho kamarádská společnost, opravila se.

„Nevím a nebudu to vědět, dokud to nezkusím. Uvědomuju si, že potřebuješ čas a jsem připraven ti ho dát a pokud to nebude fungovat, košem mi můžeš dát vždycky,“ usmál se. Přistoupil k ní a zlehka jí položil ruce na ramena. Cítil, jak ztuhla, ale tentokrát je nesetřásla.

„Slibuješ?“ otočila se k němu.

„Že ti dám čas?“

„Že mě nebudeš do ničeho nutit.“

Přikývl. „V nejhorším budeš mít vždy za zády Severuse s Hermionou, kteří by ti ochotně přispěchali na pomoc.“

„Proti tobě? To si nemyslím,“ oponovala.

„Severus určitě. Znám ho od dětství a z urážlivých poznámek svého otce vím, že byl na podobné věci vždy poněkud, řekněme citlivý. Kdybych ti po téhle stránce nějak ublížil, rozhodně by stál na tvé straně.“

„Jsi si tím nějak jistý,“ změřila si ho podezřívavě.

„Mám k tomu své důvody,“ odbyl ji trochu příkřeji, než musel. Nehodlal před ní rozebírat příčinu smrti svého otce. Ne že by to snad vadilo jemu, ale Severus by mu asi nepoděkoval, kdyby o něm jeho schovance řekl, že je vrah. Lara sice věděla, že býval Smrtijedem a pokud nebyla úplně naivní, musela vědět, že nemohl být žádné neviňátko, ale někde podvědomě to tušit a vědět to jistě byly dvě rozdílné věci a on si nemohl být jistý, jak by na to reagovala.

„Dobře. Máš na sobotní odpoledne nějaké plány?“ změnila téma.

„Nic, co bych nemohl zrušit. Myslím, že bez další drtivé porážky v šachách od Severuse se klidně obejdu. Chceš podniknout něco konkrétního?“

„Vlastně ano. Mohli bychom do Prasinek na zmrzlinu, tentokrát zvu já tebe, a když už tam budeme, mohl bys mě doprovodit do knihkupectví. Něco bych tam chtěla, ale tamní prodavač vypadá jako masový vrah a já nějak nezvládla tam nakoupit.“

„Dobře. Nemusíš to dělat.“

„Prosím?“

„Když ti Severus vnutil to kapesné, tak to neznamená, že se musíš revanšovat.“

„Chci se, jak jsi to říkal, revenčovat?“

„Revanšovat,“ opravil ji.

„Revanšovat. Máme rovnoprávnost, říká ti to něco?“

„Mě ano, ale kouzelníkům obecně moc ne. Ačkoli kromě vězeňského dozorce a kata mohou ženy vykonávat jakoukoli profesi, v osobním životě ještě stále přetrvávají poněkud zkostnatělé názory na to, co se pro ženu sluší a patří.“

„Jo, třeba je tlačit do domluvených manželství,“ poznamenala ponuře.

„To je sice pravda, ale dnes už mají možnost se z toho vykroutit. Dřív se otcové rodin jednoduše dohodli, podepsali mezi sebou smlouvu a dívka byla vdaná a ani manžela neviděla. Dneska už musí dojít k normálnímu obřadu, kde má možnost říct ne. Sice se jí za to může rodina zříct, ale má určitým způsobem na výběr a už se to nejednou stalo. To je taky důvod, proč takových manželství v poslední době ubývá. Rodiny se bojí skandálu.“

„Ty to schvaluješ?“

„Ne. Na jednu stranu sice chápu, že se čistokrevné rodiny snaží udržet linii a majetek, ale na druhou stanu nechápu, jak si můžou myslet, že takové manželství přinese něco dobrého. Moji rodiče se brali z rozumu. Spojit dvě starobylé a čistokrevné rodiny je přece tak skvělý nápad. Poprvé jsem otce přistihl s milenkou, když mi bylo pět. Oba si žili vlastním životem a manželství se smrsklo jen na možnost se pravidelně pohádat o to, kdo za svého milence utratil víc.“

„To mě mrzí,“ špitla a nesměle ho objala. Položil jí jednu ruku lehce kolem ramen. Druhou nechal podél těla. Jasný signál, že se může kdykoli odtáhnout.

„Nemusí. Když jsem žil s nimi, snažili se krotit a byl tu i Severus. Jako dítě jsem s ním trávil hodně času. A když jsem pak studoval v Bradavicích, daly se ty dva měsíce v létě a vánoční prázdniny v zimě celkem dobře přežít. Otec se pokoušel udělat mi jméno ve společnosti, tak to u nás byl jeden večírek a slavnostní oběd s přáteli za druhým a před lidmi se krotili.“

„Vlastně jsi na tom nebyl o moc líp než já,“ zamumlala kamsi do hábitu na jeho rameni. „Co se vlastně stalo tvému otci?“  Cítila, jak trochu ztuhl. „Promiň, zapomeň na to,“ omluvila se rychle.

„Tohle se dost podstatným způsobem týká i Severuse a myslím, že by ti to měl říct spíš on.“

„Co bych jí měl říct?“ ozval se profesor, který se právě vrátil se štosem svých poznámek.

„Ptala se na Luciuse,“ vysvětlil Draco stručně.

„Aha,“ povzdechl si. Sice uznával, že má právo to vědět, ale to neznamenalo, že by se mu do toho rozhovoru chtělo.  „Co kdybychom se jí to pokusili vysvětlit společně?“

„Dobře,“ povzdechl si Draco a usadil Laru zpět do jednoho z křesel. Chtěla proti tomu protestovat, ale nenechal ji. „Věř mi, budeš to potřebovat.“

„Myslím, že můžeme začít až druhou válkou s tím, koho nejmenujeme. Když se Voldemort vrátil, nastoupil jsem na Brumbálovu žádost zpět na své místo špeha. Někdy v té době jsme se s Luciusem definitivně nepohodli. Do té doby jsme byli svým způsobem přáteli, ale tady se to změnilo.  Zatímco já se těch schůzek účastnil jen s největším sebezapřením, on se jich nemohl dočkat. On si užíval, co se tam dělo. Asi rok před koncem války skupinka Smrtijedů vedená právě Luciusem zaútočila na dům Grangerových. Měli je povraždit. Voldemorta trochu deptalo, že mu Potter pase po viteálech a moc dobře věděl, že bez Hermionina mozku mu to půjde podstatně pomaleji. Lucius nahlásil splnění úkolu, ale v domě se našla jen těla jejích rodičů. My, Fénixův řád, jsme mysleli, že ji unesli, aby z ní dostali informace a snažili jsme se ji najít. Trvalo tři měsíce, než mi došlo, že její zmizení by mohlo mít i jiné vysvětlení. Vykonal jsem společenskou návštěvu u Luciuse a našel ji umírající v jeho osobním vězení. Nedokážete si představit, v jak hrozném byla stavu. Trvalo víc jak týden, než se její stav zlepšil natolik, abych si začal dělat naděje, že by to mohla přežít. Já...“ tady se zarazil. Nebyl si jistý, jak by to měl říct. „Když jsem ji tam našel, neustál jsem to a ujely mi nervy. Lucius to nepřežil.“

Lara zalapala po dechu. Zděšeně se podívala na Draca.

„Udělal dobře. Po jeho smrti jsem našel cosi jako deník, poznamenával si tam ty odpornosti co dělal,“ podíval se pevně na značně překvapeného Severuse. „Hermiona nebyla zdaleka první. Kdyby ještě žil, zabil bych ho sám,“ pronesl chladně.

„Potřebuju na vzduch,“ vysypala ze sebe a doslova vyběhla ze dveří.

„Tak to by bylo,“ povzdechl si Draco a svezl se do křesla. Pevně doufal, že mu s Larou právě neutekla šance mít s ní alespoň kamarádský vztah.

„Co jste jí provedli, že odsud vyběhla, jak kdyby měla za patama smečku hladových vlkodlaků?“ obořila se na ně už mezi dveřmi Hermiona, kterou Lara málem smetla ze schodů.

„Pojď ke mně,“ natáhl k ní Severus ruce. Hermiona překvapeně zamrkala. Nestávalo se, že by k ní byl důvěrný za přítomnosti jakékoli třetí osoby. Nicméně si nestěžovala. Když spolu byli sami, tak jí to víc než dostatečně vynahrazoval. Nechala ho, aby si ji stáhnul do klína.

„Řekli jsme Laře o Luciusovi. Asi jí moc nenadchlo, že se jeden z nás přiznal k vraždě a druhý mu ji málem nadšeně schválil.“ Hermiona si opřela hlavu o jeho rameno a jemně ho objala. Zdálo se jí, že to potřebuje. Dracem projel osten žárlivosti, nebo spíš závisti. Taky by právě teď bral něčí konejšivé obětí, ale dívka, od které by o to obětí stál, ho právě nejspíš považovala za zrůdu. Povzdechl si a vstal z křesla.

„Vím, že to neschvaluješ, ale jdu do nejbližšího baru zpít se do bezvědomí, tak se neděs, když se vrátím až zítra v nepříliš provozuschopném a upraveném stavu,“ informoval Severuse a vykráčel ze dveří. Severus nesouhlasně zakroutil hlavou, ale nesnažil se ho zastavit. Sám se necítil zrovna nejlíp a nemít Hermionu, asi by i on zatoužil po sklence nebo rovnou flašce něčeho ostřejšího. Přitáhl ji k sobě pevněji a zabořil tvář do jejích vlasů. Právě teď pro něj byla štítem, za který se víc než ochotně schoval.

 

*

 

Lara doběhla do svého pokoje, zabouchla za sebou dveře a svezla se po nich na zem. Bylo jí zle. Ne že by byla jen otřesená, ale bylo jí fyzicky špatně. Měla dojem, že bude každou chvíli zvracet. Zhluboka dýchala a snažila se uklidnit. Hlavou se jí honily samé hrůzné představy.  Severus, který se zuřivým výrazem ve tváři prochází Příčnou ulicí a metá kolem sebe jednu avadu za druhou, Draco, který se tomu směje a pak se sápe po náhodné kolemjdoucí. Co když bude stejný jako on? Co když bude po otci?

Ani se nedivila, když se uprostřed noci probudila z noční můry. Co ji však překvapilo, byla Hermiona sedící na kraji její postele. Vlastně ji překvapovalo, že se tu objevila až teď. Nějakou tu průpovídku na téma, jak ho můžeš odsuzovat, on si to zasloužil, čekala mnohem dřív.

„V pořádku?“ zeptala se klidně Hermiona.  Měla na sobě noční košili a župan, který připomínal spíš hedvábné kimono. Lara se na posteli posadila. Včera večer nějak nebyla ve stavu, aby se koupala a převlékala, tak spala kompletně oblečená.

„Já nevím,“ přiznala nakonec skoro plačíc.

„Měli jsme obavy, když jsi nepřišla na večeři. Tady,“ podala jí flakónek s lektvarem. „Něco na uklidnění. Severus ti to chtěl zanést už večer, ale nebyl si jistý, jestli by jeho přítomnost nenadělala víc škody než užitku.“  Lara si od ní lahvičku váhavě vzala.

„Neublížil by ti, to přece víš.“

„Zabil člověka,“ zakňourala.

„To já taky. I Draco, Minerva, Kingsley a mnoho dalších. Všichni jsme museli zabíjet, abychom přežili. To se ve válce stává.“

„Ale on nemusel, měl na vybranou,“ namítla dívka zoufale.

„Ano, to měl. Mohl mě tam nechat a neriskovat svůj život tím, že zachraňuje skoro mrtvou mudlovskou šmejdku, nebo mohl nechat Luciuse naživu, aby ho udal Voldemortovi a následně zjistit, jaké to je, být umučen k smrti.“

„Ale on, on toho vůbec nelituje a Draco? Draco mu div netleskal.“

„Severusovi občas chvíli trvá, než se k něčemu rozhodne a jindy zase jedná trochu impulzivně, ale za tím, co řekne nebo udělá, si pevně stojí v obou případech. Proto ho miluju. Vím, že se na něj můžu spolehnout. A Draco? Draco se svým otcem nikdy neměl nijak vřelé vztahy. Když po jeho smrti zjistil, co prováděl, obrátil se na Severuse. Nikdy jsem se na to neptala a oni se nesvěřili, ale vím, že pro ně nebylo snadné si to vyříkat. Ani pro jednoho.  Severus chtěl, abych ti vyřídila, že pokud tu nebudeš chtít dál zůstat, sežene ti v Londýně byt. Ať se rozhodneš jakkoliv, na opatrovnictví to nic nemění. Chápu, že pro tebe není snadné ty informace strávit a pochopím, když se ti mezi nás nebude chtít. Ale hladovění ti neprospěje, tak si aspoň zavolej skřítky, ať ti přinesou něco k jídlu. Dobrou noc.“ Vykročila ke dveřím. „A mimochodem, toho lektvaru stačí jen lok,“ otočila se mezi dveřmi, než je za sebou tiše zavřela.

Poslední komentáře
18.02.2010 13:20:24: Zajímavé pokračovánísmiley DRaco, který se stal miláčkem malého netopýra mě hodně pobavil, ale pak už ...
12.02.2010 20:24:02: Ahoj, supr kapitolka, škoda, že jen půlka. Myslím, že Lařina reakce byla situaci adekvátní, stejně j...
12.02.2010 08:17:12: No, Lara to určitě nemá jednoduché a tuto situaci nezávidím nikomu ze zúčastněných. Jsem ale asi věč...
11.02.2010 01:46:59: Skvělá kapitola, moc za ni děkuju smiley No, už byl dlouho klid, co? smiley Jsem zvědavá jak se Lara roz...
 
Nobody can escape his destiny.