Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Opatrovník

Kapitola 12 - Poprask

Tak tady máte další dávku. Beta-readu se ujala Jituš s dcerou. Na další kapitolu si asi budete muset chvilku počkat. Chtěla bych přednostně dopsat něco jiného. Chybí mi tam dvě tři scény, než to budu moct poslat betě. Chystám vám to sem k 2. výročí mých spisovatelských pokusů.

Kapitola 12 - Poprask

„Teda, ještě jsem tě neviděla vracet se z prázdnin v tak dobré náladě,“ vpadla Hana do jejich společné ložnice jako velká voda. Ve vlaku se neviděly. Hana byla prefektka, a tak seděla ve zvláštním kupé.

„Tohle byly za posledních třináct let moje nejlepší prázdniny,“ usmála se Lara a pokračovala ve vybalování.

„Zavřeli je, nebo alespoň vyhodili, poslali tě jinam, noví pěstouni? Tak mě nenapínej?“ vyzvídala hned Hana a usadila se jí na posteli.

„Pěstouni,“ přiznala Lara. Včera večer měli s profesorem krátký rozhovor na téma, že už je vše úředně zcela v pořádku a tak není jediný důvod jejich opatrovnický vztah tajit. Jen ji požádal, aby rodový prsten skryla zakrývacím kouzlem. Zmijozelští studenti by to asi nenesli zrovna nejlépe a ani jeden z nich nepovažoval za nutné je zbytečně dráždit.

„Kdo to je? Jací jsou? Mladí, staří, kouzelníci, mudlové? Mají děti? Psa?“

„Ona je hodně mladá, on o něco starší, oba jsou kouzelníci, vlastní děti zatím nemají, mají kočku,“ odpovídala popravdě.

„Tak kdo to je?“ nedala se Hana odbýt.

„Profesor Snape a jeho žena,“ přiznala. Hana se svalila na postel v záchvatu neovladatelného smíchu.

„Ty jsi teda dobrá. To byl fakt pěknej fór. Teď pravdu,“ dožadovala se Hana, když se trochu vzpamatovala. Lařin klidný obličej a výraz v jejích očích ji pomalu ale jistě přiváděl k poznání: „Ne. On si tě fakt vzal do opatrovnictví? Tak to je teda HUSTÝ.“

„Bylo to od něj skutečně milé.“

„Ale proč? Nepřipadá mi zrovna jako typ milosrdného samaritána.“

„On nahlásil to o znásilnění ředitelce, ta ministerstvu, to mudlovským úřadům a ty to nabonzovaly ředitelce. Ta trvala na mém okamžitém návratu z titulu toho, že je můj zákonný zástupce. Abych se tam vrátit nemusela, potřebovala jsem jiného zákonného zástupce a profesor se nabídl, že to vezme.“

„No teda, to bych do něj nikdy neřekla. Jaký to bylo? Maj pohodlnej gauč? Dal ti něco k Vánocům?“

„Bylo to super. Mnohem lepší, než jsem čekala. Dostala jsem vlastní pokoj a představ si, patří k němu oddělená koupelna. Vana měla velikost menšího plaveckého bazénu. Má milou ženu.“

„Ženu?“ zalapal Hana po dechu. „Chceš mi říct, že slizoun sklepní netopýr je ženatý? To teda musí být čarodějnice,“ odfrkla si Hana.

„Myslím, že by ses divila.“

„A co dárky? Došla ti ta kniha?“

„Jo, děkuju, dorazila v pořádku.“

škráb, škráb

„Není na sovy trochu pozdě?“ zeptala se Hana zmateně, když Lara vpustila do ložnice dobře stavěnou sovu pálenou.

„Ahoj Herme. Tobě se v sovinci nelíbí?“ ignorovala Lara její poznámku a šveholila k sově.

„Ty to sovu znáš?“

„Jo. Dostala jsem ho do profesora k Vánocům. Není nádherný?“

„Fíha.“

 

*

 

„Laro, vstávej!“ probudila ji druhý den rozčilená Hana. „Vstávej!“ snažila se ji probrat a strkala jí pod nos dnešní noviny.

„Tohle je zvláštní vydání Denního věštce. Podívej se na titulní stránku,“ vyzvala ji Hana, když se jí konečně povedlo vnutit jí noviny.

Bývalý Smrtijed adoptoval studentku z Havraspáru! skvělo se na titulní straně dobře deseticentimetrovými písmeny. Pod tím se hýbala fotka neskutečně otráveného profesora Snapea nejméně deset let stará. Který reportér by taky riskoval život snahou ho vyfotografovat. Lara spěšně noviny otevřela.

Bývalý Smrtijed adoptoval znásilňovanou dívku!!! Vrací se ke starým časům? stálo hned na straně dva. Strana tři nezůstávala pozadu: Pravda o Severusi Snapeovi! Jeho záliba ve znásilňovaných studentkách přerostla v orgie!  To ovšem nebylo nic v porovnání s následující dvoustranou:  Oběť Lara Greenová! Z domova rovnou do doupěte Smrtijeda! a  Válečná hrdinka Hermiona Grangerová - Snapeová má konkurenci. Najde se u Snapeů dost velká postel? následované Zdroj z Ministertva: To dítě je v nebezpečí! Zbytek novin obsahoval titulky o něco smířlivějšího rázu: Snapeův bývalý spolužák: Byl to podivín a násilník! , Je Severus Snape impotentní?, Účelová adopce?

Lara mrskla novinami o postel a skoro zmizela ve svém kufru, jak z něj horečně vytahovala čisté oblečení. Byla skoro oblečená, když do jejich ložnice vešla udýchaná Minerva McGonagalová.

„Předpokládám, že jste dnešní noviny už viděla,“ poznamenala, když si všimla Denního věštce roztahaného po celé posteli a Lary rudé až za ušima rozčilením. „Šla byste se mnou prosím do ředitelny?

„Samozřejmě, jenom někde najdu boty,“ odpověděla Lara, přitom si přetahovala přes hlavu svetr, aby vzápětí zmizela pod postelí, hledajíc levou botu.

 

*

Severus zrovna po dvacáté sedmé přešel ředitelnu křížem krážem, když se vrátila Minerva následovaná jeho schovankou.

„Už to viděla,“ pronesla Minerva jeho směrem, než se sesula do křesla. Přeci jen poklus na druhý konec hradu a zpět už pro ni byl skoro nadlidský výkon.

„Četla jste to?“ obrátil se Severus na Laru.

„Jen titulky. Hana mě kvůli tomu vzbudila sotva pět minut předtím, než přišla paní ředitelka. Kdo proboha mohl napsat něco tak tak tak...“ nedostávalo se jí slov.

„Rita Holoubková,“ doslova vyplivl jméno své „oblíbené“ reportérky Severus. „A samozřejmě jí v tom pomáhal ten debilní sebestředný idiotský neschopa z ministerstva,“ syčel dál vztekle.

„Co s tím budeme dělat?“ zeptala se nakonec a sedla si do jednoho z křesel. „Touhle dobou to už ví celá škola a já se nebudu moct objevit ani ve společence, aniž bych byla zahlcena stupidními dotazy ohledně těhle blábolů. Včera jsem o tom řekla Haně a další hodinu jsem si připadala jak u výslechu. A vy na tom budete podstatně hůř. O vás se novináři přímo poperou.“

„Před čtvrt hodinou jsem mluvil s ministrem Kingsleym. Larenta včera vyšetřovací a kárná komise na hodinu propustila. To s vámi evidentně nebyl jeho první prohřešek. Tímhle se mstí. Každopádně porušil služební tajemství, takže v okamžiku, kdy ho Ministerstvo najde, dostane jednosměrnou jízdenku do Azkabanu, ale předtím si s ním promluvím já,“ slíbil zlověstně. „S Holoubkovou to bude horší. Dnes odpoledne mám v plánu sejít se s novináři a podat jim svou poněkud méně skandální verzi událostí. Po tom se na vás studenti sesypou jak vosy na bonbón. Reportéři sice do školy nesmí, ale na vašem místě bych oželel výlety do Prasinek. Tam pro ně budete směšně snadná kořist.“

„Dobře,“ souhlasila okamžitě. „Nepomohlo by, kdybych na pár dní zmizela ze školy? Než se to trochu uklidní,“ zeptala se s neskrývanou nadějí v hlase.

„Obávám se, že to by situaci jen zhoršilo. Navíc, pokud to má v drápech Holoubková, může to trvat i několik měsíců.“

„Neéé,“ zasténala zničeně.

„Je mi líto. Uvidíme, co s tím udělá má schůzka s novináři. Pokud by se to ještě vyhrotilo, bylo by řešením změnit školu, nebo dokončit školu dálkově, ale jelikož letos skládáte OVCE, není ani jedno řešení ideální,“ nastínil jí možné scénáře.

„Pokud by to bylo moc zlé, mohla by tu studovat individuálně. Jsem si jistá, že by v případě nouze šly zařídit soukromé hodiny. A samozřejmě soukromé pokoje mimo kolej. Slečna Greenová by tak přišla se spolužáky do styku jen během jídla,“ navrhla Minerva.

„To budeme řešit, až to bude nevyhnutelné,“ utnul jejich debatu Snape. „Prozatím si tohle tady v klidu přečtěte, ať jste v obraze. Je na vás, jestli budete odpovídat na otázky, nebo je necháte bez komentáře, ale pokud se rozhodnete odpovídat, držte se pravdy. Kdybychom jim každý podal jinou verzi, jen bychom přilili olej do ohně.“

„Dobře,“ přikývla.

„Kdybyste něco potřebovala, neváhejte se obrátit na mě nebo na Minervu,“ doporučil jí a odletaxoval se pryč.

 

*

Exkluzivní rozhovor s profesorem Severusem Snapem  hlásal hrdě titulek zvláštního vydání Jinotaje druhý den ráno.

 Profesor Snape považoval za vhodné se vyjádřit k mnohdy fantaskním informacím, které ve včerejším vydání Denního věštce přinesly články Rity Holoubkové. Na domluvený rozhovor přichází o pět minut dříve. Ačkoli spolu mluvíme přes tři hodiny, pije jen černou kávu bez cukru.

Reportér: Pane profesore, vy nepatříte k lidem, kteří by ochotně dávali rozhovory. Co vás přimělo změnit názor?

Snape: Pravidelně čtu Denního věštce, ale ta snůška výmyslů, kterou jsem si tam přečetl včera, mě rozčílila a považoval jsem za nutné na ty veřejně pronesené urážky taktéž veřejně reagovat.

R: Mám tomu rozumět tak, že včerejší vydání Věštce přineslo nepravdivé informace.

S: Ne, nepravdivé je poněkud slabé slovo. Až na několik drobností byly včerejší články naprosto vylhané.

R: V mnoha článcích je zmiňováno, že jste bývalý Smrtijed. To patří k těm několika drobnostem?

S: Ano. Byl jsem Smrtijed a později špion. Tuto skutečnost sice nevykládám na potkání, ale ani se ji nepokouším utajit. Navíc se jedná o poměrně známou skutečnost.

R: Popojděme dál. Autorka článků se do vás, odpusťte mi ten výraz, naváží, že prý jste až do adopce nejevil o slečnu Greenovou žádný zájem. Ta náhlá snaha dostat ji do péče, musíte uznat, je poněkud podezřelá.

S: Chápu, že tak může vypadat, ale neměl jsem moc na vybranou. Začátkem letošního školního roku, kdy jsem v Bradavicích suploval za profesora lektvarů, jsem náhodou zjistil jisté skutečnosti, které absolutně vylučovaly návrat slečny Greenové do dětského domova, kde do té doby vyrůstala. Oznámil jsem tyto skutečnosti ředitelce Mivervě McGonagalové, která dále informovala Ministerstvo. Ke svému zděšení jsem se těsně před Vánočními prázdninami dozvěděl, že to bylo také všechno, co se v této situaci podniklo. Ministerstvo sice informovalo mudlovské úřady, ale tím to pro něj skončilo. Ředitelka dětského domova požadovala okamžitý návrat slečny Greenové z titulu svého postavení zákonného zástupce. To bylo naprosto vyloučené. Bylo proto nutné prakticky ze dne na den sehnat slečně Greenové nového zákonného zástupce. Slečna Greenová byla s tímto konkrétní řešením její situace předem seznámena a provedla dobrovolný informovaný souhlas.

R: Těmi okolnostmi vylučujícími návrat do domova máte na mysli opakovaně zmiňované znásilnění, ke kterému mělo v domově dojít?

S: Ano.

R: Mluvila o tom s vámi slečna Greenová? Řekla, co se v domově přesně stalo?

S: Ano mluvila. Vzhledem k závažnosti toho, čím si prošla nepovažuji za vhodné o tom dále mluvit a sdělovat vám jakékoli bližší informace. Pokud byste po nich prahl, musela by vám je dát slečna Greenová.

R: Reportérka se v jednom ze svých článků dovolává výpovědi jednoho úředníka Ministerstva, který tvrdí, že je dívka psychicky nevyrovnaná a že se domnívá, že na ní máte sexuální zájem.

S: Pan Larent se mstí za to, že poté, co během své kontrolní návštěvy v mém domě, kdy způsobil slečně Greenové silný psychický otřes a byl velmi překvapen její reakcí, byl pokárán a poté i vyhozen z práce. Při vyšetřování na Ministerstvu vyšlo najevo, že se pan Larent před návštěvou vůbec neobtěžoval přečíst její spis. Pokud vím, nebyl to zdaleka jeho první prohřešek a byl kárnou komisí na hodinu propuštěn.

R: A co obvinění, že je dívka psychicky labilní?

S: Pan Larent strávil se slečnou Greenovou necelých pět minut, během kterých ji osočoval z toho, že mě kryje, ačkoli ji určitě fyzicky a psychicky týrám. Toto své značně nestandardní chování korunoval tím, že se téměř násilím domáhal prohlídky jejího těla ve snaze najít jako usvědčující důkaz nějaké modřiny. Vzhledem k její minulosti, to mou schovankou silně otřáslo a její reakce by se v porovnání s reakcí většiny puberťaček dala považovat za přehnanou, nicméně vzhledem k tomu, čím si v minulosti prošla, byla přiměřená.

R: Ano. Hodláte vy osobně nějak zasáhnout proti panu Larentovi?

S: Dnes dopoledne jsem na něj podal žalobu pro neoprávněné zasahování do soukromí a pro pomluvu.

R: Zajímáte se o slečnu Greenovou i jinak, než jako o studentku?

S: Jsem přes šest let šťastně ženatý. Odpověděl jsem vám na otázku?

R: Pokud se nepletu, vaše žena - Hermiona Grangerová byla zde v Bradavicích vaší studentkou. Také.

S: Ano, to je pravda.

R: Nikdo se k tomu nikdy nevyjádřil oficiálně, ale svého času kolovaly jisté řekněme fámy o tom, že byla údajně několik měsíců zajatkyní pana Luciuse Malfoye a během této doby byla opakovaně mučena a znásilněna.

S: Ano.

R: Ano kolovaly nebo ano, je to pravda?

S: Oboje.

R: Další nápadná podobnost minulosti slečny Greenové s minulostí vaší ženy?

S: Osobně považuji znásilnění za druhý nejhorší zločin, jakého se člověk může dopustit a přiznávám, že to byla jedna z pohnutek, které mě přiměly nabídnout slečně Greenové opatrovnictví.

R: Nabídnout?

S: Jak už jsem řekl, slečna Greenová provedla informovanou volbu. Ani já, ani ředitelka jsme v žádném případě nechtěli dovolit její návrat do domova. Ředitelka měla v plánu neuposlechnout Ministerstvo a slečnu Greenovou jednoduše nechat v Bradavicích. Já navrhl poněkud legálnější řešení, které si slečna Greenová nakonec vybrala.

R: Není trochu, řekněme nestandardní být profesorem své schovanky?

S: Už v Bradavicích neučím. Pouze jsem tam rok a něco vypomáhal, než se našel dostatečně kvalifikovaný profesor na lektvary. A ne, není. Není to zcela obvyklé. Už se vyskytly i případy, kdy profesor vyučoval své dítě.

R: Vraťme se ke slečně Greenové. Skutečně je nápadná podobnost mezi ní a vaší ženou čistě náhodná, nebo máte, nazvěme to třeba slabost, pro znásilněné ženy? Neberte si to osobně, ale nepůsobíte jako typ člověka, který by na potkání zachraňoval téměř neznámé lidi.

S: Už jsem vám řekl, že zjištění o tom, co se slečně Greenové stalo bylo jakýmsi spouštěcím mechanismem toho všeho, ale rozhodně to nebyl hlavní důvod mé nabídky.

R: Berete to snad jako pokání za svou Smrtijedskou minulost?

S: Ne. Rok a něco jsem byl Smrtijed, zbytek špion. Skoro šest let jsem riskoval život, aby Fénixův řád mohl zachránit alespoň některé z jeho obětí. Našel jsem a pomohl zničit tři z viteálů a nakonec bojoval na straně Ministerstva. Tím považuji vše za skončené, stejně jako to považovalo Popletalovo Ministerstvo.

R: Chápu. Nemáte obavy, že tento rozhovor může ublížit slečně Greenové?

S: Ví, že s vámi budu mluvit. Pokud jí někdo ublíží, odnese si to.

R: Vyhrožujete?

S: Varuji.

R: Poslední otázka. Hodláte podniknout nějaké kroky proti Ritě Holoubkové, autorce oněch článků?

S: Můj právní zástupce už na tom pracuje. Slečna Holoubková balancuje na velmi tenkém ostří už velice dlouho. K její smůle mám pocit, že tentokrát uklouzla skutečně ošklivě a tenká ostří bývají i ostrá. Nebezpečně ostrá.

Poslední komentáře
24.10.2009 16:00:43: Nádherná povídka!! Přesně takový Severus, jak ho vidím i já... smiley Kdy bude další kapitolka? Už s...
21.10.2009 20:15:49: a pokračování nebude? je to skvělý!!!!:-)
20.10.2009 23:06:00: nebezpečně ostrá ... umím si představit ten tón ... a bejt Ritou, tak se jdu schovat do kopky hnoje...
19.10.2009 19:47:58: Nee. Chybička se vloudila. Lara je z Havraspáru.
 
Nobody can escape his destiny.