Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Opatrovník

Epilog - 2. část

Vydupali jste si to, tak ho tu máte. upozorňuju, že nic dalšího v zásobě nemám, takže další aktualizace bude nejdřív za 14 dní, spíš později. Musím stihnout něco napsat.

Beta-readu se ujala Jituš.

„Je nádherná,“ zašeptal, když už několik minut sledoval ten drobný uzlíček v růžových dupačkách a zavinovačce s červenou mašlí. Hermiona poloseděla pololežela podepřená polštáři a držela dítě v náručí.  Opatrně se natáhl a pohladil dítě prstem po ručičce. Byla tak malinká. Scvrklá a malinká. Nepamatoval si, že by Daniel a Devon byli tak hrozně malí, a to to byla dvojčata. Zavrtěla se v zavinovačce, ale neprobudila se. Vlastně od té doby, co si po porodu chvilku zakřičela a pak se napila, spala jako dudek. Jak ubíhal čas, černé vlásky původně přilepené k hlavičce začaly postupně odstávat a malá tak vypadala trochu jak pankáč.

„A co jméno?“ ozvala se Hermiona.  Vypadala hrozně unaveně a zároveň hrozně šťastně. Opatrně pohupovala dítětem v náručí. Malá byla skutečně malá. Jen tak tak se vešla do tabulek pro zdravé děti.

„Helen, po babičce?“ navrhl Severus. První z věcí, které udělal, když zjistil, že Hermiona čeká dceru, bylo, že si zjistil, jak se jmenovala její matka.

Instinktivně sevřela dítě pevněji v náručí. To jméno přineslo vzpomínky, na které nebyla připravená a nebyla si jistá, zda vůbec někdy bude. Zakroutila hlavou. Neptal se. Stačilo vidět, že má slzy na krajíčku.

Vzal ji za bradu a přiměl ji podívat se mu do očí. „Promiň.“ Přikývla. „Co jsi vymyslela ty?“

„Alexandra,“ šeptla. Netušil, jestli měla v rodině nějakou Alexandru, nebo jestli se inspirovala jeho bratrem, ale neptal se. „Alexandra, Alexandra Snapeová, Alex, Alex Snapeová, to nezní špatně. Vlastně to zní dobře. Alexandra. Chceš, aby jí šli Alex s Ginny za kmotry?“

„Ne. Já … jestli s tím budeš souhlasit, měla bych jiného kmotra ….“

 

„Mládeži?!“ oslovil tiše dvojici klimbající na pohovce v hale. Draco k němu vzhlédl a jemně zatřásl Larou, která usnula s hlavou v jeho klíně. Chvíli jí trvalo, než přepnula z modu spánek do modu vzhůru a při smyslech.

„Tady vám představuji Alexandru Snapeovou,“ přistoupil k nim s dítětem v náručí. Jako by Alex vytušila, že teď je středem pozornosti ona, vydala tichý kňouravý zvuk. Severus ji párkrát konejšivě zhoupl v náručí.

Draco vstal. V duchu si připomněl, že novorozenci nebývají příliš hezcí. Vlastně těch několik málo úplně malých miminek, která zběžně zahlédl, vypadalo spíš jako olysalý králík, než jako dítě. Zároveň si uvědomil, že by určitě nebylo vhodné něco takového říct nahlas před otcem dotyčného miminka, zvlášť když ten otec je zároveň jedním z nejmocnějších žijících kouzelníků a disponuje téměř encyklopedickou znalostí černé magie.

Naklonil se nad zavinovačku. Hlavička vykukující z bílých peřinek nevypadala tak strašně. Byla trochu bledá a scvrklá, jako by ji zapomněli ve vaničce, ale buclaté tvářičky, velký a jakoby rozpláclý nosík a černé chmýří na hlavičce, vypadaly roztomile.

„Na,“ podal mu ji Severus.

„Ne,“ bránil se kvapně Draco. „Nikdy jsem to nedržel, co když to upustím.“

„To tvé TO, je moje dcera, tak bych JI na tvém místě držel opatrně a rozhodně bych se ji neodvažoval upustit,“ poradil mu Severus a znovu mu dítě podal.  Neprotestoval. Moudře poznal, že Severus není v rozpoložení, kdy by se s ním dalo účinně přít. Zvedl ruce a nechal si Alex opatrně položit do náruče.

„Pozor na hlavičku,“ upozornil ho ještě Severus. To už se plně probudila i Lara. Severus jen protočil oči nad přívalem zrobnělin a ťuťání a ňuňání, kterým jeho dceru zahrnula. Někde hluboko uvnitř byl na několik vteřin rád, když si uvědomil, že tu nejsou žádné babičky, které by se sem chtěly sjet ťuťat a ňuňat ve velkém. Rychle tenhle pocit potlačil. Helen Grangerovou by poznal rád i za cenu toho ňuňání.

„Až se pokocháte, tak s tebou, Draco, chce Hermiona mluvit, tak buď užitečný a odnes jí Alex. Obě si potřebují odpočinout.“

Draco jen přikývl. Lara se kolem něj motala a na rozdíl od něj neměla strach, si na dítě šáhnout, ale do toho, vzít si ho do náruče, se nehrnula. Ale prohrabovat se mu vlásky a počítat, zda má na každé ručičce skutečně pět prstíčků, to byla jiná.

„Vážně mám já?“ kývl Draco hlavou směrem ke schodům.

Severus jen přikývl. Cítil se úplně vyřízený. Nezažít to, nevěřil by, že porod může být taková dřina. Skoro tři hodiny podpíral Herminu při přecházení sem a tam po pokoji. Nejdelší tři hodiny v jeho životě. Pak to nabralo spád a než si uvědomil, že se něco děje, byla malá na světě. Lékouzelník i sestra si pochvalovali, že tak rychlý a bezproblémový porod už dlouho neviděli. Léčitel ještě zkontroloval dítě i Hermionu a pak se odporoučel, bylo ho třeba jinde. Sestra mu ukázala, jak miminko správně vykoupat, Hermioně pomohla s prvním kojením a pak také šla svou cestou s tím, že se druhý den zastaví, aby matku a dítě zkontrolovala a případně poradila a pomohla, s čím bude potřeba. To Severus potřeboval další dvě hodiny, aby si plně uvědomil, že je táta a že má dole další dvě zvědavé děti, kterým by měl někdo představit nový přírůstek do rodiny.

„Jste v pořádku?“ zeptala se ho starostlivě Lara. Vypadal skutečně ztrhaně.

„Ano. Jen to byl dlouhý den,“ ukázal na pohovku vedle sebe a Lara si k němu bez váhání přisedla. Objala ho kolem ramen a dala mu pusu na tvář. „Je vážně nádherná. Povedla se ti, tati.“ Nevěděl, jestli si to uvědomila, ale tohle bylo poprvé, co mu řekla tati. Zahřálo ho to. Konečně, je na čase, aby si na tohle oslovení začal zvykat. „Abych nezapomněla, máš se příští týden zastavit na Patentovém úřadě za profesorem mistrem Templetonem. Bude mít pro tebe připravené k podpisu dokumenty ohledně patentu a Patentovou listinu.“

„Cože?“

„No oni se tam dneska sešli jen kvůli tobě a dost vehementně trvali na tom, že si tu tvou prezentaci k lektvaru projdou i bez tebe. Jo a prý si máš natrénovat krasopis, nebo si koupit psací stroj,“ vysvětlila.

„Takže ty jsi tam tak dlouho nebloudila, ale řešila můj patent?“ zeptal se nevěřícně.

„Už to tak bude,“ mrkla na něj. Naštěstí už nemusela nic dalšího říkat. Plameny v krbu zezelenaly a vyplivly mladou paní Weasley-Deberovou a vzápětí i jejího manžela. Alespoň že dvojčata nebyla v dohledu.

„Prý jste nás sháněli,“ ptala se hned Ginny. „Něco s Hermionou?“

„Dojdi říct skřítkům, že potřebujeme nějaké občerstvení a víno. Kvalitní víno,“ poplácal Laru po zádech.

„Dvě kila devadesát, čtyřicet šest centimetrů a jmenuje se Alexandra,“ shrnul jim události dnešního dne Severus.

„Pane jo. Gratuluju,“ objala ho Ginny. „A Hermiona? Je v pořádku? Měla nějaké komplikace?“ strachovala se.

„Ne. V rámci možností se má dobře.  Žádné komplikace. Lékouzelník říkal, že takhle rychlý a bezproblémový porod už dlouho nezažil.“

„Vítej do klubu rodičů,“ poplácal ho Alex po rameni. Věděl, že na objímání si jeho bratr nikdy moc nepotrpěl. „A teď se můžeme jít opít!“

 

Draco se zastavil před dveřmi a řešil neřešitelný problém. Jak má člověk zaklepat, když má plnou náruč spícího dítěte a strach ho byť na půl minuty držet jen na jedné ruce. Nakonec do dveří spíše symbolicky několikrát ťukl loktem, než si jím otevřel dveře. Na okamžik se zarazil. Hermiona ležela obložená polštáři a vypadalo to, že spí.

„Pojď dál,“ otočila se k němu. Naznačila, aby si sedl na kraj postele. Přišlo mu to hloupé. V tomhle pokoji nikdy nebyl a právě teď tu neměl co dělat. Došel až k posteli.

„Teda, Hermiono, vypadáš hrozně,“ zhodnotil ji.

„To ti teda děkuju. Sedni si,“ vyzvala ho znovu.

Opatrně se posadil a trochu si srovnal dítě v náručí. Kupodivu ho ani nenapadlo, dát ho zpátky Hermioně. Bylo v tom něco podivně uklidňujícího, držet spící nemluvně.

„Povedla se vám,“ zamumlal k zavinovačce. „Vypadá to, že bude hezká po tobě a černovlasá po Severusovi.“

„Počkej za pár týdnů,“ usmála se. „Klidně z ní může být blondýnka. První vlásky jsou většinou tmavé, pak zesvětlají. Většina batolat jsou blonďáčci.“

„Stejně je roztomilá.“

„Jsem ráda, že se ti líbí,“ usmála se. Byl na ně zajímavý pohled. Byla si skoro jistá, že Alex je první mimino, které Draco kdy držel v náručí, ale šlo mu to překvapivě dobře. Utvrdilo ji to v přesvědčení, že dělá správnou věc. „Je dobře, že se ti líbí, protože jsem tě chtěla požádat, abys šel Alex za kmotra.“ Tak a bylo to venku.

„COŽE?!“ vytřeštil na ni oči. Musel se přeslechnout, tutově se musel přeslechnout, protože ani Nebelvírem praštěná Hermiona by nemohla chtít někoho jako on za kmotra pro své zatím jediné dítě. Jistě, že nemohla. Ano, poporodní psychóza, nebo laktační syndrom nebo jak se tomu dočasnému pomatení mysli u rodiček říkalo. Ano určitě. Hermioně muselo hrábnout.

„Chtěla bych, aby ses stal Alexandřiným kmotrem,“ zopakovala mu.

„Hermiono, neuraz se, ale nepřeskočilo ti při tom porodu?“

„To nevím, ale tenhle nápad jsem dostala už před pár měsíci, takže i kdyby mi při porodu přeskočilo, tohle rozhodnutí to neovlivnilo. Takže je asi načase se tě zeptat, jaké máš prostřední jméno, teda pokud mně a Alex nedáš košem.“

„Jsi si tím jistá? Opravdu jistá, že chceš, abych se stal součástí jejího života? Napořád?“

„Ano, jsem. Protože vím, že kdyby se nám se Severusem něco stalo, postaral by ses o ni.“

„Nic o dětech nevím,“ hlesl.

„Zato my jsme chodící encyklopedie rodičovství,“ usmála se. „A měla bych tě varovat, že pokud řekneš ano, budeš časem pravděpodobně kmotrem ještě minimálně jednoho Snapea či Snapeové. A ano, vím, že v kouzelnických rodinách mívá obvykle každé dítě jiného kmotra, ale tuhle tradici považuji za hloupou a držet se jí nehodlám.“

„Severus to ví?“

„Co? Že tě chci za kmotra, že chci další děti nebo že chci ignorovat tradice?“

„Všechno.“

„Ty poslední dvě věci ví už dlouho, tu první tak hodinu a souhlasí. Vlastně vypadal, že měl radost, že jsem navrhla zrovna tebe. Má tě rád.  Myslím, že tě do jisté míry bere jako svého syna.“

„Choval se ke mně víc otcovsky než Lucius,“ řekl tiše. Pak se podíval Hermioně do očí. „Jestli jsi si tím skutečně jistá, pak souhlasím. Stanu se Alexandřiným kmotrem.“

„Děkuju,“ hlesla. Ohromně se jí ulevilo.

„Máte pro ni i prostřední jméno?“

„To by měla mít po tobě, ne?“

„No víš, Draco nemá dívčí variantu a moje prostřední jméno bys jí určitě dát nechtěla. Mám ho po otci,“ dodal.

„Ach. Třetí jméno nemáš?“ zeptala se Hermiona nevinně.

„Ne. To vážně ne, jsem čistokrevný, ne šlechtic.“

„Tak to asi budeš muset něco vymyslet. Druhé jméno dává kmotr.“

„Aby tě ta důvěra nemrzela, až od křtu odejde třeba jako Alexandra Kunhuta,“ poznamenal pobaveně Draco. „Alexandra, hmm ….. taky jsi mě mohla varovat předem,“ vynadal na oko Hermioně. Škoda že Alex byla moc malá na to, aby mu sama řekla, jak by se chtěla jmenovat. „Cora.“

„Prosím?“

„Cora. Alexandra Cora Snapeová,“ zopakoval nahlas. „Jen doufám, že nebude šišlat, když jsme jí do jmen nadělili hned dvě r.“

Poslední komentáře
10.02.2013 20:51:09: Je to super poviedka :D Ak by si pokracovala tak budem len rrada :D Obdivujem ta, ze si dokazala nap...
23.11.2011 18:19:54: Tak co chtělo by to další epilog...smiley${1}
19.11.2011 18:06:54: oh...so sweet...Draco a miminko...to musel být pohled!! závidím všem, co tam byli na porodním, že ho...
17.11.2011 16:11:41: Pro Sevik99: Sevíku, naopak! Já SS OOC přímo vyžaduji a zbožňuji! smiley Spíš jsem reagovala na Alis....
 
Nobody can escape his destiny.