Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Opatrovník

Epilog 2

Ahoj,

tak tady Vám předkládám poslední a zcela jistě i definitivní tečku k téhle povídce. Všem, kteří čekali zcela uzavřený konec, nebo epilog ve stylu Rowlyngové, se omlouvám, ale tahle povídka neměla být o tom, jak spolu všichni zůčastnění zestárnou, kolik budou mít dětí, které dítě si koho vězme, ani o tom, kolika se který z hrdinů dožije a na co zemře, takže se to nedozvíte ani z epilogu.

Beta-readu se opět ujala Jituš.

Rda bych na tomto místě poděkovala Hermi Malfoy, kteá povídku betovala do 11. kapitoly a Jituš, která po ní tuto roli zdárně převzala. Doufám, že se oběma dámám povedlo minimalizovat mé gramatické inovace natolik, že Vám nekazili zážitek z četby.

Víte, že se tu prolog k této povídce objevil 17. 1. 2009, Strávili jsme s touto povídkou bezmála tři roky. Na to, že původně měla mít jen 4-6 kapitol, měla končit tím, že si Severus vezme Laru do opatrovnictví a Dracose tam měl objevit jen na tak dlouho, aby pronesl jednu jedinou jízlivou poznámku, je z  ní málem román.

Snad se Vám povídka líbila a snad mi zůstanete čtenářsky nakloněni i při dalších povídkách.

Sevik99

PS: Jakmile Jituš dodělá závěrečný betaread, povídka se tu opět objeví jako celistvý soubor ke stažení.

Epilog 2

„Laro?“ zabušil na dveře koupelny. „Jsi v pořádku?“

Stála před zrcadlem, už asi potřetí si oplachovala obličej studenou vodou a zoufale se snažila vzpamatovat. Když ráno vstanete, podíváte se na snídani a běžíte zvracet, tak to se občas stává, zvlášť když v té době máte pěknou kocovinu, ale stát se to tři rána za sebou a za poslední týden nevypít ani kapku alkoholu, to může mít jen pár vysvětlení. A pokud jste ještě navíc dívka, tak se jedna z těchto možností rovná málem jistotě. Je těhotná. Pozitivní těhotenský test, který ležel na umyvadle, byl už jen takovou malou potvrzující formalitkou. Ovšem podstatně důležitější záležitostí bude, sdělit tuhle informaci nastávajícím otci a, toho se děsila mnohem víc, nastávajícímu dědečkovi.

„Laro!“

„Hned!“ křikla na dveře. Na jednu stranu ji těšilo, že si o ní Draco dělá starost, ale na druhou stranu to právě teď mohl dělat potichu a pokud možno i někde jinde, než před dveřmi koupelny.

Fajn. Je těhotná. To je nesporný fakt.

Chce být těhotná? Nebo spíš chce být těhotná s Dracem? To už byla jiná otázka. Věděla, že jednou děti chce, ale jednou nebylo teď. Neměla hotovou školu, neměla práci a neměla manžela. Minimálně ta škola a manžel byly potenciálně dost problematické okolnosti. Z pohledu Severuse to určitě budou velmi problematické okolnosti. Zejména ta nedokončená škola by mohla být. A Draco? Klapalo jim to. To nemohla popřít, ale o dětech se spolu nikdy nebavili. Tedy nijak konkrétně se o nich nebavili. Oba se více méně shodli na tom, že jednou by se dětem nebránili. Ale nebude se tomu bránit teď?

No. V první řadě by hlavně měla zjistit, jestli tyhle problémy bude řešit sama, nebo jestli je bude řešit společně s otcem svého dítěte.

 Dítě si nechá. O tom nebude diskutovat ani s Dracem, ani s tátou. Rychle si spočítala, že jí zbývají necelé tři měsíce do skončení školy. Minimálně tady by těhotenství nemělo být problémem.

„LARO!“ zabušil na dveře už víc než netrpělivě. Odevzdaně shrábla z umyvadla pozitivní těhotenský test a šla čelit nevyhnutelnému.

„Ještě dneska tě objednám k rodinnému léčiteli. Tohle není normální,“ oznámil jí hned, jak vystrčila nos ze dveří koupelny.

„Obávám se, že ranní nevolnost je na počátku těhotenství zcela normální,“ sdělila mu a pod nos mu strčila svůj těhotenský test a na posední chvíli i židli pod zadek. Asi tři vteřiny konsternovaně zíral na těhotenský test, jak se jeho mozek snažil tu informaci zpracovat, a pak to s ním jednoduše seklo. 

„Ty jsi….? Já jsem….? My…?“

„Ano, já jsem těhotná, ty jsi budoucí otec a my jsme si nedali dostatečný pozor,“ doplnila ho.

„Nejraději bych si nafackoval. Severus nás přerazí!“ vyskočil ze židle a začal rázovat po místnosti.

„Tohle nebylo zrovna to, co bych chtěla slyšet,“ poznamenala. „Pro začátek bychom si měli ujasnit, jestli to dítě chceš nebo ne.“

„Samozřejmě, že ho chci. Neplánovala jsi doufám, že si ho nenecháš?“ zeptal se opatrně. Nedokázal by jí to zakázat, i kdyby s tím sebevíc nesouhlasil. Byl to její život, její tělo a i její rozhodnutí.

„Nechám, jen jsem si nebyla jistá, jestli na to budeš mít stejný názor,“ přiznala.

„Samozřejmě že budu,“ vzal ji za bradu a políbil ji.  Pomalu si ji přitáhl do náruče a snažil se tu překvapivou informaci vstřebat. Táta. Bude táta a manžel, snad. „Doufám, že jsi jako romantická a křehká dívka vždy snila o svatbě v létě a pod širým nebem, protože nás jedna velmi brzy čeká,“ oznámil jí.

„Myslela jsem, že jsme se dohodli, že s tímhle nebudeme spěchat,“ namítla chabě.

„No, to jsme se sice dohodli, ale malej Malfoy nám udělal čáru přes rozpočet.“

„Brzdi Cassanovo. Ještě pořád to může bejt malá Snapeová,“ zchladila ho.  

„A ty chceš malou Snapeovou nebo malýho Malfoye?“ pustil ji z náruče, poodešel k sekretáři a vytáhl z něj černou sametovou krabičku. Opatrně z ní vyndal starožitný prsten z bílého zlata s diamatem.

„Jestli to má být nabídka k sňatku, tak bych se možná smířila s malou Malfoyovou,“ natáhla k němu ruku.

„Jestli to mělo být ano, tak to byla nabídka k sňatku a na tvém místě bych počítal s tím, že nezůstane jen u jedné malé Malfoyové. Jedináčci bývají děsně rozmazlení,“ mrknul na ni a navlékl jí prsten.

„Nepovídej? A to u sebe rozmazlení jedináčci běžně mívají snubní prsteny?“

„No, pokud si říkají, že jim to s holkou celkem klape a je zbytečný čekat, až si dostuduje a vybuduje kariéru, tak jo. Krom toho, tenhle je po babičce, takže ho mám u sebe od svých čtrnácti.“

„Jak to řekneme nastávajícím prarodičům?“

„Opatrně,“ poznamenal Draco. „Hlavně nastávající babičce to musíme říct opatrně. Konec konců, ani u kouzelníků není zcela běžné, aby se jedna z nich stala babičkou už v devětadvaceti,“ mrkl na ni.

 

Seděl na pohovce v hale a snažil se příliš nehýbat. V náručí mu spala malá Alex. Bylo zvláštní, jak moc se na něj ten prťavý ďáblík upnul. Zrovna na něj, který si na děti dvakrát nepotrpěl a vlastně to s nimi vůbec neuměl, ale to se mělo velice rychle změnit.

Jakmile se Alex zhruba před rokem naučila mluvit, překřtila ho na „stejdu Daka“ a pasovala ho na svou nejoblíbenější a jedinou chůvu. Bylo jí něco přes dva roky, když se Hermiona částečně vrátila k práci a dvakrát až třikrát týdně chodila na několik hodin do Kratochvilných kouzelnických kejklí pomáhat dvojčatům v laboratoři a pokud měl Severus v tu dobu nějakou přednášku či prezentaci nebo rozdělaný časově náročný lektvar a Lara školu, což se stávalo dost často, hlídal Draco. Tak tomu bylo i teď. Asi před hodinou se společně naobědvali, tedy Draco s vypětím sil přiměl Alex sníst trochu brambor s dušeným masem a zeleninou.  Sám ještě nejedl, brzy zjistil, že přimět tříleté dítě k jídlu a sám se přitom najíst je nadlidský úkol. Pak následovalo čtení pohádek. Dneska stihl přečíst sotva stránku, než mu Alex na klíně usnula.

Bylo to neuvěřitelně tiché a zároveň společenské dítě. Neviděla důvod, proč by si měla hrát v hale, když měla mámu v kuchyni nebo tátu v knihovně. Nahrnula hračky na deku, na které si hrávala, aby jí nebyla od podlahy zima a odtáhla si ji buď do kuchyně, nebo do knihovny, kde pokračovala v hraní a občas se rodičům připomněla nějakým slovním projevem, většinou ve stylu hele mami, hele tati. Většinou nevyžadovala pozornost, jen společnost, tak si Severus musel zvyknout, že mu na pracovním stole v knihovně musí zůstat dost místa na Alexin blok a pastelky a odnaučit se udělat kaňku pokaždé, když ho Alex při hře omylem kopne do holeně.

Bylo to docela zvláštní, mít ji na starosti. Nevěřil by, jak takový malý špunt dokáže jednoho utahat. Bezmyšlenkovitě spící dítě pohladil po vláscích.

„Všechno v pořádku?“ vytrhl ho ze zamyšlení Severus. Ani si nevšiml, že se k nim připojil.

„Samozřejmě,“ ohradil se Draco. „Už v tom hlídání mám praxi,“ vrátil se pohledem k Alex.

„Hlídal jsi někdy dvojčata?“ obrátil se na něj, aniž zvedl pohled od své kmotřenky. „Nebo jiné dítě, vyjma studentů, předtím, než jsi měl Alex?“

„Hlídal jsem tebe. Sice ne příliš často, protože Narcissa měla příšerný strach z toho, že by se ti se mnou mohlo něco stát a Lucius by po ní mohl chtít další dítě, ale občas ano.“

„Vzal jsi mě do ZOO,“ vzpomněl si najednou Draco. „Nikdy předtím ani potom už jsem tam nebyl.“

„To můžeš kdykoli napravit.“

„Jo. Asi jo. Dneska už mě nikdo nehlídá, možná Lara, trochu.“ A ty, ale to bych ti říkat neměl. Ještě bys s tím skončil a mně by to asi chybělo.

„Je to jiné? Myslím, jestli se cítíš jinak, když hlídáš svoje dítě a jinak, když cizí?“

„Víc se bojíš,“ odpověděl po krátkém zamyšlení Severus. „Samozřejmě dáváš pozor na obě děti a myslím, že na to cizí o něco víc, ale víc se bojíš o to vlastní.“

„To ještě jde? Alex při jídle zaskočí a já už ji vidím udušenou.“

„Ano, přesně tohle myslím. Doufal jsem, že si na to časem zvyknu a přestanu se tak bát, ale čím je starší, tím je to horší. Divím se, že jsem ještě nezešedivěl.“

„Lara je těhotná,“ řekl najednou Draco a v duchu se připravoval na pořádně dlouhé kázání.

„Přemýšlíš, jestli to dítě chceš?“ zeptal se opatrně Severus. Matně si vzpomínal na rozhovor o dětech, který spolu vedli ten den, co se narodila Alexandara a Draco z něj nevyšel zrovna jak muž snící o velké rodině.

„Ne!“ zavrtěl hlavou. „Chci ho. My oba chceme. Jen přemýšlím, jestli je nějaká šance, že se strachy nezblázním dřív, než on nebo ona oslaví páté narozeniny.“

„Vždycky je šance,“ poplácal ho po rameni. „Je docela dobře možné, že tvé psychické zdraví nepřečká bez úhony už těhotenství a porod.“

„Dík, žes mi to připomněl,“ zavrčel Draco.

„Už víte, co to bude?“ změnil Severus raději téma.

„Ne. Lara byla včera u léčitele, na testech a tak. Zakázala mu, aby jí to řekl. Uvidíme, jestli jí to vydrží ještě víc než sedm měsíců.“

„Záleží na tom?“

„Ne, asi ne, ale bylo by hloupé nakoupit výbavičku v růžové a pak to všechno přeměňovat na modrou. A ne. Nezáleží na tom, jestli to bude holka nebo kluk.“

„To je dobře.“

„Jo. Chtěl jsem se zeptat, jestli máte s Hermionou nějaké plány na konec srpna. Vzhledem k situaci jsme s Larou trochu přehodnotili naše postoje k svatbě.“

„O svatbě si pak promluvíme všichni a asi i o nějaké drobné přestavbě pokojů v patře. Ty dva pokoje přes chodbu nebudou pro rodinu vhodné.“

„Nevím. Jestli to bude nutné. Vzhledem k tomu, že je to sotva pár měsíců, co se Alex přestala v noci budit a dožadovat se vaší pozornosti, myslel jsem, že byste si s Hermionou rádi užili trochu klidu a my s Larou bychom se přestěhovali ke mně nebo si koupili něco jiného.“

„No. Připouštím, že tohle hromadné bydlení není zrovna standardní, ale pokud je náš klid jediným důvodem, proč se chcete stěhovat, je to zcela zbytečné. Hermiona je totiž taky těhotná.“

 

Poslední komentáře
02.10.2013 16:15:59: Ahoj,nedávno jsem narazila na tvůj blog. Láska je slepá a opatrvoník jsem přečetla během tří dnů,moc...
14.12.2011 00:39:36: jé.. Otec, nebo dědeček.. to mne baví.. fakt pěkný
04.12.2011 18:10:28: Babičkou v devětadvaceti! No potěš koně! smiley No jo, budou mít doma veselo. Ta žádost o ruku byla s...
03.12.2011 23:08:39: Nádhera. Ten konec považuju za geniální.smiley${1}
 
Nobody can escape his destiny.