Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Láska je slepá

Kapitola 32

Faj, tohle je poslední oddechová kapitola, než začne jít do tuhého. Už nás čekají jen tři a epilog. (Tedy pokud mě nechytí můza a já se nerozepíšu, ale to asi nehrozí.)
Betareadu se opět chopila Hermi Malfoy.

Následující den už rozhodně nebyl tak idylický. Severuse probudila ostrá bolet na paži. V duchu Voldemorta proklel. Opatrně vyprostil svou ruku z pod Hermionina těla. Neklidně se zavrtěla a schoulila se do klubíčka. Nechal jí na stolku vzkaz a potichu odešel.

Aby toho nebylo málo, první, na koho u Voldemorta narazil byla Belatrix. Byli jedněmi z prvních, kdo přišli na pánovo volání. Bella se na něj rádoby svůdně usmála. Severusovi se z toho úsměvu zvedl žaludek. Věděl, že Belle poněkud kazí její statistiku. Byl jedním ze tří nebo čtyř Smrtijedů, kteří ještě neskončili v její posteli a on hodlala zařídit, aby to tak zůstalo. Nedovedl si představit, jak zoufale by na tom musel být, aby se vyspal s ní. Věnoval jí jede jediný opovržlivý pohled a postavil se na své místo po Pánově boku. Další dorazil Dolohov, její oblíbený „společník“ a Severus měl klid. V zápětí dorazil Pán.

Všichni Smrtijedi, kteří přišli až po něm dostali na přivítanou jeden cruciatus. Následující hodina se nekonečně vlekla. Voldemort měl mizernou náladu a vyléval si zlost na kom se dalo. Nakonec jim jen tak mimochodem oznámil, že hodlá srovnat účty s Fénixovým řádem a rozdělil úkoly. Hodlal se toho osobně zúčastnit. Věděl, že stále má dva viteály, i když nevěděl kde. Pro Severuse to znamenalo jediné. Dovolená skončila.

 

Hermiona přecházela nervózně po pokoji. Netušila, kdy Severus odešel a nevěděla, jak dlouho je pryč. S každou další uplynulou minutou byla nervóznější.  Konečně se dočkala. Severus ji letmo políbil na tvář.

„Řekni skřítků ať zabalí a vrať se domů. Svolej BA. Sejdeme se doma za dvě hodiny. Já si potřebuji ještě něco zařídit,“ řekl a byl pryč.

 

„Hermiono, ty víš, co se děje?“ zeptal se Fred, když se většina BA sešla u Severuse doma.

„Netuším. Severus mě jen požádal, ať vás svolám s tím, že se tu sejdeme za dvě hodiny,“ podívala se na hodinky, „což mělo být před deseti minutami,“ odpověděla. Opět začínala být nervózní. Netušila, co si Severus potřeboval zařídit. Pevně doufala, že se to netýkala Voldemorta.

Nejednou se objevil v hale se znechuceným výrazem na tváři. „Omlouvám se za zpoždění, ale Rita Holoubková,“ otřásl se odporem při vyslovování toho jména, „se ukázala být tvrdším oříškem, než jsem čekal.“ Přistoupil k nim a opřel se o jedno z křesel. „Obávám se, že nesu jen nepříliš dobré zprávy. Na veřejnost pronikla informace, že je Hermiona naživu. Povedlo se mi zabránit zveřejnění této informace v zítřejším vydání Denního věštce, ale i tak to ví víc lidí, než by bylo vhodné.“

Hermiona se na něj překvapeně podívala. On si nenápadně poklepal prstem na snubní prsten. Chápavě přikývla.

„Jak přesně jste tomu zabránil?“ neodolal a ozval se Fred.

„Ještě před patnácti minutami jsem držel pod krkem Holoubkovou a dal jí celkem přesný popis nehody, která ji potká, pokud o tom v zítřejším Věštci bude jedno jediné slovo.“

„A ty další špatné zprávy?“ zeptala se Cho.

„Voldemort se rozhodl vyrovnat si účty s Fénixovým řádem. Pozítří zaútočí na příčnou. Bude to klamný manévr, aby tam přilákal bystrozory. Pak ulici zablokují protipřemísťovacími kouzly. Zůstane tam jen několik Smrtijedů, aby bystrozory zaměstnali. On osobně povede zbytek svých lidí a napadne ministerstvo. Předpokládá, že mu Řád přijde na pomoc. Chce zabít Pottera a Brouska  při jedné příležitosti a skončit tak definitivně válku.“ Rozhostilo se tíživé ticho, které přerušil až Kingsley.

„Severusi, pokud na útok na Příčnou ulici nezareagujeme a zůstaneme na Ministerstvu, co se stane?“

„Voldemort pozná, že je plán vyzrazen. Upustí od útoku na Ministerstvo a zabije mě,“ odpověděl tázaný klidně.

„Tak něco jiného,“ poznamenal Kingsley. „Kolik Smrtijedů zůstane na Příčné?“

„Kolik jich tam nechám,“ zněla odpověď. Kingsley se na okamžik zamyslel.

„Kolik Smrtijedů celkem se toho bude účastnit?“

„Plus mínus sedmdesát.“

„Dobře. Na ministerstvu pracuje čtyřicet bystrozorů. S lidmi z Řádu a námi tady to dělá nějakých sedmdesát lidí. Předpokládám, že by se mohli zapojit i někteří z úředníků. To půjde. Můžeš zařídit, aby tam nezůstalo víc jak dvacet Smrtijedů, pokud možno těch méně schopných?“

Severus mlčky přikývl.

Během další hodiny vymysleli plán, o kterém doufali, že tuhle mizernou válku ukončí jednou provždy. To jednodušší měli za sebou. Teď je čekal pověstný gordický uzel. Rozhovor s Harrym a Ronem a oba věděli, že to nebude jednoduchý rozhovor.
Poslední komentáře
12.11.2008 20:17:57: Pro Hanu Pokračovat samozřejmě budu, jen jsem se nějak zasekla na následující kapitole. Tři verze...
12.11.2008 17:41:06: Tohle je opravdu úžasná povídka. Máš to dobře propracované a na nic nespěcháš. Severus žil s Hermion...
12.11.2008 10:45:59: krásný příběh a moc hezky napsaný. Už jsem četla nové kapitoly jak končí hrdinové a chci se zeptat, ...
02.11.2008 14:03:39: pomalu se začínám bát, kdo že nepřežijesmiley. A jak se hodlají zhostit úkolu přesvědčení Harryho, aby...
 
Nobody can escape his destiny.