Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Kde je pravda?

Kapitola 5

Harry stál zamyšleně u okna a hleděl do zahrady. Uvažoval o Snapovi. Bylo to už něco přes rok, co zavraždil Brumbála a ačkoli Harry věnoval snaze ho najít skoro stejné úsilí, jako hledání viteálů, nepovedlo se mu to. Možná to je dobře, pomyslel si. Narazit na něj, pokusil by se ho zabýt. Harry měl odvahu, ale nebyl blázen. Věděl, že proti Snapovi má jen mizivou šanci uspět. Když mu Lupin před dvěma měsíci řekl, co Snape udělal Hermioně, měl chuť ho uškrtit. Od té doby přemýšlel téměř výhradně o Snapovi. Uvědomil si, že Hermioně vlastně zachránil život. To by od něj nečekal. Vzpomněl si na jeho sarkastické poznámky na její adresu. Nepřekvapilo by ho, kdyby se aktivně zúčastnil její popravy, ale zachránit ji? Byl z toho zmatený.

 

Zaslechl, jak se v krbu prudce vznítily plameny. Otočil se. Každou chvíli měla dorazit McGonagalová. Místo ní, ale z krbu vylezl Snape. Harry se instinktivně chopil hůlky.

 

„EXPELIARMUS“

 

Snape kletbu automaticky odrazil. Do dveří vpadl Ron. Jeden pohled na Snapa mu stačil. Okamžitě se ho pokusil odzbrojit. Snapovi došla trpělivost. Jediným kouzlem oba odhodil od sebe. Než se stihli zvednout ze země, držel jejich hůlky bezpečně v ruce. Odložil je na krbovou římsu.

 

„Nemám čas na hlouposti,“ zavrčel. „Je tu Lupin?“

 

„Jo. Je nahoře,“ zamumlal Ron a mnul si naražený loket.

 

„Dojděte pro něj,“ štěkl na něj Snape.  Ron vrhl tázavý pohled na Harryho. Ten krátce přikývl a Ron vyběhl z místnosti.

 

„Co tu chcete,“ zeptal se Harry, zatímco se zvedal ze země.

 

„Mluvit s Lupinem.“

 

„Kde je Hermiona?“

 

„V bezpečí.“

 

Do místnosti vešel Lupin. Namířil na Snapa hůlku. Ten nereagoval.

 

„Máš docela odvahu se tu ukázat Srabusi.“

 

„Někdo ji mít musí.“

 

„Jestli mi něco chceš, tak spusť. Jsem zrovna na odchodu.“

 

„Pokud míříš za Fernirem Šedohřbetem, tak doufám, že máš sepsanou závěť.“

 

„Co tím myslíš?“ zeptal se podezřívavě Lupin.

 

„Říká ti něco jméno Jeremy Clevert?“ odpověděl mu Snape otázkou.

 

„Ano. Je to jeden z členů Řádu.“

 

„Ne. Byl to člen Řádu,“ opravil ho Snape a záměrně zdůraznil slovíčko byl.

 

„Jak to že byl?!“ vmísil se do hovoru Harry. Snape ho počastoval zhnuseným pohledem.

 

„Včera večer ho Bellatrix s McNairem přivlekla k Voldemortovi. Ušetřím vás podrobností. Vyslýchal ho Voldemort osobně za pomoci nitrozpytu a mučení. Dostal z něj všechno. Včetně informace, že jedním ze členů řádu je i vlkodlak, který infiltroval k Fernirovi.“

 

„To je dost obecná informace,“  může to být kterýkoliv z dvacítky vlkodlaků, kteří se k Fernorovi přidali.

 

„To není všechno Lupine. Voldemort si ještě v noci pozval na kobereček Fernira. Moc se s ním nemazlil. Dal si dohromady informace od Cleverta a Fernira, a vyšel jsi mu ty. Kromě toho na tebe bude Fernir asi trochu naštvanej. Ráno ani tak neodešel, jako se spíš odplazil po čtyrech.“

 

„Jinými slovy, když se u něj ukážu, zabije mě,“ okomentoval to Lupin.

 

„Přesně.“

 

„Dík,“ řekl Lupin. Kývl Snapovi na pozdrav a odešel. Snape se zvedl z křesla a zamířil ke krbu.

 

Harry ho chytil za hábit. Snape se k němu otočil. „Co chcete Pottere?“ zavrčel.

 

„Mluvit o Hermioně. Kde je? Co jste s ní udělal?“

 

„Hermiona je u mě.“

 

„Cože!! U vás!! To jako u vás u Voldemorta!!! Zešílel jste!!! Dyť jí zabije!!!“ vybuchl Harry.

 

„Přestaňte tu ječet Pottere. Grangerová je u mě, ne u Voldemorta. Ten ji sice vyslechl, ale na rozdíl od Fernira se přitom krotil.“

 

„Co myslíte tím, že se krotil?!“ skočil mu do řeči Harry.

 

„Použil na ní cruciatus, ale na rozdíl od Fernira se to obešlo bez zlomených žeber, krvácejících ran a vnitřních zranění. Po třech hodinách se probrala z bezvědomí. Teď už je v naprostém pořádku.“

 

„Pusťte ji!“

 

„To nemůžu.“

 

„Proč ne?“

 

„Přestanete někdy s těmi stupidními otázkami Pottere?!“ vyjel na něj Snape.

 

„Až mi odpovíte,“ odsekl Harry.

 

„Voldemort ji chtěl před třemi týdny zabít. Nalhal jsem mu, že na ní mám…ehm,“ odmlčel se, zjevně hledal správná slova, „soukromý zájem. Souhlasil, že ji mohu zatím nechat naživu, pod podmínkou, že bude užitečná na ošetřovně.“

 

„Soukromý zájem?“ zeptal se Harry nechápavě, když v tom mu to došlo. „Vy….jeden nechutný bastarde.“

 

„Jsem rád, že znám váš názor na svou osobu,“ odpověděl mu Snape ledovým hlasem, „nashledanou.“

 

Harry už jen sledoval, jak zmizel v záplavě zeleného plamene.
Žádné komentáře
 
Nobody can escape his destiny.