Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Kde je pravda?

Kapitola 3

 

Když se znovu probrala, cítila se nesrovnatelně lépe. Zároveň si s překvapením uvědomila, že není ve Snapeových komnatách na hradě. Jistě, i tento pokoj měl nezaměnitelný Snapeovský styl (kdo jiný by taky jako dominující barvu ložnice zvolil černou), ale nepoznávala ho. Na nočním stolku našla svou hůlku. Rychle se jí chopila, aby se ujistila, že nemá halucinace. Až pak si všimla lahvičky s nějakým lektvarem a vzkazu.

 

Až se uráčíte vzbudit tak:

1)      vypijte ten lektvar

2)      vezměte si hůlku (neradujte se, zařídil jsem, aby jste ji nemohla použít proti mě)

3)      o patro níž je kuchyně (něco k jídlu se tam najde taky) a obývací pokoj s knihovnou (neudělejte mi v ní nepořádek)

4)      ve sklepě je laboratoř, nechal jsem vám tam nějakou práci, abyste se nenudila

5)      nezkoušejte opustit dům, tedy pokud nemáte zájem strávit pár dní v bezvědomí, nebo se rovnou zabít    

                                               SS

 

PS. Nevím, kdy se vrátím, ale věřím, že pár dní se tu zvládnete zabavit.

 

Hermiona na vzkaz nevěřícně koukala. Něco takového by od něj nečekala. Vypila lektvar a vyrazila na obhlídku domu. Jediné dvě věci, které jí zaujaly byla velmi bohatá knihovna a perfektně zařízená a vybavená laboratoř, kde jí připravil přísady a návody na 12 lektvarů. Nudit se zjevně nebude mít čas. Zbytek domu vypadal značně zanedbaně.

 

O věcech jako lux a prachovka pravděpodobně nikdy neslyšel. I když, u kouzelníka se není čemu divit. No nic, trochu mu tu poklidíme, napadlo jí.

 

Další hodinu a půl strávila úklidem. Když už tu musí žít, nemusí to tu vypadat jak po výbuchu granátu. Pak se vrhla na přípravu lektvarů. Nebylo to nic složitého. Do večera stihla udělat kostirost a tři varianty lektvaru proti bolesti. V devět večer usoudila, že by mohla jít prozkoumat kuchyň. Kupodivu to nevypadalo tak strašně jak čekala. Snape měl evidentně rád těstoviny a italské omáčky. Ale ať se snažila sebevíc, nedovedla si ho představit, jak jde na nákup.

 

Během několika příštích dnů dodělala požadované lektvary a vyzkoušela bezpečností kouzla chránící dům. Po několika sondovacích kouzlech zjistila, že Snape měl pravdu. Ven se nedostane. Polovinu z těch kouzel ani neznala a překonat tu druhou by jí trvalo minimálně měsíc. Naštěstí tu ještě byla knihovna. Většina knih byla sice o černé magii, ale našla tu i pár zajímavých pojednání o lektvarech, některá dokonce od Snapa (na to, že je mu sotva čtyřicet toho napsal překvapivě dost) a pár knih o útočných a obranných kletbách. Díky hůlce si je mohla i vyzkoušet. Nejraději by si je vyzkoušela na Snapovi, ale když zrovna nebyl po ruce, musela vzít za vděk konferenčním stolkem.

 

„Ten stolek má rád,“ ozvalo se za ní zrovna, když ho dobře mířenou kletbou změnila v hromádku pilin. Aniž se ohlédla, mávla hůlkou a dala stolek do původního stavu.

 

Snape se pátravě rozhlížel po pokoji. „Co jste tu sakra vyváděla, Grangerová!“

 

„Vařila lektvary, četla knihy, zkoušela kletby, uklízela.“

 

Snape se zmohl jen na nepříliš inteligentní aha. Sedl si do křesla naproti Hermioně. Mlčky se na ní díval. Hermiona se ho snažila ignorovat a pokračovat ve čtení, ale moc se jí to nedařilo. Po čtvrthodině to vzdala.

 

„Děje se něco?“

 

„Byl jsem na ústředí řádu,“ řekl dutě.

 

„Nevítali vás s otevřenou náručí?“ zeptala se jízlivě.

 

„Ne. Pan Potter se mě pokusil zabít a Weasley mu přitom sekundoval. Vaši matku jsem musel uklidnit pomocí kouzel, jinak by mě ani nepustila ke slovu. Lupin byl vzteky bez sebe a skoro hodinu mě vyslýchal. Minerva byla v depresi. Než stihli povolat ohrožené studenty zpět do bradavic a ostatní varovat, Voldemort tři z nich dostal.“ Na Hermionin vyděšený pohled dodal, „není mezi nimi nikdo z vašeho ročníku. Slečna Deverová z Mrzimoru, co absolvovala před dvěma lety, uhořela i se svými rodiči ve vlastním domě. Pan Hezlit s manželkou byli zabiti kletbou, která se nepromíjí a pana Cleverta unesli. Oba byli rok ze školy a z Havraspáru. Ostatní jsou buď v Bradavicích nebo někde schovaní. Voldemort je nemůže najít a zuří.“

 

„Moji rodiče?“

 

„Zatím zůstávají na ústředí.“

 

„Co bude dál?“

 

„Prosím?“

 

„Myslím my a Voldemort,“ upřesnila otázku Hermiona.

 

„Budeme si hrát na věrné služebníky a čekat, co vymyslí.“

 

„Jdu udělat něco k večeři.“

 

Snape k ní překvapeně zvednul hlavu. Nebyla to jen nepochopitelná změna tématu, co ho tak sebralo.  „Co jste to říkala, asi jsem vám špatně rozuměl?“

 

„Říkala jsem, že jdu udělat něco k večeři,“ odpověděla Hermiona a zmizela ve dveřích do kuchyně.

 

Po večeři se opět usadili v obýváku. Snape připadal Hermioně nezvykle zamyšlený.

 

„Co se děje?“

 

„Co … ehm… co jste říkala,“ zeptal se poněkud zmateně.

 

„Ptala jsem se, co se děje. Vypadáte, jako kdybyste vymýšlel válečnou strategii a evidentně nejste ve své kůži.“

 

„Voldemort zítra plánuje útok na Tonksovou,“ odpověděl Snape tiše.

 

„Proboha,“ vykřikla Hermiona zděšeně, „musíme jí varovat.“

 

„A proč si myslíte, že jsem byl na ústředí. Ze stesku po Potterovi?! Lupin s ostatními ji nespustí z očí.“

 

„Vy tam půjdete taky?“ zeptala se opatrně.

 

„Ne. Ani Voldemort. Útok povede Bellatrix. Nás nejspíš během dne zavolají, abychom se postarali o raněné.“

 

„Takže zpátky k němu,“ konstatovala Hermiona.

 

„To mi připomíná ještě jednu podstatnou věc,“ zlověstně se odmlčel. „Pán zla i Smrtijedi se domnívají, že ve dne se mnou děláte lektvary a v noci mi zahříváte postel.“

 

Hermiona se na něj podívala. Výraz v její tváři nakonec identifikoval jako směs šoku a znechucení.

 

„Vy jim jejich domněnky potvrdíte,“ pokračoval.

 

„To jim mám lhát?“ zeptala se dřív,aniž si rozmyslela co říká. Snape vyskočil z křesla. Než se nadála, stál skloněný nad jejím křeslem. Rukama se opíral o opěrky a znemožňoval jí utéct. Díval se jí do očí ze vzdálenosti nějakých deseti centimetrů.

 

„Grangerová!!! Pokud vám dělá takové problémy lhát, dá se snadno zařídit, aby to byla pravda,“ zavrčel na ní. Jeho tón ji ujistil, že to myslí smrtelně vážně. Šokovaně na něj hleděla. „Vy…vy….hnusnej prasáku,“ vykřikla. Vší silou ho nakopla do holeně a utekla z místnosti.

 

Sedl si zpátky do křesla. Mávnutím hůlky si vyčarovat láhev whisky a sklenku. Tohle bude ještě zajímavé „soužití“, pomyslel si, než se dal do pití.
Poslední komentáře
21.11.2010 21:57:14: Snape na nákupech?! To jde. Dobby táhne vozík a Snape mává hůlkou a zbož padá do vozíku... smiley...
16.11.2010 20:49:13: Pustila som sa do tejto poviedky. Je zaujímavá. Ten koniec ma pobavil :D
 
Nobody can escape his destiny.