Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Kde je pravda?

Kapitola 25

Jdeme do finále

Hermiona vystoupila z autobusu před budovou nádraží a zamířila na deváté nástupiště. Cestou se rozhlížela kolem sebe. Dívala se do tváře lidem, kteří ji míjeli. Kdyby tak tušili, jakému nebezpečí unikli. Pomalu došla na místo, kde měla mít sraz se Severusem. Nejistě se rozhlédla po nástupišti. Najednou ji někdo objal kolem pasu a ona nadskočila leknutím. Otočila se. Překvapeně se zarazila. Za ní stál Severus. To ostatně očekávala, ale ani v nejmenším jí nenapadlo, že na sobě nebude mít obvyklý černý hábit, ale černý oblek a bílou košili na rozhalenku a bude v tom vypadat naprosto úžasně. (No on v obleku každý chlap vypadá hned podstatně líp.) Samým překvapením málem zapomněla zavřít pusu. Severus ji pobaveně sledoval.

 

„Jestli už jsi se vzpamatovala z leknutí, měli bychom jít,“ podotkl a galantně jí nabídl rámě. Nechala se odvést. Cestou si všimla dvojice hlídkujících bystrozorů. Byla si jistá, že si jich všimli a trochu ji překvapilo, že jeden z nich kývl Severusovi na pozdrav a on pozdrav opětoval.

 

„Ehm Severusi, asi není nejvhodnější doba, ale jak jsi na tom s Ministerstvem?“ zeptala se poněkud rozpačitě.

 

„Nečteš Denního věštce?“ zeptal se překvapeně.

 

„Ne, nejsem si jistá, že bych to číst chtěla.“

 

To docela chápal. Každý den se psalo téměř výhradně jen o procesech se Smrtijedy. „Stručně shrnuto. Brousek byl zbaven funkce. Jakmile Voldemort padl, vyrojil se proti němu celý zástup kritiků. Nahradil ho Kingsley Pastorek. Většina chycených Smrtijedů dostala dvacet let až doživotí v Azkabanu. Sedm dostane mozkomorův polibek. V celách na Voldemortově hradu a na sídlech některých Smrtijedů se našlo několik desítek pohřešovaných kouzelníků. Většinou na tom nebyli moc dobře. Co se mě týče, byl jsem na základě svědectví několika členů řádu a díky Brumbálově myslánce zproštěn všech obvinění. Dokonce mě chtěli navrhnout na Merlinův řád. Moc je nepotěšilo, když jsem jim řekl, kam si ho můžou strčit.“

 

Hermiona se neudržela a vyprskla smíchy. „Kam vlastně jdeme?“

 

„Nech se překvapit,“ odpověděl tajemně. Jakoby nic ji provedl přepážkou na nástupiště devět a tři čtvrtě. „Teď se přemístíme na adresu Snape Manor, Dorset.“

 

„Kde to jsme?“

 

„Doma.“

 

„Doma?“

 

„Ano doma.“ Klekl si na jedno koleno a z kapsy vylovil drobnou krabičku. „Slečno Grangerová, prokážete mi tu čest a stanete se mojí ženou?“ Na prst jí navlékl jemný prsten z bílého zlata s briliantem. Hermiona na něj překvapeně hleděla. Pokud byla věta, o které byla přesvědčena, že ji Severus Snape v životě nevysloví, byla to právě tahle. Když si konečně uvědomila plný význam toho, co právě řekl, políbila ho.

 

„Budu to brát jako ano.“

 

„Ano.“

 

„Ano?“

 

„Ano.“
Poslední komentáře
06.05.2011 15:49:14: smiley${1}
17.11.2010 00:40:14: Pekná poviedka. Som rada, že skončila tak krásne :) Ďakujem za ňu.
24.04.2010 01:10:06: Opět jsem to přečetl a je to perfektní.
18.02.2010 21:07:49: Skvělý. Jediná věc která se mi na téhle povídce nelíbí je fakt, že už končí. Klidně bych si nechala ...
 
Nobody can escape his destiny.