Moje bláznivá múza

Veškeré postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Pokud není uvedeno jinak, jsou obrázky a videa stažená z internetu, jsou majetkem svých autorů a já si na ně nečiním autorská ani jiná práva.

Kde je pravda?

Kapitola 16

 

Hermiona spala nepřetržitě víc jak osmnáct hodin. Ale když se probudila, cítila se skutečně odpočalá. Dala si rychlou sprchu a šla se podívat po Severusovi.  Našla ho v kuchyni připravovat snídani. Vařit ho viděla poprvé. Docela ji to překvapilo, i když proč vlastně.Když zvládl uvařit i velmi komplikované lektvary, nemělo by pro něj být problém uvařit i něco jedlého. Na stole ležela její hůlka. Když si ji brala, rozzářily se jí oči.

 

„Odpočinutá?“ zeptal se aniž se otočil.

 

„Ano. Už jsem málem zapomněla jak příjemné je spát bez nočních můr. Jak vám tedy ti je? Včera jsi vypadal docela zničeně,“ zeptala se.

 

Severus se k ní otočil. „Mě dobře a tobě?“

 

„Trochu mě bolí hlava, ale jinak se cítím perfektně. Děkuju.“

 

Překvapeně se na ni podíval. „Za co?“

 

„Za to, že jsi naprosto nerespektoval moje soukromí, vyzvídal u Lupina, přiotrávil mě a zbavil mě těch děsivých nočních můr.“

 

Severus se pousmál. „Rádo se stalo.“

 

„Ehm, Severusi, jak dlouho bude Voldemort pryč?“ zeptala se poněkud nesměle Hermiona.

 

„Doufám že ještě několik týdnů. Po dobu své nepřítomnosti zakázal jakékoli akce. O to bude jeho návrat děsivější.“

 

„Co budeme do té doby dělat?“

 

„Pokračovat v tvé výuce, pokud tedy nemáš jiný nápad.“

 

„Fajn, čím začneme?“

 

„Kletbami, které se nepromíjejí.“

 

„Ne!“ odpověděla rázně Hermiona.

 

Severus vypadal, že podobnou odpověď očekával. „Kromě avady nemám v plánu tě učit, jak je použít, ale jak se před nimi bránit. A než začneš protestovat, avada se dá použít na zabití čehokoli živého, mouchou počínaje a člověkem konče. Pevně doufám, že ji proti člověku nikdy nebudeš nucena použít, ale může tě napadnout vzteklý pes nebo něco podobného a v takových případech se její znalost může hodit.“

 

„Dobře, dobře, vzdávám se, ale zbytek si poslechnu až po snídani. Ráda bych se najedla aniž by se mi udělalo zle.“

 

Severus přikývl jako že rozumí a podal jí připravenou snídani. Po ní se odebrali do obýváku, kde Severus odstranil nábytek a na podlahu vyčaroval žíněnky.

 

„Začneme od konce. Kletba avada kedavra je účinná jen tehdy, pokud skutečně chceš člověka, nebo zvíře, proti kterému ji použiješ, zabít. Máš nějaké výhrady proti tomu, že to budeme trénovat na myších?“ zeptal se pro jistotu.

 

„Ne.“

 

„Výborně. Accio krabice.“ Ze sklepa přiletěla lepenková krabice a pisklavé zvuky z ní vycházející dávaly tušit, kdo ji obývá. Severus jednu z myší vyndal a položil na podlahu. Okamžitě se dala na útěk.

 

„Tak do toho,“ vybídl Hermionu. Hermiona se snažila soustředit na myšlenu, že chce myš zabít a vyslala proti ní kletbu. Objevil se bledě zelený paprsek, který myš zasáhl. Ta zakopla o vlastní nohy a několikrát se převalila, pak ale vstala a pokračovala v útěku.

 

„Musíš ji skutečně chtít zabít,“ připomněl jí Severus. Hermiona to musela zkusit ještě šestkrát, vždy se stejně mizerným výsledkem, než se jí sedmou kletbou povedlo myš zabít. Zničeně se obrátila na Severuse. „Je nutné zabíjet další?“

 

Severus vyndal z krabice další myš. „Pokud se ti ji povede zabít na poprvé, můžeme ty ostatní nechat být.“ A pustil myš na zem. Hermiona skutečně nechtěla strávit celý den vražděním myší, tak si dala záležet a myš opravdu usmrtila hned první kletbou.

 

„Výborně,“ poznamenal Severus a poslal krabici s ostatníma myšma zpět do sklepa. „Teď vyzkoušíme imperius. Pokusím se tě přinutit, abys mi tu zatančila valčík, ty se tomu pokusíš vzdorovat bez použití hůlky. Jak kletbu odrazit se naučíme později. Hermiona si v duchu povzdechla,  alespoň že si nevymyslel nic vyloženě ponižujícího. Severus nečekal až bude připravená a vyslal na ní kletbu. Hermiona zcela automaticky udělala několik tanečních kroků. Sakra, to bylo podlé. Proč já tady vlastně ze sebe dělám pitomce. Přece mu tu nebudu tancovat. Další její kroky byly poněkud trhané, jak se snažila kletbě vzdorovat. Po několika dalších se sesula do kleku. Povedlo se jí Severuse zastavit, ale byla strašně unavená.

 

„Na poprvé to nebylo vůbec špatné,“ pronesl Severus. Hermiona se na něj překvapeně podívala. Právě jí došla šokující skutečnost. To bylo potřetí, co ji za dnešní dopoledne pochválil a přitom za celých šest let v Bradavicích to neudělal ani jednou. Musela se sama pro sebe zasmát. Ledový král nám taje. Hermiona úsměv potlačila a pomalu se zvedla na nohy. Neodolala nezeptat se.

 

„Jak dobře tomu odoláváš ty?“ Snapova odpověď jí vyrazila dech.

 

„Zkus to.“

 

Hermiona se na něj dívala s výrazem, který identifikoval jako absolutní šok. Musel se začít smát.

 

„Je tu něco směšného?“ zeptala se podrážděně Hermiona.

 

„Opravdu byla má nabídka tak šokující?“

 

„Severusi, kdyby ti někdo něco takového navrhl v Bradavicích, pravděpodobně bys toho chudáka stáhnul zaživa z kůže, tak se nediv, že mě to poněkud překvapilo,“ vysvětlila mu tónem, jakým se obvykle malým dětem objasňuje k čemu slouží nočník.

 

„Máš zájem to vyzkoušet?“

 

„Pokud mi slíbíš, že mě pak neprokleješ,“ odpověděla s úsměvem. „Jen tak mimochodem, hraješ na klavír?“ Současně mávla hůlkou a v rohu místnosti se klavír skutečně objevil.

 

„Imperio!“

 

Byl to skutečně zvláštní pocit vnucovat někomu svou vůli. Ačkoli se skutečně snažila, udělal Severus sotva tři kroky směrem ke klavíru, když se poněkud nejistě zastavil. Pak už bylo otázkou několika vteřin, než se zcela zbavil vlivu její kletby.

 

„To bylo opravdu zajímavé,“ otočil se k ní. „Musíš mít opravdu silnou vůli. Upřímně, nečekal jsem, že mě přinutíš udělat alespoň jeden krok. Asi bych tě měl konečně přestat podceňovat.“

 

„Bylo to opravdu divné, takhle ti vnucovat svoji vůli. Nechápu, jak to někdo může dělat pro zábavu.“

 

„Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč tě Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru?“ zeptal se.

 

„Vlastně ani ne, byla jsem ráda, že jsem ve stejné koleji jako Harry a Ron, proč tam jsem mi nepřišlo tak důležité,“ odpověděla upřímně.

 

„V tom případě mi dovol malou přednášku z historie kolejí. Jak už jsi určitě slyšela, Godric Nebelvír si ze všech lidských vlastností cenil nejvíc odvahy, Salazar Zmijozel lstivosti ale v tom lepším slova smyslu, Helga z Mrzimoru byla velmi emotivní a podle toho také vypadají studenti této koleje, co se Roweny z Havraspáru týče, u ní panují dohady o tom, podle čeho si studenty vybírala, podle některých teorií jsou do Havraspáru zařazeni ti, kdo se nehodí do zbývajících kolejí. Podle mě je pro Havraspárské typická otevřenost, upřímnost a přátelský duch.“

 

Hermiona přikývla a Severus pokračoval.

 

„Jak už jsem řekl, Nebelvír si ze všeho nejvíc cenil odvahy, ale uznával i další vlastnosti. Moto Nebelvírské koleje kdysi znělo: Odvaha, čest, spravedlnost. V tehdejší pojetí byla čest multivýznamový pojem. Znamenalo to mluvit vždy pravdu, být upřímný, pomáhat slabším, být zásadový, držet s přáteli a podobně. Nemohu si pomoci, ale připadáš mi jako učebnicový příklad typického studenta Nebelvíru. To je podle mě důvod, proč ti manipulovat s někým připadá špatné.“

 

„Jinými slovy, mé vlastnosti jsou mým handicapem.“

 

„I tak se to dá říci.“

 

„Předpokládám, že by jsi mi asi nemohl sehnat nějaké knihy o historii kolejí a o zakladatelích Bradavic.“

 

„Uvidím co se dá dělat, ale teď se vrátíme k výuce. Zbývá nám obrana proti těmto kletbám. Imperius jde odrazit běžným štítovým zaklínadlem, které jsme už trénovali, ale s cruciem a avadou je trochu problém. Existují speciální štíty účinné proti kletbám z černé magie, které fungují i proti těmto dvěma kletbám, problematické bude vyzkoušet, jestli tvůj štít funguje. Jediný způsob jak zjistit, jestli je dostatečně silný je vyslat na něj některou z kleteb.“

 

„No výborně,“ povzdechla si Hermiona nahlas.

 

„Nejdřív to vyzkoušíme jen tak.“ Na to Severus mávl hůlkou a vykouzlil téměř průsvitný bleděmodrý štít. „Formule zní Alpe protecto. Štít vydrží, dokud neskloníš hůlku,“ dodal ještě, když štít nechal zmizet.

 

Hermiona mávla hůlkou a pronesla formuli. Její štít rozhodně nedosahoval kvalit toho Snapova. Byl sice bleděmodrý, ale pulzoval, jako by mizel a zase se objevoval. Hermiona hůlku sklonila a zkusila to znovu se stejně mizerným výsledkem. Trvalo jí víc jak dvě hodiny, než se jí povedlo vytvořit celkem stabilně vypadající štít.

 

„Dobře, teď ho vyzkoušíme,“ přerušil ji Severus.

 

„Jak přesně ho chceš vyzkoušet?“ zeptala se Hermiona opatrně.

 

„Vytvoříš štít a já na tebe pošlu cruciatus,“ na Hermionin víc než vyděšení pohled dodal, „Nehodlám tě mučit. Jen vyšlu kletbu a hned ji zase zruším. Chci vědět, jestli ji štít pohltí, nebo projde skrz. Není jiný způsob jak zjistit, zda tvůj štít funguje a zjišťovat to uprostřed souboje se mi zdá poněkud nepraktické.“

 

Hermiona jen přikývla a vytvořila štít. Severus na ni poslal kletbu. Štít zapulzoval a na jednom místě zbělal. Najednou Hermiona ucítila prudkou bolest na hrudi, jako by ji nakopl kůň. Vyrazilo jí to dech. Zrušila kouzlo a zoufale lapala po dechu. Severus k ní rychle přiskočil a několikrát ji nepříliš silně udeřil do zad. Hermioně se konečně povedlo nadechnout.

 

„Co to sakra bylo,“ zasýpala mezi nádechy.

 

„Štít nebyl dost silný. Většinu síly kletby pohltil, ale část prošla skrz,“ vysvětlil Severus. „Budeš ho muset ještě trochu posílit.“ Mávnutím hůlky uvedl pokoj do původního stavu. Odvedl Hermionu ke gauči. „Pro dnešek s tím skončíme a odpoledně se podíváme na nějaké lektvary. To by nemělo být tak ehm náročné.“

 

Chvíli Hermionu pozoroval.

 

„Neublížil jsem ti,“ zeptal se starostlivě.

 

„Ne, nic mi není, jsem jen trochu unavená.“

 

Nejednou se ozvalo dvojité prásk. Hermiona nadskočila leknutím, ale hůlku tasila téměř tak rychle jako Severus. Naštěstí ani jeden nevyslal žádnou kletbu. Uprostřed místnosti totiž stáli Dobby a Winky.

 

„Dobrý den slečno,“ pozdravil skřítek, pak se otočil na Severuse, „ pane.“

 

„Dobrý den Dobby,“ odpověděla na pozdrav Hermiona. Severus kývl hlavou na pozdrav a ostražitě skřítky pozoroval. Dobby odněkud ze směsice šál, které měl kolem krku, vytáhl složený pergamen a podal ho Hermioně.

 

„To vám posílá paní ředitelka,“ vysvětlil skřítek.

 

Hermiona si byla jistá, že by jí Dobby nikdy neublížil, ale přesto dopis prověřila, aby se ujistila, že není prokletý, až poté ho otevřela.

 

Slečno Grangerová,

 

Popy mě informovala, že obavy, které jsem měla ohledně způsobu, jakým Vás Severus chrání před Vy-víte-kým, jsou zcela bezpředmětné. Musím s lítostí přiznat, že to, co před rokem učinil, ve mně vzbudilo pochyby o jeho důvěryhodnosti a ačkoli stále dodával Řádu užitečné a velmi cenné informace, nemohla jsem se, až do rozhovoru s Popy, od těchto obav zcela oprostit.

 

Byla bych Vám vděčná, kdybyste Severusovi laskavě tlumočila mou omluvu do doby, než budu mít příležitost omluvit se mu osobně.

 

Vzhledem k tomu, že oba budete mít určitě důležitější starosti, než je péče o dům, zeptala jsem se Dobbyho, zda by nechtěl změnit místo. Když jsem ho informovala kdo je jeho potenciální novou paní nadšeně přijal. Nemohu s čistým svědomím říci, že by stejné nadšení projevoval i ohledně Severuse, ale souhlasil pod podmínkou, že dovolím Winky ho doprovázet. Pravděpodobně měl strach být jediným skřítkem v domě. Pokud budete s jejich přítomností souhlasit, stanou se s definitivní platností Vašimi (a Severusovými) skřítky, dokud nezemřou nebo od vás nedostanou něco na sebe.

 

S úctou

 

Minerva McGonagalová 

 

 

Hermiona si dopis přečetla pro jistotu dvakrát a pak ho podala Severusovi. Který se mezitím posadil vedle ní.

 

„Tohle byste si měl přečíst, pane,“ řekla a schválně zdůraznila slova byste a pane. Nebyla si jistá, jestli s tím bude Severus souhlasit a Dobby byl na skřítka velmi chytrý a všímavý. V nejmenším nestála o to, aby se Bradavicích začaly šířit neuvěřitelné historky o ní a Severusovi, a už vůbec nechtěla, aby je slyšel Harry.

 

Severus jí dopis vrátil. „Co si o tom myslíte, slečno Grangerová? Já proti tomu nic nenamítám.“

 

Hermiona mu neodpověděla a místo toho se obrátila na skřítky.

 

„Víte co je v tom dopise?“ zeptala se.

 

Oba skřítci přikývli.

 

„Souhlasíte s tím?“

 

Winky přikývla okamžitě. Dobby vrhl rychlý pohled na Severuse a pak přikývl také.

 

Severus s pohledem upřeným na Hermionu zaúpěl. „Typický Nebelvír.“ Pak se obrátil na skřítky.

 

„Pokud se stanete domácími skřítky v tomto domě, očekávám, že bez otázek a otálení splníte jakýkoliv příkaz, který dostanete od Hermiony nebo ode mě. A nikde se nebudete zmiňovat o ničem co uvidíte nebo uslyšíte v tomto domě.“

 

Oba skřítci přikývli.

 

„V tom případě vítejte v mém domě.“

 

Hermiona poslala Severusovi myšlenku. Ten zarazil skřítky, kteří se chytali prozkoumat dům.

 

„Ještě jedna věc. Vím, že máte ve zvyku sami sebe trestat, pokud řeknete nebo uděláte něco proti svým pánům. My si to nepřejeme. Vlastně, zakazuji vám oběma se jakkoli svévolně trestat, pokud to nedostanete rozkazem ode mě nebo Hermiony. Rozumíte?“

 

Další přikývnutí. „Už můžete jít,“ propustil je. Obrátil se na Hermionu.

 

„Můžeš mi vysvětlit to vykání a tu prosbu?“

 

„Nebyla jsem si jistá, že budeš souhlasit s tím, aby tu zůstali. Oba jsou na skřítky až neuvěřitelně chytří. Rozhodně jim nebude trvat rok, než si dají dvě a dvě dohromady a já nestála o to, aby o tom, že už se vzájemně ne nenávidíme věděly celé Bradavice.“  

 

Severus chápavě přikývl. Protože z Bardavic to byl jen krůček k Voldemortovi a to by byla katastrofa.

 

„A ta prosba?“

 

„Hlavně Dobby bere svou povinnost trestat se, kdykoli řekne nebo si jen myslí něco špatného o svých pánech, velmi vážně, nechci ho najít v kuchyni, jak si pálí ruce žehličkou nebo tluče hlavou do zdi proto, že si pomyslel, jaký jsi mizera.“

 

„To by ho snad v životě nenapadlo, nebo ano,“ zeptal se zděšeně.

 

„No původně to byl domácí skřítek Luciuse Malfoye, což je podle mě víc než dostatečné vysvětlení.“

 

„Nezdá se mi pravděpodobné, že by Lucius pustil nějakého domácího skřítka na svobodu, to by ho raději zabil.“

 

„Řekněme, že ho nepropustil zcela dobrovolně,“ mlžila Hermiona.

 

„Pottter,“ zavrčel Severus.

 

„Nejsi ty náhodou jasnovidec,“ ptala se Hermiona jízlivě.

 

„Ne. Jasnovidectví byl jediný předmět, z kterého jsem u NKÚ vyletěl.“

 

Hermiona se zasmála. „Tak to se ti vůbec nedivím. Já poslala Trelawneyovou do háje už po třech měsících.“

 

„To ji určitě nepotěšilo,“ poznamenal s náznakem pobavení v hlase a objal ji kolem pasu.

 

„Hned vzápětí si zklamání vynahradila tím, že předpověděla Harrymu brzkou a bolestivou smrt, mimochodem už asi po šedesátý,“ odpověděla a opřela si hlavu o jeho rameno.

 

Ani jeden z nich si nevšiml skřítka ve dveřích do kuchyně, který se pobaveně usmíval.

Žádné komentáře
 
Nobody can escape his destiny.